I ty seš něčí porno. Jak sníme o sexu?

Svého těla se můžeme dotýkat, kdykoliv chceme. Můžeme se na sebe dívat, hladit se, být sami se sebou. Moje tělo je moje, jsem mu fyzicky nejblíž ze všech lidí na světě. Vlastním ho. Znám každou vrásku, jizvu, znaménko, záhyb, chloupek. Ale představu mého těla, určitou modifikovanou podobu, jeho odraz, může ve své fantazii vlastnit kdokoliv, a může si s ním dělat, co bude chtít. Když masturbujeme, objektivizujeme cizí tělo pro náš soukromý pornografický film. 

Takže sice vlastníme naše tělo, ale nevlastníme miliony představ o našem těle v hlavách jiných lidí. A nikdo naopak nevlastní naše fantazie. Je to sexy? Je to zneklidňující? Záleží na našem vnitřním světě, záleží na kontextu, ve kterém se každodenně pohybujeme, na narativu sociální skupiny, který denně nasáváme, na našem přístupu k tělu, sexu, na blízkosti k jiným, cizím, lidem.

Čtyřiatřicetiletá Lenka, která má půl roku nového kluka, tvoří fantazie naopak jen s neznámými lidmi. „Já nemyslím na nikoho konkrétního. V mých fantaziích jsou to imaginární lidi.“ Pravděpodobně ale i imaginární partnery skládáme z reálných těl. Sbíráme momenty, zkušenosti, emoce, situace, zážitky. „Prolíná se mi imaginární svět s konkrétními emocemi, které jsem tenkrát zažívala, ale lidi v mých představách většinou nemají obličeje. Nemám konkrétní představy. Je to vždycky spíš taková slátanina těl, se kterými už jsem do fyzickýho kontaktu přišla, takže se nedá říct, že by šlo o někoho konkrétního,“ popisuje třicetiletá Pavla. 

Dvacetiletá Sára ale naopak u masturbace vůbec nedokáže myslet na svého partnera. Fantazie hodně ovlivňuje fakt, jak dlouho už ve vztahu jsme. Lidi mají často špatné svědomí, že v jejich představách nejsou jen aktuální partneři. Děje se to. A vadí to? V našich fantaziích jsou těla bez obličeje, imaginární lidi, naši ex, kamarádi, kolegové a kolegyně, lidi, co jsme potkali na ulici, pornoherci. Nebo fantaziemi vůbec nežijeme, prostě si nic nepředstavujeme.

Tělo nebo duše

Co nás vzrušuje víc – tělo, nebo duše? Nebo jejich kombinace? „Je pro mě důležitá osobnost, vibe toho člověka, ten se propisuje do přitažlivosti celý situace. Stejně tak je důležitá i naše společná historie,“ říká Zuzana. Jednou mi osmadvacetiletý Robert, který žije už několik let v otevřeném vztahu, vyprávěl: „Tělo je jen tělo. Kdyby nebylo spojené s myšlenkou i na tebe, tak to nefunguje. Jde o moji  představu tebe. Ale asi nejsem schopen tě úplně okrást. I když bych tě třeba ve svých představách přiměl dělat něco, co by si nedělala, tak vzrušení je ten existující kontext.“

Když jsem se ptala Laury, na čem staví svoje fantazie, začala mi vyprávět, co ji vzrušuje v reálu, a to se jí pak propisuje i do fantazií. „Vždycky jsem měla nejlepší sex s klukama, kteří byli trochu... hloupý. Archetyp typickýho prvoplánovýho macha. U chytrých kluků jsem vždycky přemýšlela nad vztahem a pak se trochu ovládala, abych ho nevyplašila.“ Při jednom z našich povídání mi k tomuhle tématu Žofie, moje pětatřicetiletá kamarádka, která už několik let žije v registrovaném partnerství se svojí ženou Lucií, vysvětlovala: „Stává se mi, že když mě někdo přitahuje fyzicky, ale nebaví mě osobností, ve výsledku s nim nechci nic mít, a to ani ve fantazii.“

Dominik hodně vzpomínal na období střední školy, kde pro něj byly fantazie stěžejní. „Vzrušovaly mě dvě učitelky, které jsem vlastně neměl rád, v tý fantazii byl druh konfliktu. To byla češtinářka, taková “milfka”. Ona byla taková úzkoprsá a dokázala se krásně pohoršovat a mě to ve fantazii hrozně bavilo. Moc a síla fantazií je v tom, že si můžu cokoliv upravit, dotvořit, je to prostě moje. Proto je každá tak jedinečná. „Kluk, se kterým jsem spala, nemá ten zadek, co bych potřebovala, tak si ho v tý fantazii prostě uděláš takovýho, jakýho bych ho chtěla,“ říká třicetiletá single Monika. Jeden člověk má v hlavách různých lidí milion podob.

Rozpoložení

To, kdo se objevuje v našich fantaziích, je ovlivňováno tím, v jaké životní situaci se nacházíme. Zuzana mi vyprávěla: „Někdy na někoho nemůžu myslet, protože je mi z toho třeba smutno, protože máme komplikovanej vztah, stejská se mi po něm. Tak si pak radši představuju náhodné lidi, který jsem někde potkala, nebo si prostě představuju jen situace a těla bez identit.“

Oskar, kterému je šestadvacet a je single, měl ještě dlouho po rozchodu ve fantaziích svoji ex. Rozesmutňovalo ho to, takže chtěl tuhle linku mezi masturbací a myšlenkami na ex násilně rozpojit. Pavla mi zase popisovala, že se jí střídají různá období. „Někdy mě nerozrajcuje vůbec nic, a pak jsou období, kdy mě rozpálí i nečekaná zpráva od dávného kamaráda, která ve mně vzbudí vzpomínku na něco erotického. No a už to jede. Tohle střídání nemá žádný systém, nedokážu ho předpovědět. A stejně rychle, jak to přijde, tak to většinou i odejde.“

Repertoár představ a kreativita filmu, který si v hlavě přehráváme, se rozvíjí věkem, zkušenostmi, zážitky. S věkem nám v hlavě přibývají počty příběhů, těl, která jsme viděli. To pak tvoří sbírku, kterou se můžeme probírat. Nebo jsme roky s jedním partnerem a naše sbírka se staví odlišným způsobem, na základě jiných podnětů. „Fantazie se mi proměňují a proměňuje se i to, jestli jsou v nich muži nebo ženy, a v jakém poměru jsou zastoupeny. Se zkušenostmi se ti rozšiřuje paleta toho, co znáš a co jsi zažil,“ popisuje Žofie, která objevuje a testuje svůj sexuální vztah k mužům.

U někoho naopak pornografie dorazí na scénu až později. „Do svých 15-ti let jsem porno neviděla a masturbovala pouze nad fantazií, kterou jsem neměla ale zdaleka tak obsáhlou jako teď,“ svěřuje se mi Sára. Porno je sice ta jednodušší cesta, nemusíme si nic vytvářet v hlavě, zároveň ale může v určitém ohledu, když s ním zacházíme vědomě, naši sexualitu i rozvíjet, ukazovat nové obzory a možnosti.

Zajímavě mi vysvětlil rozdíl mezi pornem a fantazií Dominik. „Masturbace podle fantazie je jinej typ zážitku. Porno, to jsou takový ty balanční kolečka, jako když se děti učí jezdit na kole. Úplně vypneš tu fantazijní část a jenom se soustředíš na to, kam tě video vede. Ve fantazii si to člověk může dotvářet, je svobodnější.“ Některé fantazie objevíme v pornografii, ale pak si je přeneseme čistě do naší představy a už si je ztvárňujeme sami a za našich pravidel, v osobním bezpečném kontextu. „Některé představy mě vzrušujou v mojí hlavě, ale nemůžu je pak vidět v pornu. Mám pocit, že to ty lidi často nedělají dobrovolně. V mojí hlavě mě ale ta samá představa vzrušuje, tam to mám ošetřený, že to všichni dělaj rádi.“

Sexy nebo creepy

Neříkáme běžně lidem, o kterých sníme, že se objevují v našich fantaziích. S některými lidmi ale máme natolik otevřený vztah, že si to můžeme říct a polichotit si. „Často si s někým říkám, že se máme ve fantaziích. Když mě někdo má ve fantazii, jsem nesmírně polichocená,“ říká na rovinu kamarádka Laura. I Pavla je v tomhle otevřená. „Vždy, když se mi o někom zdá něco erotického, nebo na ně pomyslím i v bdělém stavu, otevřeně o tom mluvím. Moje sociální bublina s tím naštěstí nemá problém, naopak jim to asi i lichotí. A ani se to nestává tak často, abych tím někoho otravovala nebo uváděla do rozpaků.“

Žofie to vnímá v kontextu svého života jako větší tabu. „Neříkám si s nikým, že ho mám ve fantazii, protože si upřímně nepřeju, aby o tom věděli. Uznávám ale, že je vzrušující, když potkám někoho, o kom mám fantazie. Hned je to reálnější. Mám nového kolegu, kterej je hezkej, ale fakt mladej a má holku. Přitahuje mě, ale říct bych mu to nemohla. Takže ho jen potkávám v práci a docela si to užívám.“

Žijeme v odlišných kontextech, realitách, sociálních skupinách, kulturních narativech. Máme v hlavě různé příběhy. Jsme odlišně naladění, máme různý vztah k sexualitě. Nabízím vhled do intimity lidí kolem mě, protože nemíváme moc šancí porovnat si naše představy v kontextu ostatních. Uklidnit se, že naše fantazie mají právo na existenci. Všichni žijeme s fantaziemi. Můžete si teď prozkoumat svoji hlavu. Sledovat svoje myšlenky. Pozorovat je, jak se proměňují, kdo se v nich objevuje, co se tam děje a na čem to záleží. Přivézt pozornost k hlavě, tělu, preferencím, touhám, potřebám, představám.

Jména respondentů byla změněna.