3
Proč musejí ženy překonávat překážky, které mužům do cesty nikdo nestaví, ptá se šéfredaktorka tištěné Heroine v novém čísle
S radostí vám představujeme nové číslo Heroine. Tentokrát se v něm věnujeme především úžasným ženám ze světa vědy.
Společným jmenovatelem srpnového vydání je hledání odpovědi na otázku, proč stále uvažujeme tak stereotypně. Proč ženy na cestě ke své kariéře (samozřejmě nejen ve vědě) musejí překonávat bariéry, které mužům do cesty nikdo nestaví? V době, kdy ženy na celém světě děsí rozhodnutí amerického nejvyššího soudu, v jehož důsledku lze Američankám omezit právo na potrat, působí tyhle otázky ještě palčivěji.
O tom, kdo bude na obálce, bylo jasno hned. Česká jaderná chemička Martina Benešová-Schäfer, super anti kontra multi extra unikátní vědkyně, která se svým týmem vyvinula lék na rakovinu prostaty, právě slaví obrovský úspěch: lék byl schválen v USA. Vydali jsme se za Martinou do Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelbergu a představujeme ji ve velmi osobním rozhovoru.
Fotila Jana Plavec, líčila Natálie Host.
Obálku jsme pojali trochu tajemně – Martina na ní stojí otočená zády a v ruce drží svou oblíbenou „erlenku“ neboli Erlenmeyerovu baňku. Chceme tím říct, že i když za sebou mají jednotlivé české vědkyně fantastické úspěchy, zastoupení žen v akademické sféře je pořád nedostatečné a pracovní podmínky nespravedlivé. Před ženami stojí na vědecké dráze celá řada systémových překážek, které jejich mužští kolegové přeskakovat nemusejí. Marníme tak talenty a připravujeme se o důležité úhly pohledu.
Foto: Jana Plavec; styling: Natálie Host
O překážkách, ale i o tom, jak je odstraňovat, jsme si povídali s řadou českých badatelek. „Věřím, že ženy jsou stejně dobré, ba v mnoha ohledech i lepší než muži, a věřím, že takto dobrá žena by se snadno dostala do vedoucích pozic – ovšem kdyby ke svému profesnímu rozvoji měla stejné podmínky jako muži,“ řekla nám profesorka Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd ČR. „Myslím, že když chcete dělat vědu, jste motivovaná a s problémy tak nějak počítáte. Ale bylo by krásné, kdybyste nemusela.“
A protože se toho nebojíme, oprášili jsme starý bravíčkový formát fotorománu. Nečekejte ale žádnou love story, scénář napsalo Duo docentky, takže se těšte spíš na satirické obrazy z akademického života. Případná podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná!
Fotila Adéla Leinweberová v prostorách Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Hráli studenti a absolventi VOŠP a přátelé Heroine.
Nezastíráme, že redakce se při focení výborně bavila… (Zprava: Michaela Kramárová, Veronika Hesounová a Ilona Kleníková v epizodních rolích pohoršených akademiček.)
Další velký rozhovor v čísle je zároveň pozvánkou na konferenci Svět podle Heroine – koná se 17. října v Praze. Moderátorkou celého dne bude novinářka Jana Ciglerová, která dlouhodobě bojuje za rovná práva pro všechny a umí vést citlivé, intimní rozhovory. Požádali jsme ji, aby vyzpovídala svého redakčního kolegu Filipa Titlbacha, autora podcastu Studio N. V rozhovoru se role tazatelky a zpovídaného občas převracely a výsledkem je text, který rozhodně doporučuju k přečtení, stejně jako Filipovu knihu Byli jsme tu vždycky.
Zleva: Jana Ciglerová, Michaela Kramárová, Filip Titlbach. Fotil Tomáš Beran.
Nové číslo Heroine je právě v prodeji.
výběr redakce
související články
další autorské články
nejčtenější
Tištěnou Heroine seženete také u našich partnerů
