Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Láska vše překoná. I kulturní rozdíly, ukazuje příběh Radany a Mahita

Jana Krivenkaja | 24. 5. 2021 | 2 komentáře | Láska a diverzita | 13 753

Láska vše překoná. I kulturní rozdíly, ukazuje příběh Radany a Mahita
Foto: Honza Zima pro Zalando

Příběh Radany a Mahita Adachi připomíná pohádku, která se odmítla spokojit se šťastným koncem a trvá na pokračování. Ona je drobná usměvavá blondýnka s neskutečnou energií. On je vysoký elegán, tichý a rezervovaný. Působí i díky svému původu a vzezření záhadně až tajuplně. Vypadají jako naprosté protiklady, ale je už na první pohled zřejmé, že se skvěle vyvažují. Vřelost a láskyplnost mezi Radanou a Mahitem je až hmatatelná. I po 30 letech od seznámení působí jako čerstvě zamilovaný pár.

„Ještě pořád se stává, že když se Mahito vrací ze služebních cest domů, rozbuší se mi srdce, jako když se vrátil poprvé,“ přiznává Radana a spiklenecky se na manžela usměje. Právě vzdálenost hrála v příběhu mladé Češky a japonského kameramana velkou roli. Seznámili se v březnu roku 1990 v Liberci, Mahito tehdy natáčel pro japonskou televizi a pracovní povinnosti ho zavály do Naivního divadla, kde působila Radana. „Bylo to jako blesk z čistého nebe,“ říká Radana. „Naše láska a vlastně i budoucnost byla zpečetěna doslova během jednoho odpoledne.“

Jako zásah bleskem

Radana ten den pracovala v divadelním baru. Mahito si jí sice hned všiml, moc času na seznámení ale neměli. „Mě také zaujal na první pohled,“ vypráví Radana. „Japonce máme všeobecně zaškatulkované jako drobnější, ale Mahito byl vysoký, působivý, ale zároveň neskutečně roztomilý. Prostě se mi líbil,“ vypráví Radana. Po natáčení se Mahito šel se štábem projít po městě, a přímo na náměstí před radnicí opět natrefil na Radanu. „Hned jsem ji šel pozdravit. Zeptal jsem se, zda bych ji nemohl vyfotit ještě jednou, přímo před tou radnicí,“ vzpomíná Mahito. Pak ji požádal o adresu, na kterou pošle vyvolané fotky, a mohl to být konec příběhu.

diverzita zalandoFoto: Honza Zima pro Zalando

Kulturní rozdíly proměnili Radana a Mahito Adachi na koření vztahu.

Radana ale křehké pouto roztrhnout nechtěla. „Musela jsem ho za každou cenu aspoň ještě jednou vidět, ale věděla jsem, že už druhý den odjíždí,“ vypráví zasněně. Přemýšlela, jak to udělat, až se nakonec přiznala řidiči, který vozil televizní štáb. „Upřímně, ani jsem moc nevěřila, že řidič můj vzkaz Mahitovi předá“. Ale stalo se.

„Do odjezdu nám zbývala asi hodina,“ bere si slovo Mahito. „Přiběhl jsem před divadlo, Radana tam ale ještě nebyla. Čekal jsem na ni, pohled přilepený na hodinky, a já celý nervózní. A pak to přišlo. Šla přímo od radnice a chvíli jsem nevěděl, jestli se mi to nezdá,“ popisuje Mahito. Padli si do náruče a od té chvíle už prý oběma bylo jasné, že spolu zůstanou.

Tehdy se dohodli, že jakmile to bude možné, přijede Mahito za Radanou zpátky do Liberce. A tak začalo období dopisování. Tam se objevil první malý zádrhel v kulturním dorozumění. „Mahito mi tehdy dal vizitku, na níž stálo Mahito Adachi. Slyšela jsem, že v Japonsku dávají na první místo příjmení, ale jistá jsem si nebyla. Takže když odjel, pořádně jsem ani nevěděla, jak se jmenuje,“ s úsměvem dodává Radana.

Na další setkání museli čekat tři měsíce. „Celou tu dobu jsem chodila po divadle jako opařená, byla jsem šíleně zamilovaná. Všichni to tam se mnou prožívali. Čekali, jestli mi Mahito vůbec napíše. Když napsal, tak se se mnou radovali. Neskutečně nám drželi pěsti.“ Mahito se do Evropy vrátil už v květnu, tentokrát už jel rovnou za Radanou. „Měl jsem práci v Německu, tak jsem si zařídil, že se na víkend otočím v Liberci,“ vzpomíná Mahito.

„Ten společný čas byl krátký, ale ujistil nás, ze to, co mezi námi je, je vážné a skutečné,“ doplňuje manžela Radana. Další návštěva následovala v srpnu, a to už se Mahito do Čech vydal soukromě, na dovolenou. Prý kvůli tomu musel prodat svoji milovanou Mazdu. V říjnu zas letěla Radana na tři týdny do Japonska, aby se představila Mahitově rodině. Jestli ji Japonsko šokovalo? Překvapilo? „Já jsem tu zemi vlastně ani nevnímala. Byla to pro mě naprosto okrajová kulisa, hlavní v tu chvíli bylo, že konečně můžeme být s Mahitem spolu.“

A pak se čekalo. Vybíralo se z více možností, jak si zařídit společnou budoucnost. Přestěhovat se do Japonska? Žít v Česku? Jednou z variant bylo Německo, kde se Mahito mohl pracovně uplatnit. Situaci komplikovalo i to, že Radana v té době již byla rozvedená a vychovávala syna. „Nebyla jsem v pozici, kdy bych se mohla sebrat, všeho nechat a odjet na opačný konec světa. Musela jsem na to brát zřetel do budoucna. Nejenom já, ale i Mahito.“ Na druhou stranu ani Mahito se nebránil tomu, přestěhovat se do Evropy. Líbilo se mu tady. Zamlouvala se mu i evropská pracovní morálka. „Vyhovovalo mi, že zde není kult práce, jako v Japonsku. Nikdo tu neočekával, že budete pracovat od rána až do noci,“ vysvětluje.

Když jsme se seznámili, tak jsem Japonsko moc nevnímala, teď ale můžu říct, že časem jsem si tu zemi zamilovala stejně jako jeho.

Za rok si Radana a Mahito vyměnili přes padesát dopisů. „Nedávno jsme je zase vytáhli, je to pěkná hromádka. Já jsem psala zhruba dva dopisy týdně, Mahito, jak už to u mužů bývá, nebyl tolik výřečný, ale jednou za týden mi dopis i tak poslal,“ vypráví Radana. Na jaře 1991 skončila Radana v divadle a Mahito domluvil přes kolegy bydlení v pražských Vršovicích. Něco málo přes rok od seznámení se pár konečně znovu shledal, a už napořád.

Rozdíly, které obohacují

Mezinárodní a mezikulturní rozměr lásky mezi Radanou a Mahitem přirozeně pokračoval i po tom, co se sestěhovali. „Žili jsme vždy buď v Japonsku, anebo v Česku, půl roku tady a půl roku tam. Když máte děti, tak nemůžete úplně poletovat po světě,“ vzpomíná Radana na začátky společného života. „Když jsme se seznámili, tak jsem Japonsko moc nevnímala, teď ale můžu říct, že časem jsem si tu zemi zamilovala stejně jako jeho.“

Tady s námi napořád: Příběhy skutečné lásky

diverzita zalandoFoto: Honza Zima pro Zalando

Láska nikdy nevyjde z módy, hlásá Zalando v nové kampani. Přední evropská platforma pro módu a životní styl Zalando dává prostor reálným lidem, kteří reprezentují skutečné hodnoty jako diverzita, inkluze, přijetí nebo respekt. Kampaň představuje čtyři páry a jejich osobní příběhy, které mohou inspirovat mladou generaci. Přinášíme další z příběhů – love story Radany a Mahita.

První příběh Jany & Lee, kteří ukazují sílu vzájemného respektu, si přečtěte v článku o jejich nepravděpodobné love story.

Vznikla i série podcastů s ambasadorem značky Zalando Karlem Kovy Kovářem s názvem Oděni láskou.

Více na webu Zalando.

Pokud byste čekali, že soužití s člověkem velmi odlišné kultury přirozeně ponese nějaká omezení, v rodině Adachi to podle všeho neplatí. „Jisté překážky byly, ale rozhodně nic nepřekonatelného,“ doplňuje Radana. „Byli jsme prostě šťastní, že se nám splnil sen. Že ročnímu dopisování konečně můžeme dát sbohem a prostě být spolu. Nic víc jsme nepotřebovali.“ Po 30 letech soužití se rozdílné kulturní zvyklosti promíchaly s rodinnými zvyky. Říká se ostatně, že dva lidé, kteří jsou spolu dlouho, se časem začnou podobat. „Za naše roky spolu se Mahito možná stál víc Čechem a já víc Japonkou. Někdy doma slyším od dcery, že jsem větší Japonec než táta,“ přiznává se Radana.

Podle Mahita se evropské kultuře přiblížil v tom, že se víc naučil klasickému gentlemanství. „Nebyl jsem zvyklý podržet ženě dveře nebo složit manželce kompliment, ale díky Radaně jsem si to osvojil.“ Radana s úsměvem prozrazuje, že Mahita na začátku trochu šálila. „Někdy jsem svoji výhodu zneužívala – říkala jsem, že v Česku je to zvykem. A když Japonec slyší, že něco musí dělat, tak to vždycky zodpovědně dělá.“

Umění pečovat

Zároveň dodává, že ji Mahito vede k zodpovědnějšímu životu. Díky němu si osvojila „japonské“ kvality: pracovitost, poctivost, uspořádanost. Ačkoli na začátku vztahu se dorozumívali hlavně anglicky, teď už Mahito ovládá češtinu. „Já na něj často mluvím tak, jako kdyby nebyl Japonec. To je zas příležitost pro Mahita, aby mi oplatil moje někdejší zneužívání, a tak dělá, že mi nerozumí,“ směje se Radana. „Aspoň se nikdy nenudíme!“

Žádný univerzální recept na lásku nemají, ale to, co o svých zkušenostech ze vztahu prozrazují, jistě platí nejen pro ně. „Důležité je pořád se hýčkat, pořád se jeden o druhého starat. A nebýt líný, něco pro vztah dělat. Občas stačí prožívat s partnerem úplně obyčejné věci,“ míní Radana. Mahito doplňuje, že je důležité i po letech umět jeden druhého překvapit. „Já na Radaně pořád nacházím něco nového,“ doplňuje Mahito. „Láska je jako talent. Buď ho někdo má, nebo nemá. Ale i když ho má, tak o něj musí pečovat.“

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Zalando.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Hamn | 27. 5. 2021 11:52

mě osobně netrápí, co je a není normální. lidé "nenormální" nepotřebují náš milostivý souhlas se svou existencí. potřebují jen, abychom jim dali svatý pokoj, aby mohli v klidu žít a v mnoha případech být neviditelní.

+1
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu
Naše tipy