Učitelem nemusíte být celý život, může to být i třetí kariéra. Školám prospívají lidé zvenku, říká šéf neziskovky Začni učit
Česku chybějí učitelé a učitelky, a to zejména v některých regionech a aprobacích – a to, že se už několikátým rokem rodí méně dětí, na tom nic nezmění. Organizace Začni učit už deset let pomáhá školám sehnat zapálené vyučující – a lidem z jiných oborů otevírá cestu do škol. Na pozici jejího ředitele nedávno nastoupil vystudovaný fyzik z Imperial College London s letitými zkušenostmi ze startupového prostředí, Pavel Kroupa.
Máme v Česku vůbec nedostatek učitelů?
Určitě máme, a bude se zhoršovat, protože máme také velmi vysoký průměrný věk učitelů. Například skoro polovina vyučujících fyziky je teď ve věku 55+, což znamená, že zhruba za deset let jich mnoho odejde do důchodu. A přírůstky z řad absolventstva vysokých škol zdaleka nestačí v situaci, kdy už nyní chybí víc než pět tisíc učitelů na všech stupních českých škol.
Je v nějakých oblastech ten nedostatek obzvlášť patrný?
Jde hlavně o Prahu, Středočeský, Ústecký a Karlovarský kraj. Nicméně i v jiných regionech se může stát, že se na místo učitele hlásí třeba jeden jediný kandidát nebo kandidátka. Vedení školy pak nemá při náboru na vybranou, i když může mít pochyby o tom, jestli ten člověk bude učit opravdu dobře.
Co se v textu dál dozvíte?
- co mohou školy nabídnout odbornictvu z praxe
- v čem mohou být tito lidé přínosem pro školy
- na jaké potíže při přechodu do školství narážejí
- které programy jim mohou pomoci dodělat si kvalifikaci a najít práci
Proč chybějí učitelé hlavně v okolí Prahy a potom v severozápadních Čechách? A o jaké předměty jde?
Matematika, fyzika, chemie, informatika, angličtina a potom celý první stupeň. Důvodů pro současný stav bude asi víc a jsou různé. Důležité je říct, že učitelé berou stejné peníze na venkově i ve městech. V Praze a okolí jsou ovšem vyšší životní náklady a také vyšší platy v soukromé sféře, takže školství je prostě nekonkurenceschopné.
Vzdělání, které má smysl
Jsou místa, která děti nesvazují, ale inspirují k přirozené zvídavosti a radostnému objevování. Škola Da Vinci v Dolních Břežanech propojující MŠ, ZŠ a gymnázium staví na individuálním přístupu, volitelnosti a přátelské komunitě.
Přijďte zažít skutečnou atmosféru školy na Dny otevřených dveří: 6. 10., 5. 11., 4. 12. a 19. 1. Poznejte prostředí, ve kterém má vzdělávání smysl.
Více informací zde.
Můžeme se ale dívat i na nějaké osobní charakteristiky, protože lidé s velkým zájmem o matematiku a fyziku mohou být více introvertní, což se hůř slučuje s rolí učitele. Navíc systém vzdělávání vyučujících funguje tak, že klade velký důraz na odbornou stránku studia.Tento přístup pak vylučuje kandidáty, kteří nejsou v matematice, fyzice nebo chemii úplně nejsilnější, ale mohli by být skvělými učiteli, protože dovedou znalosti předávat a nadchnout děti pro obor. Už nějakou dobu lze například v Praze studovat učitelství fyziky jen na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Jenže když už vystudujete tak náročnou školu, máte mnoho zajímavějších kariérních možností než nastoupit do školství.
Může za nedostatek zájmu o učitelství matematiky a přírodních věd stát i jejich poměrně značná neoblíbenost mezi studujícími středních i základních škol, kteří tyto předměty vnímají jako náročné a zároveň nudné?
Je to určitě problém. Když se podíváte na matematiku, tak v ní jsme sice v rámci mezinárodních srovnání pořád nadprůměrní, ale ze zemí OECD máme druhou nejnižší oblíbenost. S fyzikou to bude myslím velmi podobné. A to je situace, ze které se včas musíme dostat, protože pokud budou tyto předměty učit ve školách lidé, kteří je učit nechtějí, tak není velká šance, že pro ně nadchnou někoho ze svých studujících. A brzy tu nebude nikdo, kdo by byl schopný učit přírodní vědy dobře. Takže se nám stane, že zahodíme potenciál mladých lidí, jejichž talent se nerozvine vinou neatraktivní výuky.
A myslíte, že je možné do škol přilákat experty z odvětví mimo školství?
Já si myslím, že určitě. Trochu hovořím i z vlastní zkušenosti. Já sám jsem vystudoval fyziku a v rámci svého bakalářského studia jsem šel právě tento předmět na jeden semestr vyučovat do základní školy v jedné z nejchudších čtvrtí Londýna. Velmi mě to zaujalo a nebýt toho, že jsem se chtěl vracet do Česka, nastoupil bych býval do kvalifikačního programu pro učitele Teach First. Vrátil jsem se do Čech, pracoval jsem dlouho v energetice, a přitom jsem vzdělával mladé lidi ve skautských kurzech, kde jsem mohl aspoň částečně realizovat svou lásku k učení. Věřím, že den, kdy budu učit na základní nebo střední škole, ještě rozhodně přijde.
Pavel Kroupa
Vový ředitel organizace Začni učit je vystudovaný fyzik z Imperial College London. Své pedagogické sklony poprvé uplatnil již během bakalářského studia, kde si vyzkoušel výuku na základní škole v jedné z nejchudších čtvrtí Londýna. Svou vášeň pro pedagogiku dále rozvíjel i ve skautském hnutí, jako lektor vzdělávacích kurzů. V Začni učit! by rád zjednodušil cestu do do českých tříd profesionálům z praxe, protože věří, že učitelství může být plnohodnotnou druhou či třetí kariérou. Sám taky plánuje, že se k přímé výuce na základní nebo střední škole v budoucnu vrátí.
Co mohou školy profesionálům zvenčí nabídnout?
Myslím si, že je toho mnoho. Je to jedna z mála prací, kde je její smysluplnost absolutně neoddiskutovatelná. Máte opravdu výraznou možnost změnit život dětem a nadchnout je pro něco, co baví vás. Zároveň je to práce velice rozmanitá. Když deset let děláte evaluace rizik v pojišťovně, je to už ubíjející, ale práce ve škole může být velice kreativní a nabízí velký prostor pro seberealizaci. Má i další výhody. Dá se velmi dobře skloubit s rodinným životem, třeba i díky prázdninám. Na našich interních datech vidíme, že typicky o učitelství uvažují lidé na konci rodičovské, protože jim nabízí smysluplnost, různorodost a kreativitu spojenou s výhodnou pracovní dobou.
To zní jako reklama na učitelství! Pojďme si ale připomenout, že zhruba 75 procent českých vyučujících reportuje, že jsou na hranici nebo už i za hranicí vyhoření…
To je samozřejmě o podmínkách českého školství, kdy vyučující musejí vykonávat i různé administrativní činnosti, ačkoliv by je spíš měl dělat nějaký pomocný personál, který si školy momentálně nemohou dovolit zaměstnat. Navíc nedostatek učitelů přináší ještě vyšší nároky na ty, kteří v profesi působí. Často to vede k tomu, že učitelé musejí učit předmět, k němuž nemají vztah ani aprobaci, protože na ně prostě zbyde. To pochopitelně přináší víc stresu než radosti do už tak dost náročné profese.
Jaké silné a slabé stránky mívají lidé, kteří se rozhodnou například z korporátu přejít do školy?
Silnou stránkou je určitě to, že oni zažili ten obor v praxi. Když to řeknu zjednodušeně, tak vždycky mají po ruce odpověď na otázku k čemu mi to bude?. Například kdybych já učil matematiku, mohl bych mluvit o tom, jaké výpočty jsme využívali v energetice, abychom dokázali stabilizovat přenosovou soustavu pomocí obnovitelných zdrojů, a jak nám v tom matematika pomáhala. A právě tyto příklady z praxe jsou nesmírně cenné v tom, že dokážou studující nadchnout a motivovat. V tomto si myslím, že expert z praxe má mnohem silnější pozici než někdo, kdo vystudoval například didaktiku matematiky a pak šel učit matematiku.
A co slabiny? Také nějaké jsou?
Kdybych si měl tipnout, tak to bude nejspíš didaktika oboru, protože můžou být sice odborníky na dané téma, ale minimálně v začátku třeba úplně neví, jak ho předávat. I když to je dost individuální, protože často lidé, které to táhne do škol, jsou těmi, kteří pracují s dětmi například ve skautu nebo podobné organizaci, takže s vedením kolektivu zkušenost mají.
Zároveň jejich velkou výhodou bývá i ujasněná motivace. Pokud už se někdo rozhodne po třicítce změnit kariéru, tak k tomu mívá silný důvod a silné přesvědčení.
Máme tu programy jako je například Učitel naživo nebo právě Zkus učit, kam nyní nastupujete vy na pozici ředitele. Naučí se v nich lidé, jak učit a jak si poradit se zvládáním třídy, udržováním kázně a komunikací s rodiči?
Učitelství je řemeslo jako každé jiné - po dvou letech v tom už můžu být dobrý, ale i po deseti letech se budu mít stále co učit. Klíčový je pak ale přechod do praxe, ať už během studia formou náslechů a reflexí, tak na začátku praxe s uvádějícím učitelem ve škole. I z výzkumů vzešlo, že v rámci učitelských kompetencí se studující nebo absolventi pedagogických oborů cítí nejméně připravení právě na management třídy a práci s rodiči. Ze začátku je prostě velmi důležitá podpora ze strany školy, a to jak v podobě uvádějícího učitele, kterého by nyní měl podle zákona mít každý nováček, tak obecně i celkového nastavení školy (jak moc se s učitelem pracuje, zda dostane podklady, aby nemusel trávit tolik času nad přípravami a mohl se víc soustředit na práci s dětmi a kolektivem atd.). Myslím, že ať už se bavíme o našem programu Zkus učit!, který má krátkodobý charakter stáže na škole, nebo o doplňkovém pedagogickém studiu Učitele naživo, tak v obou případech je právě přenos kompetencí do praxe tím nejdůležitějším. Proto za mě budoucí učitele připravují oba programy opravdu dobře, ale každý na jiném kroku k učitelství.
Foto: Shutterstock
Slýchávám teď často názor, že nepotřebujeme nové školy ani učitele, protože se rodí málo dětí a demografie tedy tento problém vyřeší za nás.
Minimálně dalších deset let to bude spíš naopak, protože na vyšší stupně základních škol a střední školy přicházejí silné ročníky. Ale hlavně: my nemůžeme obětovat jednu generaci s tím, že bude mít mizerné vzdělání, protože je to jednodušší než ten problém řešit. Tím bychom si totiž podřezali větev, protože když jedna celá generace bude mít horší zkušenosti ze školy, tak nebudou tolik motivovaní jít učit, a může vzniknout ještě větší problém. Věřím, že potřebujeme vystavět systém, který dokáže pružně reagovat na výkyvy v počtech učitelů v regionech i v předmětech.
Nepomůže nám s nedostatkem vyučujících také AI? Třeba se brzy může stát, že budeme mít například dost bývalých programátorů a programátorek pro výuku informatiky ve školách…
Je pravda, že být juniorním člověkem v IT nyní není úplně jednoduché, ale s dlouhodobými odhady bych ještě počkal. Už internet samotný způsobil, že kdo chce informace, ten si je najde. A s AI bude výuka ještě personalizovanější, ale o to víc bude potřeba, aby učitel děti světem informací provázel - nasměroval je k zajímavým zdrojům, vysvětlil jim, jak s nimi správně pracovat, jak nad nimi kriticky uvažovat, a tak podobně.
Co můžete vy v Začni učit udělat pro člověka, který zvažuje, že by zkusil pracovat ve školství?
My ho tím procesem můžeme kompletně provést. Na našem webu získá všechny informace o tom, jaké požadavky musí splnit. Pokud už je pro učitelství rozhodnutý, ale neví si rady s doplněním kvalifikace, může zkusit našeho interaktivního průvodce, který na základě nejvyššího dosaženého vzdělání a preferovaných předmětů, poradí, jaké kvalifikace si potřebuje dodělat. Nově jsme spustili i formát individuálních konzultací, které probíhají formou online meetů a jsou otevřené pro zájemce v jakékoli fázi na cestě za katedru.
Mezi naše offline aktivity pak patří program Zkus učit, v rámci kterého bareme účastníky a účastnice na týden do školy. Napřed dostanou víkendové školení, potom prochází náslechy v hodinách, které vedou zkušení vyučující, následně se začnou zapojovat a ke konci už vedou samostatnou hodinu. Hodně se zaměřujeme na reflexi hodin. Jde opravdu o bezpečné prostředí, kde si lze otestovat, jestli vás to vůbec bude bavit.
V posledním kroku nabízíme i pomoc s hledáním práce, díky našemu webovému pracovnímu portálu Kde učit. Pokrýváme tedy celou cestu zájemce od první myšlenky až po nástup do školy, a lidé na to slyší a na naše vzdělávací akce se hlásí. To nás těší.
Většina z nich navíc i v nějaké podobě do školy skutečně nastupuje, což nás těší ještě víc.
Čím myslíte, že je způsobené, že tolik lidí najednou přemýšlí o učitelství?
Myslím si, že mnoho lidí odrazuje nutnost rozhodnout se ve dvaceti letech, že odteď budu učitelem nebo učitelkou. Ale ve společnosti už začíná být přijatelnější, že někdo to rozhodnutí udělá ve 35 nebo 40 letech. Vidí, že je možné to zkusit, třeba deset nebo patnáct let učit, a pak jít zase dělat něco jiného. Že to učitelství může být druhá nebo třetí kariéra, vůbec ne jediná, a klidně taky ne ta poslední. A to je podle mě v dnešní době mnohem přijatelnější představa než dřív.
