V článku Užít si sama sebe. Proč se téměř nebavíme o ženské masturbaci? jsem otevřela debatu o tom, jestli a jak se holky mezi sebou baví o masturbaci, co u toho cítí a jestli se stydí. Teď bych se chtěla zaměřit na to, kdy a proč vlastně masturbujeme, provést mikrosondu do světa erotických pomůcek a pornografie a říct si, co může masturbace znamenat pro naše sebepoznávání a co pro vztahy.
„Je to jen moje,“ říká jedna z žen, se kterými jsem se bavila o masturbaci. Moje tělo, moje masturbace. Ale pro mnoho žen to není jen jejich, nebo spíš řekněme, že motivací k masturbaci často není touha poznávat je samé, ale spíše vybalancovat nedostatek, nebo tím reagují na frustraci v nevitálním sexuálním vztahu. Neměly bychom ale vést uvažování spíše směrem: „Masturbuji, dokážu udělat sama sebe šťastnou a poznávám své tělo.“? Masturbaci nemusíme vnímat jako krizovou intervenci, snahu o vybalancování nedostatku nebo frustrace v neprospívajícím sexuálním vztahu, ale především jako nástroj sebepoznání. To by mělo být výchozím bodem všech úvah.
Je to odměna, je to relax, je to uvolnění stresu, dorovnání deficitu, upuštění nahromaděné sexuální energie, je to sebepoznávání.
Můžu si sama sebe užít? Můžu. Chci o tom mluvit? Chci, nebo možná nechci. Musím o tom mluvit? Nemusím. A mám vůbec možnost o tom mluvit? To je otázka. V 1. díle série článků o ženské masturbaci se Zuzana Trachtová nejprve vyptala nejrůznějších žen, jak jsou k tématu masturbace otevřené.
„Dělám to, když potřebuju relax nebo se uvolnit. Je to jednodušší než sex v páru, jdeš rovnou za svým cílem. Nedělám to jen tak, rozhodně se za něco odměňuju,“ popisuje Karin (jména byla kvůli soukromí respondentek pozměněna – pozn. red.) asi nejčastější důvody masturbace. Zajímavou a velmi užitečnou funkci masturbace mi odhalila v rozhovoru Tara. „Masturbuju, abych uvolnila menstruační bolesti. Kéž by mi tohle někdo řekl dřív.“
Současně Tara došla k tomu, že by k masturbaci měla přistoupit víc jako k rande sama se sebou. V takovou chvíli masturbaci povýšíme na něco víc než potřebu, kterou je nutné naplnit. „Říkala jsem si, proč pořád někam spěchám, i u té masturbace, jako by mi jel autobus. Rozhodla jsem se ji pojmout rituálněji. Udělat si hezký večer, atmosféru, svíčky, hudbu a užít si to,“ říká Tara. Když jsem tuto ritualizaci masturbace nadhodila jako možnost před Ditou, zaradovala se: „To se mi líbí, že se nad tím fakt zamyslíš. Je to, jako by sis šla koupit něco novýho na sebe, uděláš si prostě radost.“
Velkou součástí tématu je pornografie a erotické pomůcky. Pornografii a pomůcky holky samy od sebe v rozhovorech příliš netematizovaly. Když jsem se na to doptávala, ukázalo se to jako téma ještě o stupeň choulostivější než masturbace. Stydí se o nich mluvit a vlastně je i používat. „Přijde mi trošku nechutný a divný mít vibrátor. Ta představa, že bych si to tam měla zavést. Kolikrát je to o překonání první zkušenosti, tak třeba teď půjdu, zkusím to a pak ti řeknu,“ přiznává Dita. „Aby sis to udělala, tak nepotřebuješ nějaký speciální přístroje, nebo já ne aspoň,“ potvrzuje Zora. Za sebe pomůcky vnímám jako další možný krok, který učiníme, když se vydáme prozkoumávat tento svět. Mohou posunout náš prožitek, přivodit zážitek, kterého sami nedocílíme. Nechejme si tu možnost otevřenou.
Naopak pro Zoe jsou pomůcky běžnou součástí života. „My se o tom doma bavíme velmi konkrétně. Třeba moje teta má plnou skříň těchhle věcí… Já mám tři vibrátory. Jeden je jenom na klitoris, a je to strašně silný, používá se i na masáže zad.“ Zoe v rozhovoru ještě zmínila zajímavou aplikaci OMG yes, kde se skrze sdílení zkušeností různých žen a výzkumů dozvíte o možnostech ženské rozkoše a o návodech, jak jí docílit. Poznávání může být návykovým dobrodružstvím. „The more we know, the better it gets,“ říkají zakladatelé projektu OMG yes. A koreluje to s ideou Ericha Fromma, kterou jsem uzavírala první text o masturbaci: „Čím více je v určité věci poznání, o to větší je láska.“
Diskuse o sexualitě, masturbaci a pomůckách nevedeme zrovna denně a také v debatě o otevřenějším přístupu k pornografii jsme zatím na začátku, určitě ne ve fázi, kdy bychom se zabývali tím, jak se k sobě mají pornografie a etika. Nicméně zkusím zasít semínko zvídavosti v těch, co porno sledují.
Na webu projektu OMGyes se dočteme několik důvodů, proč se o ženské rozkoši tak málo mluví, proč je těžší najít k ní nějaké informace, proč se teprve před několika lety začalo více mluvit o „pornu pro ženy“. Mimo jiné za to může „mýtus Hollywoodu“: z filmů získáme dojem, že po méně než minutovém sexuálním aktu v misionářské poloze nebo vestoje u zdi prožije žena neuvěřitelně silný orgasmus, a to doslova pokaždé. Její úžasný hollywoodský milenec prostě okamžitě ví, jak na ni. Neptá se jí, co cítila a jak se jí to líbilo, a ona mu k tomu nic neřekne.
Rovněž se komplexnost této otázky zaměňuje za nepoznatelnost – „žádné dvě ženy nejsou stejné, to si musí každá zjistit sama,“ mávnou odborníci rukou, místo aby to posílilo jejich zvědavost a touhu na něco přijít.
Pornografie může být jednou z dalších možností, jak rozvíjet sexualitu. Ne každý k ní najde cestu, ale pokud ji najde, neměl by to být walk of shame.
„Jedna kamarádka, taková silná osobnost, mi říkala, že se kouká na porno pro zábavu. To jsem si třeba nikdy nepřipustila. Styděla bych se sama před sebou,“ říká Karin. Abychom se mohli bavit o hranicích a přístupech k pornu, musíme nejprve akceptovat, že porno může být součástí naší i cizí sexuality a respektovat to. Dalším krokem je uvědomit si úskalí pornografie. Bára Šichanová otevřela ve svém podcastu Šeptem otázku, „proč je důležité mít vkusnou, ale i etickou pornografii“. Podle Terezy Lavičky-Sladké, se kterou se o tom Bára bavila, jsme v této oblasti v Česku pozadu: ve společnosti se o tom nemluví a lidi ani netuší, že existuje etické porno. „Mají pocit, že porno je jen jedno. Takhle je definovaný, takhle vypadá a není žádná alternativa, přitom je. Feministický porno je placený a musíš trošku hledat, abys ho našel; je naopak strašně jednoduchý jít na profláklý servery a zadarmo si tam něco pustit,“ komentuje Tereza.
Ne každého ale vůbec napadne o něčem takovém přemýšlet. „Když se dívám na porno, myslím na to, zda to dělají dobrovolně. Jestli u toho ta holka nemá trauma. Jestli nepřispívám k tomu, že trpí. Ale nemám prachy na to platit to morální porno,“ popisuje Lola. Tereza zmiňuje A four chambered heart, projekt skupiny pornoherců, kteří se rozhodli k pornografii přistoupit odlišně. Obsah jejich filmů se zakládá na konsentu a autenticitě. Všichni zúčastnění dobře vědí, co dělají, a upřímně si to užívají.
Ženy v rozhovorech masturbaci netematizují příliš jako zdravé doplnění svého sexuálního života, ale spíše jako negativní důsledek ne zcela naplňujícího sexuálního života ve vztahu, nebo když je člověk single. „Masturbaci bych nepotřebovala v momentě, kdy bych měla plnohodnotný partnerský vztah po sexuální stránce. Tím, že masturbuju, a ještě to dělám pro zábavu, bych sama sobě dávala víc na odiv neúspěch v tom vztahu, což nechci. Proč si to vlastně děláš sama, když máš partnera a můžeš mít sexuální život ve dvojici? Proč se uspokojuješ sám, to ti ten druhý člověk nestačí?“ uvažuje Karin.
Masturbace může být něčím, co si navzájem s respektem dopřejeme, dokážeme se o tom bavit a následně vneseme do společného sexuálního života.
Masturbace ve vztahu ale nemusí být něco, co detekuje nespokojenost našeho partnerského života, co nás odcizuje a rozděluje, a určitě ne náhrada sexu. Může být něčím, co si navzájem s respektem dopřejeme, dokážeme se o tom bavit a následně tu hloubku sebepoznání vneseme do společného sexuálního života.
Když si dovolíme sami sebe objevovat, poznat se, přemýšlet o tom, tak pak pravděpodobně snadněji formulujeme partnerovi naše představy a potřeby. „Poznáš víc sama sebe, zjistíš, co chceš a co máš ráda, a dokážeš to pak i říct partnerovi. Dřív jsem nedokázala říct, co mám nebo nemám ráda, vždycky jsem čekala, co bude. Teď už to ale dokážu, i se zeptám, jak to má on. Moc lidí to ale formulovat nedokáže,“ říká Zoe.
Ještě jednou: Masturbace není náhrada sexu v páru, nic tím nezanedbáváme, je to jedna z možností, jak pracovat s naší vlastní sexualitou. Je to na moment jen náš svět nezávislý na jiných. Masturbace se úzce pojí s naší autonomií a ženským sebevědomím. „Je to o přístupu sama k sobě. Chce to schopnost přiznat si, že to potřebuješ, že to chceš a chceš si to užít. A pak si to musíš umět ustát. Já narážím na sebevědomí a vnímání sama sebe,“ popisuje Karin. Dita k tomu dodává: „Můžeš objevovat nový sféry, něco si uvědomíš, něco posuneš dál, stoupne ti sebevědomí.“
Tara mi řekla krásnou věc. Podle ní je „sexuální energie život, co každý z nás nosíme v sobě“. Odkázala mě k myšlenkám Audre Lorde, americké spisovatelky a aktivistky, která tuto sexuální energii vykresluje ve svých textech. Vnímá ji jako životní energii, jejíž nenaplnění může způsobovat problémy v dalších životních oblastech. Tara náš rozhovor uzavírá: „Když jsem v pohodě se svým sexuálnem, a to může znamenat, že mám hodně sexu, nebo možná žádný, zbytek života plyne lehčeji.“