Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Diverzita byznysu neznamená podporu těch méně schopných

KomentářPrezidentky
Lilia Khousnoutdinova
| 5. 9. 2021 | 1 166
Diverzita byznysu neznamená podporu těch méně schopných
Foto: Diana Mrazikova

Význam pojmu diverzita často mívá určitý charitativní nádech toho, že se jedná o podporu těch „méně schopných“ individuí nebo jedinců, kteří pocházejí z méně příznivého prostředí, s cílem až umělého tvoření atmosféry rovnoprávnosti a férovosti. Proč je potřeba vnímat diverzitu jako přínos, se zamýšlí Lilia Khousnoutdinova ve svém komentáři.

Právě touto optikou se často díváme například i na reprezentaci žen v různých oborech včetně politiky nebo v rozhodovacích orgánech. Nicméně tento pohled na diverzitu je kontraproduktivní. U mnoha lidí může totiž vyvolávat až odpor kvůli předpokladu, že „ve jménu férovosti“ musíme nominovat méně schopné, avšak „správně diverzitní“ jedince. Tímto se automaticky tvoří určitá zaujatost a uniká tak podstata věci, že diverzita kolektivu je prokazatelně přínosná pro výkon týmu a podniku. 

Ve chvíli, kdy je kolektiv tvořen pouze jedním stereotypem, zákonitě mu unikají alternativní pohledy na věc.

Je tedy možná načase opustit tento mylný pohled „charitativního zaměstnávání“ a začít vnímat reálné přínosy pestrosti kolektivu. Různorodé názory, osobnosti i zkušenosti zákonitě tvoří celek, který může mnohem lépe pojmout komplexitu problému, služby nebo situace. Naopak ve chvíli, kdy je kolektiv tvořen pouze jedním stereotypem, zákonitě mu unikají alternativní pohledy na věc. 

Nutno podotknout, že v průměrném kolektivu bývá nicméně často obtížné si svou jinakost ustát. Každá profese, firma, organizace i tým mívají tendence vytvářet svůj vlastní stereotyp nebo styl, který nemusí být vždy vstřícný k osobnostem, které z něj určitým způsobem „vybočují“. Tímto se však ochuzujeme o možnost různorodých perspektiv i nápadů. Zároveň existuje pouze velmi tenká hranice mezi budováním a ctěním identity, ať už s.r.o, neziskovky či jakéhokoli jiného týmu, jenž přirozeně přitahuje a sdružuje lidi sdílející podobné životní hodnoty, a tím, že tato tendence se spíš dogmatizuje do určité škatulky, která začíná být filtrem pro nově příchozí a postupně uzavírá tým do své vlastní homogenní bubliny. 

Takový homogenní kolektiv však dříve či později začne být nepřizpůsobivý a lehko může prošvihnout možnost inovací. Může přicházet o i možnosti zacílit svou nabídku na další skupinu klientů, která je mimo specifikum složení tohoto kolektivu. 

Rozhovor s Lilií Khousnoutdinovou

Lilia KhousnoutdinovaFoto: Petr Jandera

V médiích se stereotypně objevuje jako manželka miliardáře Karla Janečka, často čelí odsudkům kvůli svému titulu kněžky, z jiných stran ale zaznívá obdiv a vděk za její neúnavnou propagaci a osvětu ohledně alternativních přístupů k porodu. Je to žena mnoha tváří a je si toho vědoma.

Lilia Khousnoutdinova: Úcta k ženskému tělu je v jádru všech feministických diskusí

Alternativou je rovnou vytvářet celek s jasným záměrem diverzitu tvořit, kultivovat a podporovat. V tom případě může diverzita sama definovat podstatu DNA společnosti. Nebo se může tvořit postupně, a to díky osobnostem, které do pracovního kolektivu přicházejí. Nutno podotknout, že pro toho, který určitý stereotyp „rozstřelí“, to může být často dost náročná role. 

Co dělat, pokud jsem to já?

Jedna z největších škod, kterou stereotyp způsobuje, je to, že velká většina uchazečů o práci, ať už z pozice OSVČ nebo zaměstnání, se snaží upravovat svou skutečnou osobnost a pracovní dráhu tak, aby lépe stereotypu odpovídali. Jsem pevně přesvědčená, že mnohem kratší cestou je naopak upřímné sdílení své reflexe slabších i siných stránek i svých odlišností. Všechno, co u pohovoru předstíráme, se totiž stejně časem odhalí, tudíž si takto můžeme ušetřit zbytečné starosti a námahu z toho, abychom si „udrželi masku“. Protože když získáváme práci na základě hraného a neautentického projevu nebo příběhu, musíme počítat s tím, že zaměstnávají vlastně „někoho jiného“. 

Stát si za svou skutečnou identitou však může být nevděčná role ve chvíli, kdy svou jinakostí provokuji nevůli nebo nevstřícnost. Otázkou je, zdali má smysl usilovat o práci v kolektivu, který mne ve skutečnosti „nemusí“. Ostatně tématem hejtů a verbálních útoků se zabýváme i v projektu Žena v zenu, ve kterém zpovídáme známé ženy, které se pohybují ve veřejném prostoru a mají s tímto velké zkušenost

Je dobré si zároveň ustát svou individualitu s úctou k pravidlům celku, jehož jsem součástí, a nejlépe vyhledávat rovnou takové kolektivy, které jsou od začátku více nakloněny k podpoře autentického přístupu, jež přirozeně přivádí pestřejší paletu uchazečů.  

Jsem přesvědčena, že tato firemní kultura má velký potenciál začít se rozšiřovat a stávat se větším mainstreamem. Ve finále si snad více lidí bude moci užívat toho, že jejich specifikum je považováno za přínos, a více kolektivů bude skrze diverzitu fungovat s komplexnějším pohledem na věc.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze