Mezi vzrušením a vinou: Co ženy hledají v pornu a proč se za to pořád trošku stydíme?
Porno už dávno není jen mužským teritoriem. Sleduje ho stále více žen – kvůli vzrušení, inspiraci i sebepoznání. Přesto kolem pornografie přetrvává řada rozporů. Osvobozuje nás, nebo dál svazuje do stereotypů, jen maskovaných modernější podobou? Od feministických válek osmdesátých let až po dnešní debaty o etickém pornu se proměňuje nejen samotná pornografie, ale i to, jak o ní ženy přemýšlejí a mluví, píše Lucie Jarkovská pro Heroine.
„Pornografie je teorie, znásilnění praxe.“ Asi nejznámější slogan antipornografického hnutí konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let.
Svět podle Heroine 2026: Přiznání superžen*
11.10. 2026 - zapište si datum dalšího ročníku!
Tentokrát otevíráme téma Přiznání superžen - protože superžena je mýtus, který jsme se rozhodly společně rozbít. Ty největší lekce přicházejí z našich neúspěchů. Čeká vás ženský večer plný sdílení, porozumění a inspirace.
Sdílet. Pečovat. Pomáhat si.
Nejvýhodnější vstupenky právě v prodeji!
🗓️ 11.10.2026, Jatka 78
Tehdy západní, a především americké feministické hnutí procházelo hlubokým rozkolem. Na jedné straně feministky jako Andrea Dworkin a Catharine MacKinnon tvrdě vystupovaly proti pornografii, kterou vnímaly jako čistě mužskou záležitost a projev patriarchálního vykořisťování ženských těl.
V knize Pornography: Men Possessing Women Andrea Dworkin vysvětlovala, že porno neodráží sexuální touhu, ale je projevem mužské dominance a na ženy a jejich wellbeing má zničující dopad.
Ženy jsou vykořisťovány a znásilňovány při její výrobě, při sledování si zase divák internalizuje mizogynní pohled na ženy, čímž se udržuje jejich společensky podřadné postavení stejně jako legitimita páchaného násilí.
Na druhé straně barikády stály sex-pozitivní feministky jako Ellen Willis či Gayle Rubin. Ty vnímaly kampaň antipornografek jako puritánství a morální autoritářství.
Upozorňovaly na to, že boj proti pornografii dělá z feministek spojence pravicových moralistů, kteří kromě pornografie toužili zrušit i mimomanželský (a ideálně jakýkoli nereproduktivní) sex. Tyto tendence směřovaly spíš k tabuizaci sexuality než k větší rovnosti, a navíc přispívaly ke stigmatizaci sexuálních menšin.
V Kanadě se například od začátku devadesátých let uplatňovala legislativa zaměřená na potírání obscénnosti inspirovaná argumenty, které používaly antipornografické feministky. Soudy měly explicitní materiály posuzovat podle kritérií hodnotících, zda degradují ženy.
V praxi však byla opatření uplatňována velmi široce a často diskriminačně v první řadě proti LGBT+ publikacím.
Společenský vývoj dává za pravdu spíše sex-pozitivním feministkám. Výzkumy i statistiky pornografických serverů dnes reportují výrazný nárůst uživatelek.
Podle různých studií uvádí 50–60 procent žen, že někdy sledovaly porno, u mužů je to 80–90 procent. Ze statistik PornHubu, jednoho z největších pornografických serverů, vyplývá, že ženy tvořily v roce 2025 mezi jejich sledujícími 38 procent, o deset let dříve to bylo 24 procent.
V článku se ještě dočtete:
- Kde se ženy na pornografii dívají nejvíce a kde nejméně.
- Jak často se díváme?
- A proč?
- Co je kink a co už spíš trauma?
- Jak vypadá feministické porno.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine?Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Zajímavé jsou regionální údaje. V některých zemích totiž dokonce ženy převažují. Na Filipínách v roce 2025 představovalo ženské publikum PornHubu 64 procent sledujících a v Argentině a Kolumbii 56 procent.
Nejméně se na porno dívají údajně ženy v Holandsku (27 procent), Německu (26 procent) a Velké Británii (25 procent).
