Co zabilo Agnieszku T.? Těhotná žena jako politická osoba

InterrupceKomentářPolskoPotratyReprodukční právaTěhotenství
Anna Prus
| 2. 2. 2022 | 5 komentářů | 8 446
Co zabilo Agnieszku T.? Těhotná žena jako politická osoba
Mladé Polky na protipotratovém protestu v Łódźi 31. října 2021. Foto: Łódzkie Dziewuchy Dziewuchom

Věda se střetává s politikou, zájem matky se střetává se zájmem plodu a lékařský personál si myje ruce – doslova i obrazně. Text polských propotratových aktivistek vynáší na světlo několik nejkřiklavějších případů, kdy těhotné ženy zbytečně přišly o život, a snaží se znovu a znovu ukazovat, čím rigidní legislativa v tématu interrupcí ohrožuje celou společnost.

Dne 21. prosince 2021 byla do częstochowské nemocnice přijata pacientka Agnieszka T. kvůli zvracení a zhoršujícím se bolestem břicha. Byla těhotná, čekala dvojčata. Od dva dny později, 23. prosince, první z plodů odumřel, 29. prosince odumřel i druhý. Dne 31. prosince byly oba plody mechanicky odstraněny z dělohy.

V lednu 2022 byla pacientka přeložena na neurologické oddělení (kvůli sepsi pravděpodobně v důsledku pozdě odstraněných mrtvých tkání – pozn. red.). Její stav se postupně horšil. Dne 25. ledna Agnieszka zemřela. V apelu zveřejněném na internetu její rodina prosí o podporu a solidaritu a informuje o problematické komunikaci s nemocnicí a nedostatku informací o zdravotním stavu nemocné (uživatelům internetu připomínám, že „neudělila písemný souhlas“ není totéž jako „odmítla přístup ke zdravotnické dokumentaci“!).

Na sociálních sítích to vře. Proč nebyl první plod odstraněn ihned?

Co se děje v Polsku?

Přibližně před rokem v Polsku došlo ke zpřísnění už tak dost drakonického protipotratového zákona, což vyvovalo protest jak z řad aktivistů, tak obyčejných Polek a Poláků. Začátkem listopadu pak zemřela třicetiletá Izabela na komplikace spojené se samovolným potratem. Jde o jeden z nejtragičtějších a nejvíce medializovaných důsledků zpřísnění potratového zákona v Polsku za uplynulý rok. Lékaři v souladu se zákonem čekali, než plodu přestane bít srdce, a pacientka zemřela na septický šok. 

„Už ani jedna.“ Smrt mladé ženy v důsledku polského potratového zákona vyvolala další vlnu protestů

Zachránila by Agnieszku selektivní redukce?

Ne. Selektivní redukce vícečetného těhotenství nespočívá v mechanickém odstranění jednoho z plodů, ale v zastavení jeho vývoje. Ponechat ho v děloze, dokud se druhý plod vyvíjí dál, je standardní procedura.

Nejdřív trochu technikálií. Existují dva způsoby, jak provést farmakologickou interrupci podle oficiálních doporučení Světové zdravotnické organizace: Užít tabletu mifepristonu a po čtyřiadvaceti hodinách buď a) v prvním trimestru čtyři tablety misoprostolu (800 μg), nebo b) ve druhém trimestru dvě tablety misoprostolu (400 μg). Misoprostol v obou případech užívat každé tři hodiny, dokud se nedostaví účinek.

Misoprostol vyvolává stahy dělohy, zkracuje čípek a změkčuje tkáně. Aplikuje se orálně, do pochvy nebo do konečníku; na první způsob aplikace reaguje organismus nejrychleji, tablety se ale musejí třicet minut podržet v ústech. V prvním trimestru stačí na úspěšné provedení interrupce již 800 μg misoprostolu a v Polsku jsou takových případů ročně tisíce – v kontextu toho, co se stalo v częstochowské nemocnici, je to důležitá informace.

Tolik k těhotenství, dál se budeme bavit o člověku.

My víme lépe, jak vás to bolí

My, propotratové aktivistky, neustále sdílíme zkušenosti s dalšími a dalšími lidmi, kteří se na nás obracejí. Proto víme, že v polských nemocnicích se pacientkám podstupujícím interrupci znepokojivě často podává jen 200–400 μg misoprostolu za 24 hodin (!) nebo se dávkování stanovuje na základě vlastní tvůrčí invence přítomného lékaře.

Naším denním chlebem je kontakt s lidmi, kteří se za každou cenu chtějí vyhnout návštěvě lékařské ordinace. Samy máme zkušenosti s povýšeným zacházením, neochotou a přezíravostí. Porodnické násilí je pochmurná realita, lékaři volají na pacientky policii, bolest žen se bagatelizuje („máte vícečetné těhotenství, to takhle bolet může,“ bylo řečeno Agnieszce). Máme tedy důvody, proč nevěřit nemocnici, která plody staré něco přes deset týdnů označuje za děti a prohlašuje, že po odumření druhého z nich „bylo okamžitě rozhodnuto o ukončení těhotenství“. Chceme vědět, jak se přesně postupovalo: jakou dávku misoprostolu Agnieszce podávali? Jak často? Jaký způsob aplikace byl zvolen, jak pacientka reagovala? Jak se během toho měnil její stav a v jakém stavu se nacházela před rozhodnutím o mechanickém odstranění plodů? Co se dělo od 29. do 31. prosince? Co to znamená, že indukce potratu „se stala možnou“?

Je personál nemocnice obeznámen s protokoly Světové zdravotnické organizace ohledně dávkování misoprostolu? Kolik zaměstnanců je ve své každodenní praxi dodržuje?

Izabela z Pszczyny mohla přežít, kdyby se lékaři rozhodli, že ji chtějí zachránit – zákon to přece všechno umožňoval! Alicja následkem porodu ztratila zrak, Agata zemřela na ulcerózní kolitidu, také Izabelina dcera nedávno osiřela. A totéž mohlo potkat každou z nás.

Sex je pro privilegované

Spor je ožehavý: pokud rok staré rozhodnutí Ústavního soudu teoreticky nemělo na postup lékařů v tomto konkrétním případě vliv, dá se přesto mluvit o další oběti protipotratového zákona? Co když se ukáže, že bezprostřední příčina smrti byla jiná? Mělo by nás přesto zajímat, jak lékaři ohledně Agnieszčina těhotenství postupovali?

Podle mého názoru ano.

Musíme si totiž uvědomit, že (ne)existence debaty o reprodukční spravedlnosti určuje jisté rámce, v nichž se můžeme pohybovat při rozhodování o své plodnosti a reprodukci. Přístup k sexuální výchově, dostupnost antikoncepce, úroveň vzdělání našich sexuálních partnerů a partnerek, články v médiích, tabuizace potratů, návrhy zákonů, lékaři, u nichž hledáme pomoc, narativ o přerušení těhotenství, který je nám vnucován – to všechno ovlivňuje naše volby a rozhodnutí. Napadlo vás někdy, proč je jednodušší promluvit o užití „pilulky po“ než o „interrupci“, ačkoli je mezi časem spolknutí jedné a druhé tablety rozdíl jen pár týdnů?

Obavy z těhotenství mají politický charakter. Jen mimořádně privilegovaní lidé mají možnost vést sexuální život mimo tento kontext.

Země sevřená strachem

Nemá význam řešit, které zákonné důvody pro ukončení těhotenství se naplnily nebo nenaplnily v případě Agnieszky z Częstochowé. Za nechuť zdravotníků vůči interrupcím nemůže jen „zmrazující účinek“ loňského rozhodnutí ÚS, ale hlavně třicet let politiky vedené nad naší hlavou. Nebojíme se jen právních následků, ale především stigmatu interrupce.

Kdyby to tak nebylo, neroztrhal by profesor Dębski v dobách platnosti „potratového kompromisu“ zprávu od očního lékaře, který doporučoval ukončit těhotenství Alicje Tysiąc. Kdyby se do centra pozornosti nestavěl plod, lékaři by o Agatě Lamczak neřekli, že „pořád řeší jenom svůj zadek“. Izabela z Pszczyny mohla přežít, kdyby se lékaři rozhodli, že ji chtějí zachránit – zákon to přece všechno umožňoval! Místo toho Alicja následkem porodu ztratila zrak, Agata zemřela na ulcerózní kolitidu, také Izabelina dcera nedávno osiřela a my si začínáme uvědomovat: totéž mohlo potkat každou z nás, protože pravidla hry pro těhotné diktuje plod a jeho dobro.

Coby potratová aktivistka už měsíce uklidňuju další a další znepokojené lidi, ale pořád jich přibývá. Strach mají ti, jejichž těhotenství probíhá normálně, i ti, kteří mají komplikace; ti, kteří ze strachu neotěhotní znovu, ačkoli nechtěli vychovávat jedináčka, i ti, kteří plánují přestat používat antikoncepci až za několik měsíců, ale už dnes se mnou připravují krizové plány.

Na tom, že Agnieszčina smrt vyvolala takový poprask, tedy není nic divného. Ráda bych viděla lékaře, kteří nebudou lidem vyčítat, že se bojí, ale budou se snažit jejich strach mírnit. Místo hromady odborných příspěvků o tom, jak se měl zachraňovat plod, bych ráda viděla lavinu prohlášení: za mnou můžete po farmakologickém potratu přijít a nebát se. Nám, aktivistkám, už došly argumenty. Protože jak můžeme v současných reáliích někomu zaručit, že všechno dobře dopadne, pokud je v situaci ohrožení života pro nemocnici nejdůležitější, aby se před ní po tom všem neobjevil žlutý stan nebo dodávka protipotratových organizací?

Článek psaný pro Heroine.pl z polštiny přeložila Anna Šašková Plasová.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 5 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Shirolian | 4. 2. 2022 2:09

Praxe horší než za časů středověku a to hlavní co mě děsí je fakt, že se tyhle náboženské choré mozky dostaly k moci i v USA kde terorizují místní ženy. Nevím, co je tak těžkého k pochopení na tom, že ženské tělo není veřejný majetek a je jen na ní, co se svým tělem udělá. Muži a některé ženy moc rádi tvrdí, že je to vražda a morálně nepřípustné. Já se však ptám - jak se Vás to týká?
1) Je to maličký, necitlivý, shluk buněk, který není natolik vyvinutý (do tří měsíců kdy je u nás potrat legální) aby cokoliv cítil.
2) Tělo patří ženě, ne veřejnosti, vašim odsudkům a morálce. Její svědomí ponese potrat, ne vaše a pokud si myslíte, že to ponese i vaše svědomí doporučuji návštěvu psychiatra protože strkat nos do cizích věcí je choroba.

+11
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Čingischán | 4. 2. 2022 10:40

Choroba je zakazovat i jen diskuzi na témata, která se diskutujících nemusí přímo týkat. V tomto směru jste velice vážně nemocná osoba, potřebující tu samou urgentní péči, kterou doporučujete druhým.

Zvláště závažným symptomem této choroby je kázání vody a pití vína, projevující se u nemocných tím, že dělají přesně to, co druhým zakazují. V tomto lifestylovém magazínu se například střídají články o posvátnosti práva žen nebýt předmětem diskuze o jejich tělech když jde o porody, potraty, těhotenství, kojení na veřejnosti atd, s články, kde jsou muži předmětem diskuze ohledně jejich těl když jde o vasektomii atd.

Dle Vaší ctěné logiky, že strkání nosu do cizích věcí je choroba, by tedy byla chorá kompletně celá zdejší redakce. :-)

-5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu