Rutina a pravidla přinášejí do tříd pocit bezpečí. Důležité je i to, kde vyučující stojí, říká autor knihy o učitelství
Co pomáhá vyučujícím k tomu, aby jejich hodiny dobře plynuly, děti při nich pracovaly a ve třídě panovala příjemná atmosféra? Jak tvrdí pražský učitel Pavel Bobek, učitelství je řemeslo, které se dá naučit. I maličkosti, jako je způsob pohybu po třídě nebo kladení otázek podle něj můžou zásadně zlepšit kvalitu výuky a výsledky dětí. Nejen pro začínající učitele a učitelky proto napsal knihu Učitelství jako řemeslo.
Nedávno jste vydal a pokřtil knihu s názvem Učitelství jako řemeslo. O učitelství se spíš mluví jako o poslání. V čem je to tedy řemeslo?
Chtěl jsem tím zdůraznit často opomíjený aspekt pedagogické práce. O škole a učitelství často slýcháme různá vzletná slova, ale je fakt, že značná část úspěchu závisí i na zdánlivých maličkostech, které jako vyučující děláme nebo neděláme. Jak klademe otázky, kde ve třídě stojíme, jak se pohybujeme, zda přijmeme odpověď od žáka, který vykřikuje. To všechno hraje velmi důležitou roli, ale v českém prostoru se o tom příliš nemluví.
Je učení řemeslem i v tom ohledu, že se dá vlastně naučit?
Já myslím, že ano, i když samozřejmě nějaká míra talentu je nám dána shůry a s ní pracujeme. Já hodně věřím v profesionalitu. Mým úkolem je dětem usnadnit učení, vytvářet strukturované prostředí, zčásti je i vychovávat.
Co dalšího se v textu dočtete:
- jak se dostal z fáze, kdy se na každou výuku připravoval i dvě hodiny
- co pro něj znamená explicitní výchova
- kdy má rutina ve výuce podle něj své místo
Jaké dovednosti jsou pro vyučující nejdůležitější?
Když to řeknu zjednodušeně, jde o dvě základní oblasti: zvládání chování žactva a designování výuky. Do první patří očekávané chování. Nastavíme a se žáky nacvičíme pravidla a prosazujeme jejich dodržování. To se ale lehko řekne, realizace už je o dost těžší. Pokud chceme být úspěšní, musíme dávat i zpětnou vazbu – ideálně hodně pozitivní zpětné vazby, hodně ocenění. Stačí se jen usmát, dát palec nahoru nebo říct – díky všem, kteří už mají otevřený sešit a tužku v ruce. Taky ale musíte umět dát negativní zpětnou vazbu. Nemůžete ignorovat porušování pravidel. Nemusíte z toho dělat velké divadlo, ale jasně vymezit hranice, a třeba zapojit i rodiče, protože tím dáváte zprávu i ostatním dětem, že to nenecháte být.
