Nemít prsa není hanba ani proklamace. Příběh ženy, která se naučila přijmout svoje tělo po zákroku
Prsa jsou odjakživa považována za jeden z hlavních atributů ženskosti. Jejich odstranění ale může zachránit život. Mastektomie jako součást léčby nebo prevence rakoviny prsu je psychicky náročná, její podstoupení se ale vyplatí. Své o tom ví americká spisovatelka Hannah Joyner, která si musela po operaci zvyknout na nový odraz v zrcadle.
„Stála jsem před zrcadlem a opatrně si sundala obvazy. Přes pohmožděný hrudník se mi táhly strupovité tmavé čáry v místech, kde bývala moje prsa – čáry poseté stehy z chirurgické nitě navržené tak, aby je moje tělo vstřebalo,“ líčí spisovatelka Hannah Joyner první dojmy z vlastního odrazu poté, co si nechala odoperovat obě ňadra. „Možná to je překvapivé, ale to, že jsem o ně přišla, prohloubilo moje ztotožnění s mým pohlavím. Asi proto, že odstranění prsou bylo léčbou nemoci, kterou jsem sdílela s tolika ženami,“ píše pro magazín Huffington Post. „Manžel mi po operaci řekl, že jsem krásná,“ popisuje. Ona se ale soustředila hlavně na to, aby byla statečná, nikoliv krásná. Nedovedla si představit, jak by se mohla někomu líbit s jizvami na místech, kde by měly být ženské křivky.
Zkušenost Joyner skutečně není ojedinělá. V roce 2020 byla podle Světové zdravotnické organizace rakovina prsu diagnostikována více než dvěma milionům žen po celém světě. Těch, které mají zvýšené riziko onemocnění, je ale ještě víc. V ohrožení jsou zejména nositelky mutací genů BRCA1 a BRCA2 (z anglického breast cancer genes neboli geny rakoviny prsu, pozn. red.), které riziko zhoubného onemocnění zvyšují až o 76 %.
Jednou z cest, jak nádoru prsu předcházet nebo ho léčit, je právě mastektomie: vyjmutí prsní žlázy. Zatímco radikální mastektomie zahrnuje i vyříznutí vysokého počtu lymfatických uzlin v podpaží a hrudního svalu, u dalších typů operace je možné zachovat kůži a prs vyplnit. V některých případech se používá prsní implantát, jindy je vhodné chybějící objem dodat vlastním tukem nebo tkání z břicha. Preventivní mastektomie se v Česku provádí už více než třicet let, připomíná Český rozhlas.
„Povědomí o existenci genů BRCA1 a BRCA2 je v současnosti o něco větší než dříve. Pořád je ale fixováno hlavně na větší města. Diskuse na téma genetických predispozic a odstranění prsu jsou pochopitelně hodně náročné i pro samotné rodiny,“ říká pro web Heroine.cz Kateřina Šédová, zakladatelka organizace Loono, která šíří osvětu o prevenci rakoviny. „Často se setkáváme s tím, že lidé raději žijí v nevědomosti. Snažíme se jim ale vysvětlit, že jakmile člověk o problému ví, může ho nějak řešit, například právě mastektomií a odstraněním vaječníků.“
Háčkujeme prsa
Americká autorka a recenzentka byla bezprostředně po zákroku přesvědčená o tom, že své nové tělo přijme takové, jaké bude. „Pokud nebudu operaci na veřejnosti skrývat,“ domnívala se, „další ženy se budou cítit méně osamocené. Když ukážu, jak mě léčba poznamenala, možná pomůžu ostatním k tomu, aby přijaly následky rakoviny prsu zkrátka jako věc, s níž se musíme vyrovnávat.“
Každodenní realita se ale ukázala být složitější. „Když jsem vycházela z domu, byla jsem nervózní. Co když mě okolí bude už navždycky považovat za nemocnou a jenom mě litovat? Budou si ženy, které si raději nechaly dát implantáty, myslet, že moje plochá hruď má být ostentativním odmítnutím jejich vlastní volby?“
Joyner proto začala hledat další varianty. Kamarádky, které jí během boje s onemocněním podporovaly, uháčkovaly několik párů barevných prsních vycpávek, překřtěných na „foobs“ (zkratka z „fake boobs“, anglicky falešná prsa, pozn. red.). „Možná by mohly sloužit jen pro zvláštní příležitosti, například jako výplň do oblíbených šatů,“ uvažovaly společně. „Alespoň můžeš ostatní lidi překvapovat – co takhle prsa velikosti B ve středu, D ve čtvrtek a A v pátek?“ navrhla Joyner její známá.
Aplikace Preventivka
Říjen je mezinárodním měsícem prevence rakoviny prsu a podpory žen, které jí onemocněly. Právě preventivní prohlídky u lékaře a pravidelné samovyšetřování patří mezi nejdůležitější způsoby, jak nemoc včas zachytit a začít s účinnou léčbou. Nová aplikace s názvem Preventivka od společnosti Loono přehledně shromažďuje údaje o lékařských prohlídkách, na které máme nárok, a připomíná také nutnost samovyšetření. Zároveň umožňuje najít vhodného lékaře v okolí a obsahuje užitečné informace o tom, jak svoje zdraví (včetně toho duševního) udržet. Aplikace je ke stažení v App Store a Google Play.
Úplný člověk
Pár týdnů po operaci rodina spisovatelky naložila auto a vyrazila se synem na univerzitní kampus, kde ho čekalo stěhování na kolej. Falešná prsa musela Joyner na doporučení lékaře nechat doma: stehy se jí teprve hojily a čerstvě vytažené drenáže na dotek pobolívaly. „Když jsem se procházela po škole, došlo mi, že si mého těla nikdo nevšímá. Dokonce ani moje bývalá profesorka, která mastektomii podstoupila přede mnou, si ničeho nevšimla. Neslyšela jsem o sobě jedinou poznámku,“ uvažovala. „Nemít prsa nebyla zdaleka taková kauza – ani aktivistická proklamace –, jak jsem předpokládala.“
Podle Šédové je mastektomie v konečném důsledku hlavně investicí do vlastní budoucnosti. „Ženám, které mastektomii prodělaly, bych vzkázala, že je důležité především myslet na sebe a svoje zdraví. Nedělaly jste to zbytečně.“
Cestou domů Joyner konečně došlo, proč ji manžel nazval krásnou. „Nemělo to nic společného s mým vzhledem. Jsem krásná, protože jsem i po operaci úplným člověkem. Nepotřebuji mít ženské křivky, aby mě miloval. Krásnou mě dělá síla, kterou mám v sobě.“
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
