I ty seš něčí porno. Jak sníme o sexu?

Moje těloSexVztahy
Zuzana Trachtová
| 1. 12. 2021 | 8 komentářů | 5 523
I ty seš něčí porno. Jak sníme o sexu?
Zdroj: Shutterstock

Erotické fantazie. Jsou v nich lidi, jejich osobnosti, těla, obličeje, vzpomínky, emoce. Je to náš příběh na pokračování, který si můžeme budovat a šperkovat roky nebo si pokaždé vymýšlet úplně nový. Když jsme nejvíc sami, sami se sebou, když masturbujeme – díváme se na porno, nebo se vzrušujeme pomocí erotických fantazií? Na koho myslíme, koho si představujeme, čí tělo si půjčujeme a kdo si bere naše?

Svého těla se můžeme dotýkat, kdykoliv chceme. Můžeme se na sebe dívat, hladit se, být sami se sebou. Moje tělo je moje, jsem mu fyzicky nejblíž ze všech lidí na světě. Vlastním ho. Znám každou vrásku, jizvu, znaménko, záhyb, chloupek. Ale představu mého těla, určitou modifikovanou podobu, jeho odraz, může ve své fantazii vlastnit kdokoliv, a může si s ním dělat, co bude chtít. Když masturbujeme, objektivizujeme cizí tělo pro náš soukromý pornografický film. 

Takže sice vlastníme naše tělo, ale nevlastníme miliony představ o našem těle v hlavách jiných lidí. A nikdo naopak nevlastní naše fantazie. Je to sexy? Je to zneklidňující? Záleží na našem vnitřním světě, záleží na kontextu, ve kterém se každodenně pohybujeme, na narativu sociální skupiny, který denně nasáváme, na našem přístupu k tělu, sexu, na blízkosti k jiným, cizím, lidem.

Proč téměř nemluvíme o ženské masturbaci

Shutterstock

Můžu si sama sebe užít? Můžu. Chci o tom mluvit? Chci, nebo možná nechci. Musím o tom mluvit? Nemusím. A mám vůbec možnost o tom mluvit? To je otázka.

Zuzana Trachtová o tom, jak si užít sama (a mluvit o tom)

Na koho myslíš?

Povídala jsem si o sexu, masturbaci a našem vnitřním erotickém životě už s desítkami lidí a stále mě příjemně udivuje otevřenost, se kterou mě k sobě pouštějí. První otázka je jednoduchá: Na co myslíš, když masturbuješ? Jak vypadají tvoje fantazie? „Moje fantazie je smršť scén, těl, obličejů, příběhů, pocitů, oblíbených sexů, který si prostě pamatuju. Myslím na lidi, se kterýma jsem spala,“ říká mi bez zaváhání single třiatřicetiletá Zuzana.

Čtyřiatřicetiletá kamarádka Laura, která má dvě malé děti a je v dlouholetém vztahu, mi vypráví: „Beru to všechno. Současné partnery svých bývalých partnerů, lidi, co jsou teď s někým, s kým jsem byla dřív já. Beru řemeslníky, co nám zrovna opravujou fasádu.“ Síla fantazií je v jejich nekonečnosti. Může se tam dít naprosto cokoliv. I tak ale často saháme do repertoáru reálných vzpomínek a situací, které se odehrály. Půjčíme si na takové momenty expartnery, těla a osobnosti, které dobře známe.

„Člověk už s tou holkou není a najednou je ta fantazie víc přitažlivá a sprostá,“ říká sedmadvacetiletý Dominik, který je čerstvě pár měsíců ve vztahu. Myslíme ale i na lidi, které fyzicky vůbec neznáme, neznáme jejich tělo ani osobnost, nevíme, co si půjčujeme. Naše představa je jen odraz, sen. Dominik si potřebuje ženu takzvaně „naloadovat do hlavy.“ Vysvětloval mi, že když ho nějaká žena přitahuje, musí si ji pořádně načíst. „Potřebuju s ní strávit dostatek času na to, abych si získal data pro projekci v mý hlavě. Stalo se mi, že jsem chtěl na nějakou ženskou myslet, ale neměl jsem dostatek podkladů.“

Fantazie zadaných

Samostatnou disciplínou jsou fantazie lidí ve vztahu. „Čím jsem monogamnější v reálném životě, tím jsem perverznější v představách. Dřív jsem spíš snila o těch, co nemůžu v reálném životě mít, teď se víc bavím a vybírám kohokoliv,“ vypráví mi Laura. Na začátku vztahu se ale mnohem častěji stává, že naše představy se soustředí na jediného herce. „Ve chvíli, kdy jsem ve vztahu, se v části těch fantazií, byť ne ve všech, objevuje moje holka,“ říká Dominik.

Fantazie hodně ovlivňuje fakt, jak dlouho už ve vztahu jsme. Lidi mají často špatné svědomí, že v jejich představách nejsou jen aktuální partneři. Děje se to. A vadí to?

Čtyřiatřicetiletá Lenka, která má půl roku nového kluka, tvoří fantazie naopak jen s neznámými lidmi. „Já nemyslím na nikoho konkrétního. V mých fantaziích jsou to imaginární lidi.“ Pravděpodobně ale i imaginární partnery skládáme z reálných těl. Sbíráme momenty, zkušenosti, emoce, situace, zážitky. „Prolíná se mi imaginární svět s konkrétními emocemi, které jsem tenkrát zažívala, ale lidi v mých představách většinou nemají obličeje. Nemám konkrétní představy. Je to vždycky spíš taková slátanina těl, se kterými už jsem do fyzickýho kontaktu přišla, takže se nedá říct, že by šlo o někoho konkrétního,“ popisuje třicetiletá Pavla. 

Dvacetiletá Sára ale naopak u masturbace vůbec nedokáže myslet na svého partnera. Fantazie hodně ovlivňuje fakt, jak dlouho už ve vztahu jsme. Lidi mají často špatné svědomí, že v jejich představách nejsou jen aktuální partneři. Děje se to. A vadí to? V našich fantaziích jsou těla bez obličeje, imaginární lidi, naši ex, kamarádi, kolegové a kolegyně, lidi, co jsme potkali na ulici, pornoherci. Nebo fantaziemi vůbec nežijeme, prostě si nic nepředstavujeme.

Tělo nebo duše

Co nás vzrušuje víc – tělo, nebo duše? Nebo jejich kombinace? „Je pro mě důležitá osobnost, vibe toho člověka, ten se propisuje do přitažlivosti celý situace. Stejně tak je důležitá i naše společná historie,“ říká Zuzana. Jednou mi osmadvacetiletý Robert, který žije už několik let v otevřeném vztahu, vyprávěl: „Tělo je jen tělo. Kdyby nebylo spojené s myšlenkou i na tebe, tak to nefunguje. Jde o moji  představu tebe. Ale asi nejsem schopen tě úplně okrást. I když bych tě třeba ve svých představách přiměl dělat něco, co by si nedělala, tak vzrušení je ten existující kontext.“

Když jsem se ptala Laury, na čem staví svoje fantazie, začala mi vyprávět, co ji vzrušuje v reálu, a to se jí pak propisuje i do fantazií. „Vždycky jsem měla nejlepší sex s klukama, kteří byli trochu... hloupý. Archetyp typickýho prvoplánovýho macha. U chytrých kluků jsem vždycky přemýšlela nad vztahem a pak se trochu ovládala, abych ho nevyplašila.“ Při jednom z našich povídání mi k tomuhle tématu Žofie, moje pětatřicetiletá kamarádka, která už několik let žije v registrovaném partnerství se svojí ženou Lucií, vysvětlovala: „Stává se mi, že když mě někdo přitahuje fyzicky, ale nebaví mě osobností, ve výsledku s nim nechci nic mít, a to ani ve fantazii.“

Dominik hodně vzpomínal na období střední školy, kde pro něj byly fantazie stěžejní. „Vzrušovaly mě dvě učitelky, které jsem vlastně neměl rád, v tý fantazii byl druh konfliktu. To byla češtinářka, taková “milfka”. Ona byla taková úzkoprsá a dokázala se krásně pohoršovat a mě to ve fantazii hrozně bavilo. Moc a síla fantazií je v tom, že si můžu cokoliv upravit, dotvořit, je to prostě moje. Proto je každá tak jedinečná. „Kluk, se kterým jsem spala, nemá ten zadek, co bych potřebovala, tak si ho v tý fantazii prostě uděláš takovýho, jakýho bych ho chtěla,“ říká třicetiletá single Monika. Jeden člověk má v hlavách různých lidí milion podob.

Při masturbaci myslím na

Rozpoložení

To, kdo se objevuje v našich fantaziích, je ovlivňováno tím, v jaké životní situaci se nacházíme. Zuzana mi vyprávěla: „Někdy na někoho nemůžu myslet, protože je mi z toho třeba smutno, protože máme komplikovanej vztah, stejská se mi po něm. Tak si pak radši představuju náhodné lidi, který jsem někde potkala, nebo si prostě představuju jen situace a těla bez identit.“

Oskar, kterému je šestadvacet a je single, měl ještě dlouho po rozchodu ve fantaziích svoji ex. Rozesmutňovalo ho to, takže chtěl tuhle linku mezi masturbací a myšlenkami na ex násilně rozpojit. Pavla mi zase popisovala, že se jí střídají různá období. „Někdy mě nerozrajcuje vůbec nic, a pak jsou období, kdy mě rozpálí i nečekaná zpráva od dávného kamaráda, která ve mně vzbudí vzpomínku na něco erotického. No a už to jede. Tohle střídání nemá žádný systém, nedokážu ho předpovědět. A stejně rychle, jak to přijde, tak to většinou i odejde.“

Repertoár představ a kreativita filmu, který si v hlavě přehráváme, se rozvíjí věkem, zkušenostmi, zážitky. S věkem nám v hlavě přibývají počty příběhů, těl, která jsme viděli. To pak tvoří sbírku, kterou se můžeme probírat. Nebo jsme roky s jedním partnerem a naše sbírka se staví odlišným způsobem, na základě jiných podnětů. „Fantazie se mi proměňují a proměňuje se i to, jestli jsou v nich muži nebo ženy, a v jakém poměru jsou zastoupeny. Se zkušenostmi se ti rozšiřuje paleta toho, co znáš a co jsi zažil,“ popisuje Žofie, která objevuje a testuje svůj sexuální vztah k mužům.

Sex toys a vaše tělo

Shutterstock

Sex shopy a prodejny s intimními pomůckami během pandemie zažívají boom. Vždyť co má člověk pořád doma dělat? Dobrá zpráva je, že je v této oblasti pořád co objevovat. Je tu ale také něco, na co je třeba dát pozor.

Na co myslet při výběru sex toys? Na svoje tělo!

Porno nebo fantazie

Pro dnešní dobu je typické, že při masturbaci saháme po pornografii. Na základě čeho se ale rozhodujeme mezi pornem a vlastní fantazií? Důvody můžou být praktické: kolik mám času, jaké mám soukromí. Ale i jakou mám zrovna náladu, jak se mi chce přemýšlet a tvořit, nebo jen něco pasivně sledovat a nechat se tím unášet. Sledování pornografie většinou doprovází nekonečné proklikávání a vybírání a někdy nám může jedno video mimo náš vkus úplně zkazit náladu. To se s erotickou fantazií zřejmě nestane.

Fantazie vlastní k masturbaci nepoužívám, obvykle mi stačí kapacita světových pornowebů. Pokud jsem střízliv, trvá mi to minutu, pokud ne, tak klidně hodiny, říká Vojta, partner Pavly. Zuzana k tomu dodává „U mě záleží, v jakém jsem zrovna rozpoložení. Někdy mám vyloženě dirty náladu, tak koukám na porno, někdy mám romantičtější náladu, tak spíš fantazie. Někdy se mi nechce přemýšlet, chci, aby to bylo easy a rychlé, tak sáhnu po pornu, ale někdy je mi z porna vyloženě smutno a potřebuju se ponořit spíš do svého vnitřního světa.“

Zajímavou strategii, jak pracovat s záměrným „nesledováním“ online porna a vytvořit si své vlastní, mi popsala třiadvacetiletá Marie. „Když jsem byla na návštěvě u příbuzných a nemohla se dívat na porno, nakreslila jsem si tři malinký obrázky, hlavně detaily vniku muže do ženy a prsa a koukala jsem na to při masturbaci. Ty obrázky byly malinký, abych je mohla rychle schovat. Když jsem později chtěla přestat na porno koukat úplně, tak jsem si natočila sama sebe při masturbaci a dívala jsem se na to.“

„Často si s někým říkám, že se máme ve fantaziích. Když mě někdo má ve fantazii, jsem nesmírně polichocená.“

U někoho naopak pornografie dorazí na scénu až později. „Do svých 15-ti let jsem porno neviděla a masturbovala pouze nad fantazií, kterou jsem neměla ale zdaleka tak obsáhlou jako teď,“ svěřuje se mi Sára. Porno je sice ta jednodušší cesta, nemusíme si nic vytvářet v hlavě, zároveň ale může v určitém ohledu, když s ním zacházíme vědomě, naši sexualitu i rozvíjet, ukazovat nové obzory a možnosti.

Zajímavě mi vysvětlil rozdíl mezi pornem a fantazií Dominik. „Masturbace podle fantazie je jinej typ zážitku. Porno, to jsou takový ty balanční kolečka, jako když se děti učí jezdit na kole. Úplně vypneš tu fantazijní část a jenom se soustředíš na to, kam tě video vede. Ve fantazii si to člověk může dotvářet, je svobodnější.“ Některé fantazie objevíme v pornografii, ale pak si je přeneseme čistě do naší představy a už si je ztvárňujeme sami a za našich pravidel, v osobním bezpečném kontextu. „Některé představy mě vzrušujou v mojí hlavě, ale nemůžu je pak vidět v pornu. Mám pocit, že to ty lidi často nedělají dobrovolně. V mojí hlavě mě ale ta samá představa vzrušuje, tam to mám ošetřený, že to všichni dělaj rádi.“

Sexy nebo creepy

Neříkáme běžně lidem, o kterých sníme, že se objevují v našich fantaziích. S některými lidmi ale máme natolik otevřený vztah, že si to můžeme říct a polichotit si. Často si s někým říkám, že se máme ve fantaziích. Když mě někdo má ve fantazii, jsem nesmírně polichocená,“ říká na rovinu kamarádka Laura. I Pavla je v tomhle otevřená. „Vždy, když se mi o někom zdá něco erotického, nebo na ně pomyslím i v bdělém stavu, otevřeně o tom mluvím. Moje sociální bublina s tím naštěstí nemá problém, naopak jim to asi i lichotí. A ani se to nestává tak často, abych tím někoho otravovala nebo uváděla do rozpaků.“

Žofie to vnímá v kontextu svého života jako větší tabu.Neříkám si s nikým, že ho mám ve fantazii, protože si upřímně nepřeju, aby o tom věděli. Uznávám ale, že je vzrušující, když potkám někoho, o kom mám fantazie. Hned je to reálnější. Mám nového kolegu, kterej je hezkej, ale fakt mladej a má holku. Přitahuje mě, ale říct bych mu to nemohla. Takže ho jen potkávám v práci a docela si to užívám.“

Žijeme v odlišných kontextech, realitách, sociálních skupinách, kulturních narativech. Máme v hlavě různé příběhy. Jsme odlišně naladění, máme různý vztah k sexualitě. Nabízím vhled do intimity lidí kolem mě, protože nemíváme moc šancí porovnat si naše představy v kontextu ostatních. Uklidnit se, že naše fantazie mají právo na existenci. Všichni žijeme s fantaziemi. Můžete si teď prozkoumat svoji hlavu. Sledovat svoje myšlenky. Pozorovat je, jak se proměňují, kdo se v nich objevuje, co se tam děje a na čem to záleží. Přivézt pozornost k hlavě, tělu, preferencím, touhám, potřebám, představám.

Jména respondentů byla změněna.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 8 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Michal Macek | 2. 12. 2021 7:05

je to asi posetile, ale o holkach, do kterych sem byl opravdu zamilovany, sem nikdy nefantaziroval nejak moc, asi se mi budete smat, ale prislo mi, ze bych je tim nejak pospinil nebo tak neco....ovsem u holek , do kterych sem az tak zamilovany nebyl, tam se si predtavoval ledaco :)

+1
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

opica | 1. 12. 2021 0:59

Aj som chcel niečo napísať, ale vlastne som stratil niť. Takýto článok by sa dobre vynímal ako výplň bulvárneho denníka či nejakého magazínu pre intelektuálne menej náročné ženy v uhorkovej (okurkové) sezóne, ale nie je mi jasné, čo hľadá vo feministickom plátku.

-1
Reagovat