Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Moje tělo, moje volba

Moje těloSexualitaVztahy
Lilia Khousnoutdinova, PR článek
| 17. 1. 2022
Moje tělo, moje volba
Foto: Ivy Morwen

Téma staré jako svět. Týká se samozřejmě i mužů, nicméně právě tělo ženy se v tomto ohledu řeší již tisíciletí.

Ženské tělo má patřit ženě. „Moje tělo, moje volba“ je základním heslem mnoha kampaní a byť se velice často diskvalifikuje tím, že se asociuje s radikálně liberálním právem na interrupci, týká se ve skutečnosti ohromného množství témat. Často souvisejí s reprodukcí, ale ve finále se týkají všech aspektů lidské tělesnosti. Od jasných témat jako znásilnění, až po témata tělesné autonomie a práva pacienta na odmítnutí lékařského zákroku.

Heslo až primitivně jasné a jednoduché, které je zároveň zdánlivě až nedosažitelným milníkem svobodné společnosti. Právě proto jsme se mu rozhodly s Butterflies & Hurricanes postavit čelem a velmi neoriginálně ho napsat velkými písmeny přímo na hruď.

Budoucnost skutečně může, nebo spíše musí, patřit našim dcerám a jejich svobodné rozkoši, nezávislosti i dobrovolné a vědomé reprodukci a sexualitě, jejich doplňujícím orgasmům a jejich emoční spokojenosti, stejně tak jako jejich právu na vlastní názor, rozhodnutí a důstojnost.

„Moje tělo, moje volba“ tedy samozřejmě navazuje primárně na prostor ženského tělesného bytí. Ideálem je, že tělo jakožto základní cítící schránka, ve které všichni fungujeme, by měla být za všech okolností otázkou svobodného rozhodování ženy, jež patří.

Bohužel historie, ale i soudobé právní kodexy ukazují, že tomu tak zdaleka není. Ženě jsou často odepřena i naprosto základní práva se o svém těle rozhodovat, zejména ve vztazích. S partnerským konceptem určité výměny ženského těla či jeho sexuální dostupnosti za nějakou formu mocenského nebo finančního barteru se setkáváme i v dnešní době, i v západním světě. Byť tomu tak je spíše ve stínech, a ne ve formě přímého násilí a otrockého vlastnictví – tedy minimálně již není legalizováno právními normami. Ale je dobré nezapomínat, že ještě v nedávné historii tomu tak ani u nás nebylo. A co víc, tato praxe, která se dá téměř přirovnávat k otroctví, se v mnoha zemích světa stále objevuje, i v případech kdy kodifikovaný zákon takové praktiky schvaluje.

Foto: www.ecstatic.cz

Určité části lidské civilizace dodnes není cizí ani přímý obchod s lidskou bytostí nebo s jejím tělem nebo s jeho částmi. I to jsou samozřejmě důvody, proč si připomínat, že tělesná autonomie a úcta k osobním hranicím každého člověka je tak důležitá. Ano, v běžném životě nejspíš nebudeme vědět na první pohled, pokud potkáte otrokyni, která byla nelegálně prodána do něčího vlastnictví a je nucena do sexuálních služeb. To však neznamená, že ji nepotkáme... Nicméně i ty formy, se kterými se potkávají „běžné“ ženy dnes – ať už jde o zlehčování nebo dokonce výsměch ve chvílích, kdy se snaží dostát spravedlnosti po sexuálním útoku nebo znásilnění, porodnické násilí a obecně nátlak a nesvoboda obzvláště v tématech sexuality a reprodukce – by nás měly vést k tomu, že vůle ženy je primární a její utrpení, její bolest a její prožitek, jsou důležité.

Foto: www.ecstatic.cz

Ze všech těchto smutných důvodů a s nadějí, že nebudeme muset jít do ulic jako jedna ikonická dnes již bělovlasá dáma na slavné fotce z americké demonstrace, která nese transparent se slovy „I can't believe, I still have to protest this shit“, podporujeme osvětu postojů, které by měly být samozřejmostí, ale bohužel stále nejsou. 

Budoucnost skutečně může, nebo spíše musí, patřit našim dcerám a jejich svobodné rozkoši, nezávislosti i dobrovolné a vědomé reprodukci a sexualitě, jejich doplňujícím orgasmům a jejich emoční spokojenosti, stejně tak jako jejich právu na vlastní názor, rozhodnutí a důstojnost. A jde samozřejmě i o to, aby se takto mohli cítit i naši synové. Za tímto účelem jsme ve spolupráci se studiem Butterflies&Hurricanes, vytvořily tričko, které velmi jednoduše hlásí právě tuto vlastně samozřejmou věc.

Moje tělo, moje volba

„Sexualizace a objektivizace ženského těla? V naší branži bohužel stále norma. Coby designérské studio vedené ženami značkám často pomáháme nejen s vizuální komunikací, přičemž jsme se v minulosti kvůli sexisticky laděným představám našich bývalých klientů dostaly několikrát do ostrého konfliktu. Čtenářkám Heroine asi není třeba vysvětlovat, proč je znázorňování ženy jako kusu masa mimo mísu. Pro ty méně informované jsou tu výzkumy, ze kterých jasně vyplývá, jak tento fenomén negativně ovlivňuje vnímání vlastního těla mladých dívek a normalizuje sexuální násilí v oblasti alkoholového průmyslu, kde spoře oděné ženy často zdobí lahve a billboardy nejrůznějších značek piv i destilátů. Bylo nám ctí spolupracovat s Lilií na projektu Moje tělo, moje volba, který napomáhá změně společenského povědomí“, říká majitelka studia, Michaela Thomas.

Trička najdete na: https://shop.ecstatic.cz/fashion/

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…