V našem prostoru mi často chybí diverzita, říká umělkyně Idesová

Jaký je pro vás svět umění, kde jdete s kůží na trh a musíte se trochu „poprat“, abyste byla vidět?

Konkrétně svět ilustrace je pro mě barevný, nekonečný prostor pro fantazii, experimentování, meditaci a tvorbu. Existuje obrovské množství stylů a přístupů, jak s ilustrací pracovat, proto necítím potřebu o své místo bojovat. Nemusela jsem se naštěstí ani nikam tlačit, přišlo to přirozeně. Měla jsem štěstí na klienty a zajímavé spolupráce, které tomu pomohly.

Už na škole jsem si navíc uvědomila, že mě těší svou tvorbu sdílet, na rozdíl od některých spolužáků, kteří své skici raději schovávali „do šuplíku“ a měli problém své výsledky prezentovat. Na vysoké jsme pak se spolužačkou založily Trú studio – takovou hru a způsob, jak dostat ilustraci k lidem přes trička, džíny nebo tisky. Sdílení tvorby na sociálních sítích mi zas umožňuje ukázat něco, čemu se věnuji téměř každý den.

Máte nějaké své rituály, možná úniky, kde nabíráte energii?

Nejvíc energie čerpám z přírody. Chodím na výlety do lesa, do malých vesniček, objevovat kavárny, galerie, hrady nebo vodní toky. Nabíjí mě také cestování, miluji moře a poznávání nových míst. Nepotřebuji jet ani někam daleko, minulý rok mě třeba okouzlila Albánie.

Dále mi pomáhá pravidelné cvičení, meditace, hra na hudební nástroje a terapie. Za poslední roky jsme si s blízkými rovněž vytvořili vlastní tradice, trochu podobné klasickým svátkům, ale přizpůsobené nám. Vycházejí spíš z pohanského kola roku, takže jsou oproštěny od nějakých náboženských konotací, ale stále staví na podobných principech oslav. Jelikož už 12 let žiji v Praze, víc než 600 km od rodiny v Košicích, naše oslavy se proměnily – slavíme je s partnerkou a přáteli. Vaříme veganské verze tradičních jídel, vyrážíme do přírody, zpíváme, tančíme, bubnujeme, meditujeme a těšíme se, že jsme spolu.

Zmiňujete veganská jídla. Jak jste se k veganství dostala?

Od svých 15 let jsem byla vegetariánkou. Poté jsem se ovšem zamilovala a tehdejší láska mě bohužel zlanařila maso znovu ochutnat. Za čas jsem se k vegetariánství vrátila, a když jsem se dala dohromady s jednou vegankou, tak jsem přešla na veganství. U mě je to hodně emoční, ne úplně racionální rozhodnutí. Myslím, že stravovat se rostlinně je ideální způsob, jak udělat něco pro planetu, a hlavně pro jiné živé bytosti. Je velmi snadné konzumovat a nezamýšlet se nad tím, odkud jídlo pochází. Já k tomu někdy také sklouznu. Člověk si chce užívat a nemyslet přitom na následky, ale mně pak stačí, když se na výletě podívám na zvířata – telátka, ovce, slepice – a nerozumím, jak je lidé můžou zabíjet a jíst, když mají možnost volby. Nechci určitě moralizovat, ale podle mě je dobré být víc vědomý, a pak k tomu třeba přirozeně dospět.

Kromě spolupráce s neziskovkami se snažím tato témata vnášet i do jiných zakázek. V našem prostoru mi často chybí diverzita. Když mám ilustrovat článek o vztazích, nevidím důvod zobrazovat jen hetero páry. Vždyť realita je mnohem pestřejší. Možná i proto se mi stává, že ilustruji články o lidech z LGBT komunity – třeba o Agnieszce Holland, Jamesi Baldwinovi nebo kreslím Fridu Kahlo a Mariku Gombitovou do knížek.

Ilustrace navrhujete tradičně – ručně, digitálně nebo kombinujete obojí?

Nejdřív kreslím na papír a finální ilustraci v barvě připravuji v počítači, ve vektorech. Ve své volné tvorbě ráda pracuji s risografií, malbou, kresbou – ať už tuší, olejovým pastelem, nebo tím, co mám zrovna po ruce. Kromě toho v poslední době maluji na keramiku.

Spolupracujete s více značkami, nově také s Medicine. Proč právě s ní?

Medicine mě původně oslovili kvůli spolupráci na muralu v Košicích. To mě zaujalo. Nakonec se z toho vyklubala spolupráce na kolekci. Sympatické mi bylo hlavně téma. Výtvarně jsme zpracovali námi vybrané lidské hodnoty. Oceňuji i to, že umělce prezentují a neberou je jen jako noname generátory obrázků.

Jakých hodnot si osobně ceníte nejvíc?

Pro mě jsou nejdůležitější svoboda, upřímnost, otevřenost, empatie a mírumilovnost.

Co konkrétně jste na oblečení ztvárnila?

Ve svých ilustracích pro Medicine využívám přírodní motivy. Jde o jakési prolínání, morfování, spojení člověka a přírodních prvků. Chtěla jsem připomenout, že i my lidé jsme součástí přírody – nejsme dvě oddělené věci. Objevuje se zde motiv zahrady, ovoce, květin, inspirovala jsem se naší komunitní zahradou, výlety a vzpomínkami na dědovu zahradu. Tématem je zároveň radost, která se často může rodit z maličkostí. A také svoboda, již můžeme pocítit právě v přírodě.

Jaký byl proces přenášení ilustrací na oblečení? Musela jste se nějak přizpůsobovat?

V tomto to bylo velmi jednoduché. Dostala jsem volnou ruku a tvořila. Finální design, barvy a použití ilustrací na textilu si v Medicine řešili sami.

Mnoho umělců se komerčním projektům straní. Máte v tomto ohledu nějaké limity?

Komerčním projektům se nevyhýbám, právě naopak. Ráda se propojuji se značkami a projekty, které se mi líbí. Sama jsem začínala s vlastními tričky a současně spolupracemi se slovenskými designovými značkami. Byly pro mě důležitým odrazovým můstkem. Postupně se to rozrostlo i o větší značky, za což jsem velmi vděčná. Často mě oslovují neziskovky – paradoxně existuje větší kultura ilustrace v tomto segmentu.

Limity však samozřejmě mám a neberu jakoukoli zakázku. Jsou klienti, u nichž jsem zpětně velmi ráda, že jsem je odmítla, protože se produkt nebo názory značky neshodovaly s mými hodnotami. Někdy je těžké to posoudit. Před pár lety jsem například spolupracovala s Metou na projektu osvěty o dezinformacích. Kdyby mě oslovili dnes, musela bych přemýšlet úplně jinak. Zároveň už to asi ani není jejich téma.