Jak slaďuje práci a péči expertka na slaďování práce a péče? Jde o změnu myšlení

Balanc
Work-life balance
Petra Sýkorová
| 14. 6. 2021 | 6 komentářů | 3 885
Jak slaďuje práci a péči expertka na slaďování práce a péče? Jde o změnu myšlení
Foto: Shutterstock

Co je potřeba udělat, aby firmy pochopily, že pomoci lidem slaďovat pracovní a soukromý život je ve výsledku dobré pro všechny? A jaká opatření a strategie opravdu fungují? Odbornice na slaďování prozrazuje, co radí firmám a co funguje pro ni samotnou, když je sólo matka s malým dítětem.

Nežijeme a nestudujeme jen proto, abychom pracovali. To si uvědomujeme čím dál více. Více než 60 % trhu práce tvoří lidé do 40 let. To jsou generace, které už slaďování a work-life balance berou jako samozřejmou a důležitou součást kvality svého života. Společnost a trh práce se mění. Slaďování je odpovědností každého z nás. Ovšem zaměstnavatelé, stát a další instituce by měly vytvářet takové prostředí a podmínky, aby se nám dobře pracovalo a žilo. Koneckonců všechny organizace jsou tvořeny lidmi. My všichni jsme zodpovědní za sebe a společnost v jaké žijeme. 

V souvislosti s pandemií se do středu pozornosti dostalo náročné, často až neřešitelné slaďování práce a péče sólo matek a obecně rodičů menších dětí. Každý ale procházíme různými životními etapami s různými potřebami: Ať už jsem student nebo studentka, nastávající maminka, pečující o malé dítě, rozvádím se, pečuji o nemocného člena rodiny, jsem babička nebo dědeček, ať už jsem nadšený mladík, nadšená mladice, zkušený pracující nebo moudrý stařec či stařenka – ať už mám jakékoli další aktivity v životě, všichni slaďujeme. 

Firmy vedou

Často jsou nositelem trendů firmy – reagují na potřeby společnosti a trhu mnohem flexibilněji než stát či státní organizace. Je to i v jejich zájmu. Pokud chtějí mít ve svých organizacích dobré lidi, zabývají se logicky i jejich potřebami. Dobré firmy fungují jako komunity. Mají sílu svět posouvat a měnit. Mají vliv na „své“ lidi a nepřímo i na jejich rodiny. Stát kvůli rigiditě a své struktuře někdy pokulhává, ale i ve veřejném sektoru už vznikají úžasné strategie a projekty.

Rozdíl mezi platy mužů a žen se rapidně zhoršuje poté, co ženy odejdou na rodičovskou. Pak už se to s nimi táhne – nižší mzdy, kratší úvazky, nižší odvody, nižší důchody…

Hlavní úlohou státu tak je neházet firmám klacky pod nohy. Příkladem jsou Dětské skupiny. Firmy potřebu zajištění péče o děti ve věku, kdy jsou ještě příliš malé, aby chodily do školky, řešily ještě dřív, než vůbec dětské skupiny vznikly. Ministerstvo práce udělalo úžasný kus práce, díky koncepčnímu přístupu a evropským fondům vznikla síť zařízení péče o děti, která zde chyběla. Ovšem když měla přijít návaznost na spolufinancování ze státního rozpočtu, tak do toho sát „hodí vidle“. To je velká chyba.

Dalším příkladem je dlouho žádaný home office. Už dávno existují firmy, které práci z domova umožňovaly ještě před tím, než přišla legislativa. A díky covidu jsme zjistili, že to opravdu jde. Ukazuje se ale také, jaká má práce z domova negativa. Firmy ale nemají čas čekat, až přijde potřebná legislativa, která navíc realitu často sešroubuje rigidními pravidly.

Kdo pomůže samoživitelkám?

Covid také naplno odhalil, v jak křehké pozici jsou na pracovním trhu sólo rodiče. Zejména Sólo matky trápí nedostatek financí, času, nedostatečný prostor pro sebepéči i ten prostý fakt, že jsou na všechno samy. Častou berou práci, která neodpovídá jejich kvalifikaci, kompetencím, zkušenostem. Citelným problémem je i „pay gap“ – rozdíl mezi platy mužů a žen. Ten se rapidně zhoršuje poté, co ženy odejdou na rodičovskou. Do té doby nejsou rozdíly tak výrazné, ale pak už se to s nimi táhne – nižší mzdy, kratší úvazky, nižší odvody do sociálního pilíře, nižší důchody…

Daří se vám sladit pracovní a soukromý život, jak potřebujete?

Pracující rodiče obecně pak jen těžko hledají cesty, jak se nevyšťavit, jak se jen nerozdávat, jak žít šťastný a spokojený život, jak se věnovat i sami době. Lidé si často neudělají ani deset minut denně sami pro sebe. Vedle návratu do práce „po dětech“ jsou pro rodiče i další kritická období. Velkou zátěž představují rozvody a rozchody.

K největší rozvodovosti rodičů dochází v době, kdy jdou jejich děti ve věku kolem tří a sedmi let. To jsou poměrně kritická období ve vztahu a jsou zlomová, i pokud jde o péči. Konečně po rodičovské dovolené dítě nastupuje do školky, respektive do první třídy – a všechno je najednou jinak. Pandemie s počty rozvodů a rozchodů ještě více zatočila.

Sama na život

Sama se v tomto kritickém životním období právě nacházím – jsem půl roku po návratu z rodičovské. V nové práci, v novém bytě, a zároveň v rozvodovém období. Bohužel se rozpad manželství – s malým dítětem – nevyhnul ani mně. A čím víc o tom člověk ví, tím víc je asi v šoku, když se to týká i jeho. I já sama tedy hledám nejlepší cesty, jak sladit práci s péčí – navíc v situaci sólo matky. Vsadila jsem na kombinaci různých forem spolupráce. Takže spolupracuji na živnost, zároveň pracuji na zkrácený úvazek a na dohody o provedení práce. Mým oborem je slaďování v soukromém i veřejném sektoru.

Samoživitelé si sáhli na dno

samoživitelky covidFoto: Shutterstock

Pandemie zasáhla rodiny samoživitelů. Mnozí se ocitli na pokraji sil, a to jak z hlediska psychiky, tak financí. Řada rodin se zadlužila už v první vlně pandemie. Někteří museli bojovat o střechu nad hlavou.

Do nového roku výpověď z bytu?

Největší výzvou, které jsem musela čelit, bylo ukončit zaměstnání, vydat se na volnou nohu, a vědět, že nemám podporu doma. Ocitla jsem se před obrovskou neznámou. Nevěděla jsem, jak to zvládnu. Následovalo období čtvrt roku, než jsem dostala nabídku na malý úvazek u jedné firmy, a pak další malý úvazek… Do toho přišlo stěhování do nového bytu, kauce, zařizování… Z rodičovského příspěvku šly moje příjmy na nulu, ale vyskočily mi životní náklady. Vyčerpala jsem většinu úspor, ale zvládla jsem to. Teď už se těším, že vše poběží, jak má, a už se cítím stabilizovaně.

Momentálně spolupracuji s několika firmami, neziskovými společnostmi, ale i s Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo s Městem Litoměřice. Jako konzultantka a lektorka se věnuji podpoře psychického zdraví zaměstnanců ve firmách, prorodinné politice, udržitelnému rozvoji a péči o sólo rodiče. Dohromady to vydá přibližně na jeden úvazek. Zároveň dobrovolničím v osobních projektech a jsem také spoluzakladatelkou iniciativy Život do firmy, jejíž cílem je, aby na trhu bylo co nejvíc „lidských“ firem a abychom tvořili svět, kde se nám bude dobře pracovat a žít.

Záchranná síť

Co mi pomáhá rodinný i pracovní život zvládnout? Pro fungování rodičů je klíčová podpora širší rodiny. Pokud to jen trochu jde, je dobré zachovat rodinné vazby a opřít se o ně, když člověk potřebuje. Rodina může fungovat jako primární podpůrná síť. I mně se to zejména díky rodině daří. Žijeme v jednom městě a můj syn má všechny prarodiče, a dokonce i praprarodiče. Když se pandemie dotkla i dětí ve školce, nejvíc času trávil syn správě se svými prarodiči.

S bývalým partnerem máme zatím společnou péči – dva dny v týdnu je syn s ním a víkendy střídáme. Mít takové rodinné zázemí je velké štěstí. Když je potřeba, máme kolem sebe i dobrou síť přátel. Pro dobré slaďování je fungující komunita základ. Sólo rodičům můžu doporučit, aby se neizolovali, ale naopak využili rodinné i přátelské vazby. Sousedství funguje i ve městě a vzájemně vypomáhat si mohou i rodiče dětí ze školky nebo školy.

Existuje už spousta firem, které s rodiči na mateřské a rodičovské dovolené spolupracují, počítají s nimi.

Těžké bylo také zvyknout si v období rozchodu na odloučení od dítěte v době, kdy je s tatínkem. Vím, že do budoucna budu za čas pro sebe ráda, ale momentálně to ještě zpracovávám. Přijde mi to zatím nepřirozené, aby takhle malé děti byly od mámy. Na tohle téma ve vztahu se střídavou péčí narážíme při práci se sólo mámami často. Teď jsem sama zažila, jak se matky v této situaci cítí. Mám u střídavé péče a jejím přínosu pro dítě velké otazníky.

Po dětech bez práce

Problém je vysoká nezaměstnanost žen po rodičovské dovolené. Mnoho z těch, co měly před nástupem na první mateřskou dovolenou zaměstnání, se na původní místo nevrátí. Roli zde přitom hraje několik faktorů. Odmlka tři až šest let z práce je dlouhá doba – zvlášť při rychlosti, s jakou se vše i ve firemním prostředí mění. V některých odvětvích je v dané firmě za pár let už všechno jinak. Ve firmách často ženy na rodičovské vůbec nejsou uvedené v organizačních strukturách, změní se vedení týmu, nový vedoucí už původní kolegyni nezná a nemá s ní žádný vztah, pracovní místo se zruší a žena ve firmě často skončí.

Druhý významný důvod je ten, že ženy během rodičovské přehodnocují své priority, jejich život se změní. Rodičovská je skvělý „career break“ – příležitost pro změnu. Často se rozhodnou, že začnou podnikat nebo se prostě půjdou věnovat jinému oboru.

Co s tím? Odpovědí je „management mateřské a rodičovské dovolené“. Existuje už spousta firem, které s rodiči na mateřské a rodičovské dovolené spolupracují, počítají s nimi. Rodičům zůstane potřebná technika, benefity, možnost vzdělávání, zůstanou v organigramu, jsou jim přednostně nabízeny brigády a part time příležitosti, jsou zvaní na týmové i firemní akce, jsou informovaní o dění ve firmě. Jsou tak stále součástí firmy, ta se k nim nadále chová jako ke svým zaměstnancům. Pak to může fungovat.

Ovšem pozor – každý má právo si vybrat, jestli chce pracovat, nebo pečovat. Nemůžeme všechny nutit, aby spolupracovali. Měla by to vždy být ryze dobrovolná záležitost. A pokud je prioritou péče, pak je třeba to respektovat.

Obojí nese svá úskalí. Aby management mateřské a rodičovské dovolené dobře fungoval, mělo by být dobře nastavené flexibilní zaměstnávání, home office či zkrácené úvazky. V ideálních případech firmy také přispívají na péči o děti. U zkrácených úvazků je velký nešvar podhodnocování práce – často se prostě zkrátí peníze úměrně času, ale zátěž a očekávané výsledky nižší odměně neodpovídají. Nemluvě o dopadu nižších příjmů ze zkrácených úvazků na nižší důchody žen. V české společnosti péči stále přebírají stále spíše matky. Muži mívají zkrácené úvazky velmi málo. V některých státech se zkrácené úvazky do patnácti let věku dětí počítají do důchodu jako plné. To bych si u nás moc přála.

Komu škodí platové nerovnosti?

Foto: Shutterstock

Česko je stále jednou ze zemí s citelným rozdílem v platech mužů a žen. Narovnání podmínek brání různé strukturální potíže i zažité psychologické stereotypy.

O gender pay gap se socioložkou Lenkou Simerskou.

Matky ve spirále

Sólo matky jsou zranitelnější hlavně z pohledu podhodnocování sebe sama. Často v krizových situacích vezmou práci neodpovídající jejich kvalifikaci, zkušenostem a kompetencím. Hlavně že mají nějaký příjem nebo nějakou flexibilitu. Pak už se z toho špatně vymotávají. Dostávají se do „podhodnocené“ spirály. Existují rozvojové programy, které se podpoře sólo rodičů na trhu práce věnují. Aperio má přímo projekt podporující sólo rodiče, v jednom z nich jsem mentorkou.

Věřím, že každá žena by se měla věnovat i sama sobě, měla by znát svou hodnotu, měla by o sebe pečovat a měla by znát své priority. U pohovorů se hodí znalosti vyjednávání. Vědět jaké všechny mám alternativy, co vše vstupuje do hry, a kam až jsem ochotna ustoupit, abych se stále cítila dobře.

Můžu doporučit, co zafungovalo mně. Rozkreslím si a napíšu si, jak bych si „to“ ideálně představovala. Učím se také nebát se zeptat. Za zeptání a za zkoušku přece nic nedám. A pak jsem mile překvapená, když to vyjde. Před několika lety jsem si malovala, že budu spolupracovat s různými institucemi a že budeme mít vlastní well-being studio. A teď je to realita, kterou žiju. Učím se hlavně na poznávání sebe sama a svých potřeb, umění je vyjádřit a nejít proti sobě. Setkávám se s předsudky, stereotypy a jinými názory. Ale nevzdávám to.

Jednou jsem dostala od mé mentorky krásnou otázku – co bych dělala, kdybych neměla žádná omezení? Je dobré se zasnít. Sólo matky (ale nejen ony) často přijmou omezení, která ve skutečnosti neexistují, jsou jen v jejich hlavách. Když je dokáží postupně odstranit, mohou se konečně rozlétnout. S ministerstvem práce a sociálních věcí jsme dělali krásný workshop „Rodičovská jako příležitost k rozletu“ – i tak se dá tato životní fáze vnímat. Rodičovství a partnerství jsou důležité etapy v našem životě, kdy se učíme spoustu věcí o sobě, o svých vzorcích, postojích, stinných a silných stránkách. 

Pestrost je v lidech

Hodně pomůže, když si i zaměstnavatelé uvědomí, že je i v jejich zájmu se tématu slaďování a péči o své lidi věnovat. Nejlépe funguje strategický, projektový, a hlavně lidský přístup. Mezi základní pilíře úspěšného slaďování ve firmě patří: vzdělávání a osvěta managementu a lidí, tool-box nástrojů pro slaďování, přátelská firemní kultura, otevřená komunikace, dobrý leadership, zájem o lidi, znalost trhu a potřeb společnosti.

Změna myšlení je jako psaní do písku při písečné bouři. Musím psát znovu a znovu. Je to mravenčí práce.

Slaďování přitom nemusí znamenat velké finanční náklady, jde o změnu myšlení a nastavení firemní kultury. Změna myšlení je jako psaní do písku při písečné bouři. Musím psát znovu a znovu. Je to mravenčí práce. Narážíme ne velké stereotypy ve společnosti. Proto je tak důležitá diverzita v týmech – z pohledu věku, genderu atd.

Pestrost v lidech přináší pestrost přístupů a odbourávání mýtů. Klíčovým faktorem pro úspěch je osvícené nebo alespoň tématu nakloněné vedení a ambasadoři tématu, nadšenci (většinou z oblasti HR nebo CSR), kteří téma reálně posouvají. V organizacích pak vznikají týmy a programy zaměřené na well-being, work-life balance, employer branding, diverzitu apod.

Potřeby i potenciál

Naštěstí jsem sama diskriminaci v zaměstnání čelit nemusela. Měla jsem štěstí a v zaměstnání mě vždy podporovali. Setkala jsem se s osvíceným názorem vedení, že je potřeba podporovat chytré ženy, které chtějí mít děti, že zeny po rodičovské mají plno nových kompetencí, jsou loajální, znají své životní priority a hodnoty. To je pro firmu velmi cenné. 

Ženy mají v sobě obrovský potenciál. Propojují se, přirozeně spolupracují, pracují na partnerském principu, ne na konkurenci. Kolega mi kdysi řekl, že muže jednou převálcujeme. Díky tomu, že pořád něco vymýšlíme, spojujeme se, tvoříme. Přinášíme do společnosti ženské principy a jsme právoplatnou součástí tvoření společné budoucnosti. Problém je, že se stále snažíme napasovat do mužského prostředí, tudy cesta nevede. Řešením je, že se pomalu, ale jistě tvoří nový systém fungování.

Měli bychom zjišťovat jaké jsou potřeby jednotlivých skupin a umět jim nabídnout tu správnou slaďovací kombinaci pro danou životní situaci. Protože slaďování se týká opravdu všech a neměli bychom dělat rozdíly. Jde o vytváření přejícího prostředí a příležitostí pro všechny.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

aurbanova | 14. 6. 2021 9:14

Vždycky, když na Heroine najdu hned jako první komentář ten váš, pane umfo, musím se usmívat. Mám takovou milou fantazijní představu, že pečlivost, se kterou nás čtete a komentujete, a ostrost, se kterou střílíte od boku po všech fašistických/neomarxistických/ ultrafeministických/pickone myšlenkách, má tajný vedlejší efekt na vašem smýšlení. Vy nás musíte znát jak své boty, předpokládám, že s námi každý den takřka vstáváte. Víte jak se říká, že kdo se moc dlouho dívá do propasti, propast se začne dívat do něj? Buďte opatrný, abyste časem nezjistil, že s námi tak vehementně nesouhlasíte, až na nám začínáte dávat za pravdu...

+6
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

prostě Filip | 14. 6. 2021 10:03

Ten oslí můstek, kterým jste z jasného nesouhlasu udělala vlastně-souhlas, je vskutu geniální. To si musím zapamatovat. Jen škoda, že je to opravdu pouze oslí můstek, nic víc.

-1
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu