I ty seš něčí porno. Jak sníme o sexu?
Erotické fantazie. Jsou v nich lidi, jejich osobnosti, těla, obličeje, vzpomínky, emoce. Je to náš příběh na pokračování, který si můžeme budovat a šperkovat roky nebo si pokaždé vymýšlet úplně nový. Když jsme nejvíc sami, sami se sebou, když masturbujeme – díváme se na porno, nebo se vzrušujeme pomocí erotických fantazií? Na koho myslíme, koho si představujeme, čí tělo si půjčujeme a kdo si bere naše?
Svého těla se můžeme dotýkat, kdykoliv chceme. Můžeme se na sebe dívat, hladit se, být sami se sebou. Moje tělo je moje, jsem mu fyzicky nejblíž ze všech lidí na světě. Vlastním ho. Znám každou vrásku, jizvu, znaménko, záhyb, chloupek. Ale představu mého těla, určitou modifikovanou podobu, jeho odraz, může ve své fantazii vlastnit kdokoliv, a může si s ním dělat, co bude chtít. Když masturbujeme, objektivizujeme cizí tělo pro náš soukromý pornografický film.
Takže sice vlastníme naše tělo, ale nevlastníme miliony představ o našem těle v hlavách jiných lidí. A nikdo naopak nevlastní naše fantazie. Je to sexy? Je to zneklidňující? Záleží na našem vnitřním světě, záleží na kontextu, ve kterém se každodenně pohybujeme, na narativu sociální skupiny, který denně nasáváme, na našem přístupu k tělu, sexu, na blízkosti k jiným, cizím, lidem.
