V hodinách improvizuje a nechává na dětech, kdy a jak splní úkoly. Oceněný učitel dřív sám bojoval s vyhořením
Vít Novotný učí hudební výchovu na pražském Gymnáziu Přírodní škola a zároveň i budoucí učitele na Pedagogické fakultě. Své studující se ale nesnaží přesvědčit o tom, jak je učitelská profese krásná. Z vlastních zkušeností, kdy málem vyhořel, ví, že je především pěkně těžká. Nabádá je ale k hledání svých silných stránek, aby na nich při výuce mohli stavět. Potom můžou najít ve své práci naplnění a smysl, jako se to podařilo jemu.
Předáváte si učitelskou profesi ve vaší rodině z generace na generaci?
Vím, že učitelství se věnovali dědeček a babička z tatínkovy strany. Po válce odešli učit do pohraničí do vysídlených oblastí, kde byla náročná situace, a oni chtěli pozvednout úroveň tamějšího vzdělávání.
Inspirovali vás?
Nevěděl jsem hned, co chci dělat po škole. Miloval jsem hudbu a k ní jsem směřoval. Učitelství se s tím dalo spojit. Když je člověk pozorný vůči sám sobě, vycítí, pro jakou profesi by mohl mít vlohy. Odmalička jsem byl rád součástí hudebních a sborových uskupení, jsem společenský, organizoval jsem vystoupení pro příbuzné. Až zpětně jsem si uvědomil, že vlastně pokračuju ve stejných kolejích jako moje rodina.
Jaké by měl mít učitel vlohy?
Za dvacet let, co učím, jsem poznal řadu skvělých učitelů, a každý byl jiný. Těžko bych hledal jednu kvalitu, kterou máme úplně všichni. Polský pedagog Janusz Korczak říkal, že člověk by si měl být vědom svých silných stránek a na nich stavět svou učitelskou práci. Nemá smysl se koukat na to, co má můj kolega, a já ne. Důležité je být sám sebou a na nic si nehrát, protože děti to poznají a nezbaští nám to.
