E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Úcta k ženskému tělu je v jádru všech feministických diskusí. Rozhovor s Lilií Khousnoutdinovou

10. květen 2021

Kdo je Lilia Khousnoutdinova? Odpovědět jedním slovem nelze. V médiích se stereotypně objevuje jako manželka miliardáře Karla Janečka, často čelí odsudkům kvůli svému titulu kněžky, z jiných stran ale zaznívá obdiv a vděk za její neúnavnou propagaci a osvětu ohledně alternativních přístupů k porodu. Je to žena mnoha tváří a je si toho vědoma. Tématem jejího nového projektu Žena v zenu je ostatně i to, jak jako žena ustát tlak, který hlavně na sítích nabývá vyostřených podob.

Foto: Petr Jandera

Před chvílí jsme spolu žertovaly, že pro mnoho lidí jste, ošklivě řečeno, „ezo bitch“. Vy jste poznamenala, že nejste, ale mohla byste být. Co tím myslíte?

Říkám si, že když mají lidi takové „vtipné“ hodnocení, může být na místě být trochu bitch. V poslední době hodně přemýšlím o tom, jak silnou máme tendenci se navzájem hodnotit a nálepkovat. Proč mají lidé potřebu mě vůbec nějak označovat. A také kde má hranice ten chápavý, soucitný, přijímající přístup, kdy od někoho sneseme i urážku, protože si řekneme: „V pořádku, ten člověk má pro takové chování nějaký důvod, třeba je unavený a něco ho trápí“. A kde už je potřeba tvrdě odpovědět a vymezit se. Přijde mi to jako zajímavá etická debata. 

Řekla bych, že to hanlivé oslovení nějakým způsobem reflektuje, že vystupujete hodně aktivisticky. Že otevřeně zastáváte i názory, které jsou v mnoha kruzích vnímané jako kontroverzní. 

To máte na mysli podporu svobody k interrupci nebo svobodné volby v porodnictví? Věnuji se tomu už roky a vnímám, že aktivistický přístup je bohužel stále třeba. Konverzace nebo dialog s většinou lékařské komory nebo příslušnými politiky, kde bychom si mohli naslouchat jako partneři, totiž není jednoduchý. A to přesto, že bychom měli mít stejný cíl: tu nejlepší možnou péči pro mámu a pro dítě. Místo toho stále často narážíme na velmi zastaralé názory, které už byly mnohokrát vyvrácené, různé strukturální překážky i velmi výraznou genderovou dynamiku. Přece jen je nepominutelné, že na jedné straně pomyslné barikády stojí spíše ženy, rodičky a porodní asistentky, a na druhé straně lékaři-porodníci a politici, většinou muži. 

Tahle vzájemná nedůvěra mezi porodníky a ženami žádajícími alternativu přerostla tak trochu v zákopovou válku.

Uznávám, že pokud jde o toleranci a ochotu diskutovat, problematické je to někdy i na druhé straně. Když se podívám do diskusních skupin některých maminkovských komunit, často je tam přístup v podstatě úplně stejný, jen s opačným znaménkem. Absolutní netolerance k nějakému jinému postoji, výroky typu „kdo rodil císařským řezem, tak vůbec neví, co je porod.“ To považuji za neskutečně sprostý způsob, jak shazovat ženy, které porod měly v podstatě těžší, protože minimálně rekonvalescence je pro ně výrazně náročnější. Předsudky podobného rázu se objevují vůči těm, kdo nekojí, nenosí v šátku… I to „ezo“ může být někdy hodně toxické. A i ta polovina diskusního pole, která vystupuje jako ta lepší, ta více vyspělá, může být klidně úplně stejně názorově radikální.

Aktuální číslo

  • Kulturní války režisérky Barbary Herz
  • Může být matka dobrý „vědec“?
  • Jak vychovat odolné děti
  • Rodičovská půl na půl 
Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!