Žádné inzeráty na sex, jen eufemismy a krycí názvy. Erotické služby pro ženy existují, jen se o nich nemluví

Před čtyřmi lety měl premiéru britský film Hodně štěstí, pane Veliký, který pojednává o Nancy, ženě, která celý život spala jen s vlastním mužem a nestálo to za moc. Po smrti manžela začne přemýšlet, zda jí v životě něco neuniklo, a touží svou sexualitu prozkoumat. Z tohoto důvodu si objedná služby zkušeného profesionála, mladého muže, který si říká Leo Grande. V intimní blízkosti cizího muže, který se plně soustředí na její potěšení, Nancy poprvé v životě odloží kontrolu, pocit viny a masku spořádané učitelky. Film otevřel otázku, která v českém prostoru skoro nezaznívá: jak vlastně vypadá placená intimita pro ženy – a proč se o ní téměř nemluví?

O erotických službách se uvažuje v první řadě jako o službách, které vyhledávají muži a poskytují je ženy, maximálně je ještě občas slyšet o službách od mužů pro muže. Ale co kdyby o něco takového měla zájem žena? Když si do vyhledávače zadáte „erotické služby pro ženy“, vyjede vám spousta nepěkností, včetně různých profilů na inzertních a erotických platformách s fotkami ze špatně osvětlené ložnice nebo s rozmazanými dickpicy. Dohledat lze ovšem i webové stránky gigolů, byť jen některé působí aktuálně a realisticky, případně noční kluby „jen pro ženy“ nabízející například pánský striptýz.

Podle mnoha lidí je malá nabídka dána tím, že ženy za tohle prostě platit nemusí: když chce žena zažít sex a zrovna nemá s kým, vyjde si třeba na taneční party nebo do baru a má vystaráno. Jenže tady jde o něco jiného: placená služba by měla zaručovat určitý standard, má vymezené mantinely, odpadá nutnost hrát různé namlouvací hry a předejde se možným nedorozuměním, jako že druhá strana třeba čeká vztah.