Mladí Češi už u voleb byli. I když to politiky moc nezajímá

KomentářPolitika
Irena Hejdová
| 23. 9. 2021 | 7 komentářů | 1 840
Mladí Češi už u voleb byli. I když to politiky moc nezajímá
Foto: Shutterstock

Směšné tři týdny před volbami strany i média zjišťují, že neoslovují mladé. Přitom výsledky Studentských voleb napovídají, že kdyby v Česku mladí volili víc, možná by to s touhle zemí nebylo, co se volebních výsledků týče, tak špatné.

Na českých středních školách proběhly tzv. Studentské volby, pořádané organizací Jeden svět na školách. 20. a 21. září platný hlas odevzdalo 40899 studentů a drtivě tu vyhrály demokratické strany. U středoškolských studentů vyhrála koalice Pirátů a Starostů s 30,4 procenty, následovala koalice Spolu s výsledkem 29,4 procent. Na třetím místě ANO s 8,5 procenty, následováno Stranou zelených s 7,1 procenty. Přes pětiprocentní hranici se nedostali komunisté, Volný blok ani Okamurova SPD. Volili mladí voliči nad 15 let, tedy i ti, kteří k řádným volbám ani jít nemůžou. 

V poslední době se přitom v médiích roztrhl pytel s průzkumy které ilustrují, jak české veřejné dění mladí voliči zcela ignorují. Týdeník Respekt na svém webu rozjel podcast o tom, co si mladí lidé myslí o politice. Máme pocit, že je nezajímáme, hlásal titulek prvního dílu. Mladých voličů do 30 let je v Česku 1,5 milionu, 600 tisíc z nich už teď podle výzkumu organizace Youth, Speak Up! ví, že se k volbám nechystá. 65 procent mladých je přesvědčeno, že politiku nemá smysl sledovat, nerozumí jí a i kdyby se do ní dostali, nikdo by jejich názor neposlouchal. Hlas nejviditelnějšího mladého politika Dominika Feriho, jehož instagramový účet byl pro většinu mladých lidí nejpřístupnějším vhledem do českého veřejného a politického dění, ztratil sílu po jeho sexuální aféře. A není tu nikdo, kdo by jej u mladé generace nahradil.

Je vůbec možné tak velké skupiny potenciálních voličů ignorovat, nevědět nic o jejich zájmech či voličských, kulturních a politických preferencích?

Čeští politici už svůj boj o mladé voliče delší dobu prohrávají. Možná ho i vzdali, což je o to děsivější, když si uvědomíme, jak velkou voličskou skupinu tato generace tvoří. Jen osmnáctiletých prvovoličů bylo v české populaci k 31. 12. loňského roku 95 tisíc, kolem 100 tisíc lidí je podle statistik Českého statistického úřadu i v následujících věkových ročnících. Je vůbec možné tak velké skupiny potenciálních voličů (a čtenářů) ignorovat, nevědět nic o jejich zájmech či voličských, kulturních či politických preferencích?

Média jsou out

Nemůžeme z toho ovšem vinit jen politiku. Velký vliv mají i média. Respektive spíše „nevliv“ – média totiž dnešní mladé lidi vůbec nezajímají. Nadační fond nezávislé žurnalistiky si letos v únoru nechal zadat výzkum u agentury Median, z nějž vyplynulo, že v Česku 37 procent populace nesleduje žádné zpravodajství. A značnou skupinu nesledujících tvoří právě zástupci mladé generace. Generační propasti mezi mladými lidmi a staršími generacemi tu byly vždy. Dnes ale více než kdy dřív chybí v Česku média, která by mladou generaci dokázala oslovit. Mladí dospělí kolem dvaceti let jsou většinou prvovoliči, řada z nich cítí zodpovědnost za možnost rozhodovat o veřejném dění. Problém je, že jim chybí možnost získat více informací. Kde taky?

Strach a hnus na sítích

ženy v politiceFoto: Shutterstock

Bariéry, které komplikují ženám vstup do politiky, nejsou jen nefér rozdělení péče o děti a domácnost nebo nízké sebevědomí žen. Patří k nim i přetrvávající sexismus a misogynie. Urážky a sexualizované výhružky, kterým političky stále čelí, jsou alarmující zprávou o české politické kultuře.

Ženy v politice čelí obtěžování, které nelze tolerovat

Louise z Prahy je 18 let, letos poprvé tedy půjde volit. Ještě teď ale netuší, koho si vlastně vybrat. Politiku moc nesleduje, nemá ani žádný kanál, z kterého by se o ní mohla více dozvědět. Doma se o ní nediskutuje, Facebook Louise připadal cool naposledy někdy ve 13 letech, kdy si ho mohla oficiálně založit, Twitter jí připadá nepřehledný a TikTok leckdy trapný. Nejvíc ji baví Instagram. Aby se trochu orientovala v aktuálním dění, sleduje tu mimo jiné profil ČT24. Stejně jako ostatní české zpravodajské profily na Instagramu je ale i tento pro Louisinu generaci zoufale nudný. A moc jí nepomůže ani s tím, komu tedy za tři týdny vlastně hodit svůj hlas ve volbách.

Když se například na zmíněném Instagramu, který je dnes mezi mladými dospělými nejpopulárnější platformou, proklikáte ke stránkám českých zpravodajských webů a kanálů, zjistíte, že spíše než na mladé cílí právě na vás, tedy na voliče pravděpodobně už zorientované. Většina obsahuje statické obrázky s citacemi z článků či krátkými popisy událostí. Není tu patrná snaha vyjít mladé generaci vstříc hledáním témat či formy, která by zajímala právě ji. 

Když jsem na konci srpna psala na Seznam Zprávy o festivalu v Karlových Varech, navštívila jsem tu i projekci cyklu o historii i současnosti českého rapu RapStory Šimona Šafránka. Ten je určen právě pro nejmladší diváckou generaci, vysílat se bude na podzim na online platformě České televize. Čekala bych, že skrze podobné téma se média pokusí mladé publikum oslovit. Rap je v mladé generaci dnes jedním z nejpopulárnějších hudebních směrů, i podle Šimona Šafránka se během třiceti let existence stal novým popem, klasickými médii je ale spíše přehlížen. O seriálu ale vyšly v médiích jen stručné zmínky. „Kulturní a mediální scéna rap ignoruje,“ řekl Šafránek po uvedení série na festivalu.

Měly by se politické strany více snažit oslovovat mladé lidi?

Kulturní a mediální scéna ale neignoruje jen rap, ale i většinu dalších témat, která by u mladé generace mohla rezonovat. Volbou témat na generaci Z cílí Heroine.cz nebo Refresher, radio Wave, Full Moon, částečně Alarm. U mladých rezonují i podcasty a samozřejmě YouTube. Klasická televize je pro tuto generaci naprosto out. Pokud jim nevyjde vstříc tak, jak se to povedlo televizi Prima s reality show Lighthouse, která byla jedním z mála televizních pořadů diskutovaných masivně na sociálních sítích. Na Tiktoku aktuálně mladé publikum lanaří Nova s profily svých hudebních soutěží, rozjíždí se pomalu i veřejnoprávní profil Stardance. Vůbec se zdá, že televize přistupují k oslovování mladého publika aktivněji než třeba klasická média. 

Během covidové pandemie klasické české televize také začaly připravovat své online platformy a v současné době právě pro ně vzniká hned několik projektů zaměřených na nejmladší publikum – krom zmíněné RapStory třeba i hraný seriál TBH z brněnské střední školy, který se v premiéře představí na festivalu Serial Killer. Všechny tyto projekty jsou ale spíše zrnkem v obrovském moři zamrzlém ve světě dnešních čtyřicátníků a starších.

Mládeži přístupné

Generační propast mezi mladou generací a těmi staršími se absencí mladých témat v médiích jen zvětšuje. Když média mladé čtenáře nejsou schopna oslovit ani skrze témata z oblasti jejich zájmu (například filmová, hudební a podobně), jak se jim může dařit oslovovat je tématy z oblasti politiky či veřejného dění? V zahraničí se jim to přitom nejspíš daří, stačí sledovat instagramové profily zahraničních médií, jako je britská BBC či americké NY Times či USA Today. Výběr témat tu je lehčí, přístupnější a i formou podání vstřícnější k přelétavé pozornosti generace označované za generaci Z, která vyrostla už pevně připoutaná k online světu.

Třeba i výsledky Studentských voleb napoví, že by média i politici nemuseli házet mladou generaci do žita. Jednou nám to totiž vrátí. A když se nebude moct o veřejném dění dostatečně informovat, může to ještě dopadnout špatně. I když aktuální výsledky ze středních škol dávají alespoň kapku naděje...

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petr C. | 24. 9. 2021 16:29

Tak tak, volební právo měl ten občan, který platil daně.
Aby mohl mluvit do toho, co stát s těmi vybranými penězi dělá.
Člověk, který státu daně neodvádí a jenom z nich spotřebovává, se na to bude vždycky dívat jinak, než ten, komu daně ubírají z výdělku. Ten se bude ptát, do čeho stát ty peníze vložil a co to přináší.

Už mnohokrát jsem slyšel politiky naplákat nad tím, že bude málo peněz na důchody pro ty kteří pracovali.
Ale ještě jsem neslyšel nikoho stěžovat si na to, že by neměly být peníze na dávky pro ty, kteří nikdy nepracovali.

+2
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr C. | 23. 9. 2021 14:31

Sebekriticky musím přiznat, že když jsem byl v jejich věku, taky jsem byl blbý jak tři dny starý pes a moc jsem se v tom neorientoval.
Proto se všechny revoluce dělají s mládeží a se studenty - to je vrstva obyvatel, která se cítí být dospělá a všemu rozumět lépe než generace předchozí, ale chybí jim zkušenosti, které by jim umožňovaly srovnávání slov a činů politiků v delším časovém rozpětí a tak nevidí pro staršího člověka do očí bijící rozpory v různých zjednodušených teoriích.

Viz známý citát: Kdo nebyl komunistou ve dvaceti nemá srdce, kdo jím je ještě ve čtyřiceti, nemá rozum.
Za posledních třicet let se politická agenda změnila natolik, že bez toho, abych nějak zásadněji změnil svoje názory, jsem se stal z levičáka pravicovým konzervativcem.

„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“ — Sókratés

Ne moc chytří zločinci vládnou viditelně, jako třeba Babiš, ti práskanější za sebe vystrkují do světel reflektorů předem připravené a kdykoliv nahraditelné loutky, jako třeba Fialu, Bartoše, Pekarovou, Hamáčka, Hermana, Bělobrádka, Macrona, Bideta, Čaputovou, Zelenského a podobné existence, se kterými si mohou dělat co chtějí.

Jediná u nás relevantní strana, která je skutečně pravicová, jsou Svobodní, ty ostatní strany, které to o sobě tvrdí, jsou ve skutečnosti středově liberální - co je v dnešní době synonymem bezpáteřnosti a bezmyšlenkovitého přikyvování na všechno, co přijde z Bruselu.
A to je zase synonymem pro plánovitou likvidaci naší společnosti.

-4
Reagovat