„Nehroutíme se, umíme pracovat, ale chceme i žít.“ Šéfredaktorka Heroine představuje nové číslo o české generaci Z

Vážené čtenářky, milí čtenáři, 

vítám vás u nového čísla Heroine. Je to poprvé, co jsme téměř celé vydání zaměřili na generaci mladší, než je většina redakce.

Obálku, stejně jako velký článek nazvaný V pasti velkého příběhu, nafotila naše oblíbená fotografka Jana Plavec. Spolu s redaktorkou Gabrielou Knížkovou objely republiku a zpovídaly a fotily mladé lidi. Místo toho, abychom se snažili popsat, jaká je vlastně generace Z, zeptali jsme se přímo jejích představitelů a představitelek. Všechny texty ze série najdete i na webu Heroine.cz.

Medička Anna Pavlíková (25) z Prahy: „Starší lékaři a lékařky si o nás mladých často myslí, že nic nevydržíme a máme jen samé psychické problémy. To není fér. Myslím, že je naopak dobře, že o svém duševním zdraví mluvíme. Není to tak, že by generace před námi neměly potíže, jen se o tom prostě nemluvilo.“

Anna Solianyk (24), ukrajinská studentka pražské UMPRUM: „Obávám se, že se ruská agrese stane tolerovanou. Že převládne teror nad demokracií. Naději spatřuju v mezilidských vztazích a v tom, že to jako lidé nenecháme dojít tak daleko.“

Tomáš Cileček (25 let) vinař z Polešovic: „Snažím se nemít strach, protože to nám, mladým lidem, nepomůže. Měli bychom spíš přemýšlet nad tím, jakou hodnotu můžeme společnosti předat. Určitě ale zažívám stres. Jsem perfekcionista a chtěl bych, aby práce, kterou odvedu, byla dokonalá.“

Tyto a další výpovědi vás přesvědčí, že není jen jedna generace Z a že všechna ta stereotypní hodnocení, která slýcháme – jako třeba že ti mladí jsou líní a že jsou křehcí jako sněhové vločky – jsou… prostě jen stereotypy. Faktem ale je, že dnešní mladí musí čelit zcela novým výzvám. Krom klimatické krize je jedním z nejčastěji skloňovaných témat i krize bydlení. Nemožnost dosáhnout na bydlení je ve větších městech nepříjemnou realitou, která se propisuje do všech aspektů života. Jakou práci vezmu, abych utáhl/a nájem? Můžu se s ní/ním rozejít? Můžeme v tomhle bytě mít děti? Tyto a další otázky si klade ve svém článku Táňa Zabloudilová.

A jaké to je být dnes mladou ženou? Jakkoli feminismus i u nás přinesl do veřejného prostoru ta správná slova a názvy pro jevy, které jako ženy denně zažíváme, pořád ještě není dobojováno. Teorie je věc jedna, naše žitá zkušenost věc druhá. Z určitého pohledu jsou naše pocity ještě tíživější, protože si uvědomujeme, že naše zážitky nejsou výjimkou, ale že se do nich každodenně propisuje systémové nastavení. Šárka Homfray ve svém textu píše, že boj za rovnoprávnost nemá lineární trajektorii, ale spíše se podobá sinusoidě. A já mám pocit, že právě teď jsme na sestupné části křivky. Zeptali jsme se čtyř generací žen na to, jak vnímají svou ženskou roli a co je formovalo. Je zajímavé sledovat, jak moc důležité je nastavení, které si neseme ze svých rodin.

A protože se blíží léto a s ním čas, který strávíte na dece (a budete si číst papírový časopis místo toto, abyste scrollovali na instagramu), připravili jsme pro vás velkou literární přílohu. Naše spolupracovnice Klára Kubíčková oslovila výrazné současné autorky a autory ve věku do třiceti let a sestavila výběr povídek a básní, které představují generaci Z: její zkušenost, prožitky i vztah k dnešnímu světu.

P. S. Poděkování patří mé kolegyni Gabriele Knížkové, která se narodila ve stejném roce, kdy já šla k maturitě. Gábi, děkuju, že jsi našla klíč, jak představit generaci Z.