Když svlékáš ostatní, musíš svléknout i sebe. Jak se spisovatelka se svým mužem vydala zkoumat hranice sexuality
Kolik různých bláznivých, ze řetězu utržených, slastných a zároveň křehkých bytostí v nás žije? A jakou sílu a svobodu nám můžou dát, když je v sobě otevřeme? Nakladatelka, spisovatelka a dokumentaristka Barbora Baronová napsala se svým partnerem Hervém Jakubowiczem knihu o cestě za hranice mainstreamové sexuality. Díky ní si tak spolu doslova osahali, kým jsou, když se odváží vystoupit ze svých dosavadních zvyklostí.
1. Svobodnější a celistvá
Není vulgární říct v souvislosti s vaší cestou, že jste si něco osahali?
Ne, naopak. Naše kniha je tělesná. V rámci bezpečného prostoru při práci na knize jsme zažili doteků hodně – a Dotek se jmenuje i jedna z našich kapitol. Věřím, že ve správných kontextech může mít hojivou, radostnou, tišící sílu, a v rovině sexuality dokonce přinášet i katarzi.
Jak taková katarze vypadá?
Při práci na knize jsme jich zažili několik, zmíním třeba tu, která přišla po velmi osobním a intimním workshopu tance butó s Miřenkou Čechovou. V jeho závěru jsme se s Hervém natřeli olejem a performovali nazí na scéně divadla. Intenzivní vjem bytí tady a teď s člověkem, kterého miluji, mnou prošel až do absolutních hlubin duše a na dva týdny mě zbavil panických atak, kterými v poslední době trpím.
Kolikrát jste si řekla: „Dnes si udělám čas jen pro sebe“ – a nakonec jste upřednostnila všechny ostatní? Mezinárodní den žen je ideální příležitostí to změnit. Přijďte 8. března 2026 na Feel good by Heroine do hotelu Almanac X Alcron Prague a dopřejte si relax, který si zasloužíte.
Bojím se, že spoustu lidí takový popis odradí a odsoudí vás, že jste minimálně divní.
Když jsem byla malá, měla jsem ráda knížku Ema Naopak. Hlavní hrdinka dělala všechno po svém a často proti konvencím vnějšího světa. Já to tak taky vždycky měla a mám doteď: neumím být ta klidná, poslušná, hodná, uhlazená a nažehlená holka. Navíc žiju pořád někde na cestách, nemám klasickou práci, s partnerem žijeme uměním… Ale upřímně – a s nadsázkou: podle mě je naopak spíš zbytek světa, ne já.
V čem jste byli naopak v téhle knížce?
Pro většinovou společnost možná v tom, že jsme se nebáli s Hervém zkoumat hranice své sexuality. O sexualitě jsme chtěli přemýšlet ze své individuální perspektivy, svobodně, mimo to, jak je chápána mainstreamem – a na to nemá každý odvahu, zdroje, energii, potenciál, kapacity. Já ano, protože zkoumat a dokumentovat je moje profese, za což jsem nesmírně vděčná.
Svlékáme si svetry, mikiny, nátělníky a sedáme na židle zády k sobě – zatím se dotýkáme jen půlkami. Na Miřenčin podnět pomalu rozehráváme novou etudu jemných doteků našich beder, lopatek, boků, krků – a v těch drobných setkáváních dvou těl se toho děje tolik! Láska. Dominance. Naschvály. Svůdnost. Touha, obří touha. Hravost. Naštvanost. Poddajnost. Měkkost. Zamilovanost. Svádivost. Koketnost. Povolnost. Rezignace. Únava. Dravost. Hýčkání. Vášnivost. Důvěra. Opora…
Připomíná mi to pasáž z vaší knížky: „Proč se sex spojuje se studem, když se jedná o něco tak přirozeného? Nahota před druhými lidmi se pro mě opakovaným tréninkem stává normální. Překračuji své hranice, nebo jsou jiné, než jsem si dřív myslela? (Kdo je narýsoval? ptám se později.)“ Kdo je tedy podle tebe narýsoval?
Škola, náboženská výchova, politické a kulturní směřování země, rodina, přátelé, média… Není to jen obsah, ale i jazyk, kterým o věcech mluvíme, co definuje naše chápání toho, co je „přípustné“ a co „vykloubené“. Přejímáme, místo abychom kriticky mysleli a přepisovali. Svět je fluidní, ale jako lidstvo nejsme moc flexibilní, místo abychom reflektovali změny, snažíme se betonovat dávný status quo, který v současném světě dávno nefunguje.
Zní to, jako byste si knížkou nacházeli svoje vlastní rozhraní toho, co je vám bytostně blízké a co „naopak“.
Při práci na knize jsme si uvědomovali, že jedna věc jsou představy o naší sexualitě nadefinované většinovou kulturou a druhá to, co žít můžeme, když se odvážíme podívat na jiné její aspekty. Moje blízká o deset let starší kamarádka mi po přečtení knihy řekla, že obrečela, co všechno ve svém sexuálním životě mohla zažít, a nezažila – jen proto, že o některých věcech nevěděla nebo si nedokázala představit, že by byly s jejím dosavadním životem kompatibilní. S Hervém nás bavilo zkoumat, co se nachází za našimi vlastními hranicemi, které jsme měli do té doby nějak nastavené. Začali jsme tím, že jsme si povídali o svých fantaziích a snech a pak hledali lidi, kteří to můžou mít podobně jako my. Celá naše cesta byla takovým křehkým hledáním a objevováním, kdo vlastně pod všemožnými kulturními nánosy jsme a jestli se pod krustou našich návyků nenachází ještě někdo jiný.
Aktuální číslo Heroine s Honzou Vojtkem a Ester Geislerovou
Co se stane, když si dovolíme být upřímní k sobě i k druhým? Nové číslo Heroine otevírá témata, která nosíme v těle i v hlavě - blízkost, intimitu, radost, hranice, chyby, ticho i vše, co se děje pod povrchem. Ptáme se, proč je tak těžké mluvit o tom, co cítíme, a co se změní, když to konečně uděláme. Hledáme jemnost v době, která na nás tlačí, a odvahu říkat pravdu ve vztazích, které chceme žít vědomě. Čtěte v nové Heroine. Předplaťte si Klub Heroine a získejte balíček od Weledy zdarma.
Zní to jako variace na Odysseu.
Opravdu jsme i dost cestovali. Pečlivě jsme totiž hledali osobnosti z umění, vědy, ale třeba i medicíny, které by nás za hranice sexuality doprovodily tak, abychom zůstali na cestě niterného objevování, a ne křiklavé senzace. Díky tomuto přístupu jsme opravdu zažili cestu za sebepoznáním.
Co jste objevili?
Když jsme si třeba v Japonsku s Hervém oblékali erotické kostýmy, cítila jsem, že se v sobě dotýkám někoho jiného. Že si najednou dovoluji chovat se jinak, než samu sebe znám. Že je ve mně mnohem více bytostí. Jak kdyby se rozpínaly možnosti mé identity. Bylo úžasné prožít, že se můžu stát kýmkoliv, když si to dovolím.
Takže tu teď sedí několik Barbor naráz?
Možná spíš nějaká moje svobodnější a celistvější verze.
