Fotografický projekt HER2

13 / 25
Sdílejte:
Hodně mě zasáhlo, když měla rakovinu prsu kamarádka, která ji tehdy dostala ve stejném věku jako později já. Bylo mi sedmatřicet, vzpomíná Anna Rathkopf.
S manželem jsme oba fotografové a hned druhý den poté, co jsem se dověděla diagnózu, jsme se začali fotit. Každý jsme měli svůj přístup.
Pro mě to byl způsob, jak myslet na nemoc jinak. Jak co vyfotit, jak určitý moment zachytit a proč je pro mě důležitý.
Chodila jsem na chemoterapie, do toho i pracovala, protože v USA nemáte nemocenskou. Ležela jsem pak vyčerpaná v posteli a syn tam chodil za mnou. Přinesl si hračky nebo knížky, a tak jsme trávili čas.
On v té době ještě moc nemluvil a snažili jsme se ho chránit.
Asi půl roku po poslední chemoterapii jsme si ale spolu četli knížku Babar o slonovi, který umře na otravu hub, a Jesse dostal přímo hysterický záchvat.
Křičel, že maminka umře, protože snědla špatný houby. Uvědomila jsem si, že to celou dobu vnímal, jen neměl slova na to vyjádřit, co cítí.
Dodnes houby nesnáší a měl problém kolem nich projít i v supermarketu. Knížka mu ale pomohla ten pocit pojmenovat, říct, jak hrozně se bál a dostat to ze sebe. S tím se dá už lépe pracovat.
Když bylo Jessemu pět, přišel a řekl, že by byl hodný starší brácha. To zabolelo.
Psychosomatika funguje, když třeba zvracíte nebo máte stažený žaludek, když jste ve stresu. Rakovinu si u sebe ale takto nevysvětluju. Lidi, co si nemocí neprošli, dávají nejrůznější rady.
Slyšela jsem, že si to nesu z minulých životů, nebo až si vyřeším svoje problémy, nebudu nemocná. Tím chtějí říct, že oni žádné problémy nemají? Přijde mi, jako by koukali na nemocné lidi svrchu. A jak třeba vysvětlí, že onemocní i děti?
Každý rok chodím na kontroly, a loni jsem se na ní zhroutila. Rozbrečela jsem se a nemohla mluvit. Vůbec jsem takovou reakci nečekala. Byla to ale tak traumatická zkušenost, že se vryla do těla a tělo si ji pamatuje.
Otevřela jsem Pandořinu skříňku, která nejde zavřít. Všímám si, že mě někde zabolí a hned ke mně přijde myšlenka: to je metastáze! Nebo jsem hodně přecitlivělá ohledně syna. Zakašle a já o něj mám strach.
Dělala jsem cokoli, na co jsem mohla mít nějaký vliv. Proto jsem si sama oholila hlavu. V té době jsem se také hodně líčila, abych vypadala aspoň trochu tak, jak jsem chtěla vypadat.
Když jsem onemocněla, cítila jsem obrovskou pasivitu, že tělo rozhodlo za mě a nemám volbu.
Focení mi ale umožnilo dělat aktivní kroky. Já rozhodovala o tom, jak ukážu, čím procházím a jak se vidí
Je to dlouhý proces, kterým musím projít a stále jím ještě procházím.
Cítila jsem vztek, nenávist, nakonec nějaké přijetí, ale i smutek, že život nebude takový, jaký jsem si představovala.
Když jsem onemocněla, zrovna jsme s manželem začali přemýšlet o druhém dítěti. To ale nepřišlo.
Nikdy mě nenapadlo, že něco jako nemoc mi může úplně zničit sebevědomí.
Když pak manžel viděl moje selfportréty, byl na nich někdo úplně jiný.
Deníkové zápisky z osmi let od diagnózy.
...
Dnes vidím Annu, kterou začínám mít zase ráda, hledám si k ní cestu. Něco si prožila, ví, co je to bolest, a nejen fyzická. A chvílemi na ni jsem i pyšná!
Hodně mě zasáhlo, když měla rakovinu prsu kamarádka, která ji tehdy dostala ve stejném věku jako později já. Bylo mi sedmatřicet, vzpomíná Anna Rathkopf.
S manželem jsme oba fotografové a hned druhý den poté, co jsem se dověděla diagnózu, jsme se začali fotit. Každý jsme měli svůj přístup.
Pro mě to byl způsob, jak myslet na nemoc jinak. Jak co vyfotit, jak určitý moment zachytit a proč je pro mě důležitý.
Chodila jsem na chemoterapie, do toho i pracovala, protože v USA nemáte nemocenskou. Ležela jsem pak vyčerpaná v posteli a syn tam chodil za mnou. Přinesl si hračky nebo knížky, a tak jsme trávili čas.
On v té době ještě moc nemluvil a snažili jsme se ho chránit.
Asi půl roku po poslední chemoterapii jsme si ale spolu četli knížku Babar o slonovi, který umře na otravu hub, a Jesse dostal přímo hysterický záchvat.
Křičel, že maminka umře, protože snědla špatný houby. Uvědomila jsem si, že to celou dobu vnímal, jen neměl slova na to vyjádřit, co cítí.
Dodnes houby nesnáší a měl problém kolem nich projít i v supermarketu. Knížka mu ale pomohla ten pocit pojmenovat, říct, jak hrozně se bál a dostat to ze sebe. S tím se dá už lépe pracovat.
Když bylo Jessemu pět, přišel a řekl, že by byl hodný starší brácha. To zabolelo.
Když bylo Jessemu pět, přišel a řekl, že by byl hodný starší brácha. To zabolelo.
Psychosomatika funguje, když třeba zvracíte nebo máte stažený žaludek, když jste ve stresu. Rakovinu si u sebe ale takto nevysvětluju. Lidi, co si nemocí neprošli, dávají nejrůznější rady.
Psychosomatika funguje, když třeba zvracíte nebo máte stažený žaludek, když jste ve stresu. Rakovinu si u sebe ale takto nevysvětluju. Lidi, co si nemocí neprošli, dávají nejrůznější rady.
Slyšela jsem, že si to nesu z minulých životů, nebo až si vyřeším svoje problémy, nebudu nemocná. Tím chtějí říct, že oni žádné problémy nemají? Přijde mi, jako by koukali na nemocné lidi svrchu. A jak třeba vysvětlí, že onemocní i děti?
Slyšela jsem, že si to nesu z minulých životů, nebo až si vyřeším svoje problémy, nebudu nemocná. Tím chtějí říct, že oni žádné problémy nemají? Přijde mi, jako by koukali na nemocné lidi svrchu. A jak třeba vysvětlí, že onemocní i děti?
Každý rok chodím na kontroly, a loni jsem se na ní zhroutila. Rozbrečela jsem se a nemohla mluvit. Vůbec jsem takovou reakci nečekala. Byla to ale tak traumatická zkušenost, že se vryla do těla a tělo si ji pamatuje.
Každý rok chodím na kontroly, a loni jsem se na ní zhroutila. Rozbrečela jsem se a nemohla mluvit. Vůbec jsem takovou reakci nečekala. Byla to ale tak traumatická zkušenost, že se vryla do těla a tělo si ji pamatuje.
Otevřela jsem Pandořinu skříňku, která nejde zavřít. Všímám si, že mě někde zabolí a hned ke mně přijde myšlenka: to je metastáze! Nebo jsem hodně přecitlivělá ohledně syna. Zakašle a já o něj mám strach.
Otevřela jsem Pandořinu skříňku, která nejde zavřít. Všímám si, že mě někde zabolí a hned ke mně přijde myšlenka: to je metastáze! Nebo jsem hodně přecitlivělá ohledně syna. Zakašle a já o něj mám strach.
Dělala jsem cokoli, na co jsem mohla mít nějaký vliv. Proto jsem si sama oholila hlavu. V té době jsem se také hodně líčila, abych vypadala aspoň trochu tak, jak jsem chtěla vypadat.
Dělala jsem cokoli, na co jsem mohla mít nějaký vliv. Proto jsem si sama oholila hlavu. V té době jsem se také hodně líčila, abych vypadala aspoň trochu tak, jak jsem chtěla vypadat.
Když jsem onemocněla, cítila jsem obrovskou pasivitu, že tělo rozhodlo za mě a nemám volbu.
Když jsem onemocněla, cítila jsem obrovskou pasivitu, že tělo rozhodlo za mě a nemám volbu.
Focení mi ale umožnilo dělat aktivní kroky. Já rozhodovala o tom, jak ukážu, čím procházím a jak se vidí
Focení mi ale umožnilo dělat aktivní kroky. Já rozhodovala o tom, jak ukážu, čím procházím a jak se vidí
Je to dlouhý proces, kterým musím projít a stále jím ještě procházím.
Je to dlouhý proces, kterým musím projít a stále jím ještě procházím.
Cítila jsem vztek, nenávist, nakonec nějaké přijetí, ale i smutek, že život nebude takový, jaký jsem si představovala.
Cítila jsem vztek, nenávist, nakonec nějaké přijetí, ale i smutek, že život nebude takový, jaký jsem si představovala.
Když jsem onemocněla, zrovna jsme s manželem začali přemýšlet o druhém dítěti. To ale nepřišlo.
Když jsem onemocněla, zrovna jsme s manželem začali přemýšlet o druhém dítěti. To ale nepřišlo.
Nikdy mě nenapadlo, že něco jako nemoc mi může úplně zničit sebevědomí.
Nikdy mě nenapadlo, že něco jako nemoc mi může úplně zničit sebevědomí.
Když pak manžel viděl moje selfportréty, byl na nich někdo úplně jiný.
Když pak manžel viděl moje selfportréty, byl na nich někdo úplně jiný.
Deníkové zápisky z osmi let od diagnózy.
Deníkové zápisky z osmi let od diagnózy.
...
...
Dnes vidím Annu, kterou začínám mít zase ráda, hledám si k ní cestu. Něco si prožila, ví, co je to bolest, a nejen fyzická. A chvílemi na ni jsem i pyšná!
Dnes vidím Annu, kterou začínám mít zase ráda, hledám si k ní cestu. Něco si prožila, ví, co je to bolest, a nejen fyzická. A chvílemi na ni jsem i pyšná!
Prémiový článek

Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.

Získejte neomezený přístup k Heroine za 129 Kč měsíčně.