Oblíbení žáci mohou předbíhat, učitelé hromadně odcházejí. Co dělat, když nové vedení „ničí" vyhlášenou školu
Čeští ředitelé nebo ředitelky škol zodpovídají ve své škole za všechno - od pracovních smluv, přes úrazy o tělocviku až po chybějící personál v jídelně nebo trávění volného času v družině. Z toho ale také vyplývá, že mohou o všem rozhodovat, a také to dělají. Když nastoupí nové vedení, může se škola změnit k nepoznání, v dobrém i zlém. A to se stalo Anně z Prahy.
„Základní školu pro dceru jsme vybírali na doporučení a prvních pět let jsme s volbou byli naprosto spokojení - o čemž svědčí i to, že jsme se ani nepokoušeli o přijímačky na víceleté gymnázium. Škola měla ustalený učitelský sbor, výbornou výuku jazyků, takže nám přišlo, že přechodem na gympl nic nezískáme. Teď rozhodnutí hořce lituji," říká Anna z Prahy, matka dvanáctileté dcery.
„Na školu Anniny dcery před rokem v srpnu nastoupila nová ředitelka. Vyhrála konkurz, kde byla jednou ze tří účastníků. To není nic neobvyklého – o ředitelské pozice v Česku obecně není velký zájem a podle údajů České školní inspekce se téměř ve 44 procentech do konkurzních řízení hlásí dokonce pouze jeden uchazeč či uchazečka. Prakticky ihned po jejím nástupu ale po škole začaly prosakovat zvěsti, že s novou ředitelkou přišly i nové způsoby, se kterými se někteří vyučující nedokážou a asi ani nechtějí srovnat," popisuje dění kolem školy Anniny dcery ve svém článku Lucie Kocurová. Ve škole se mluvilo k křiku, urážkách, vytváření aliancí a husté atmosféře. Během roku školu opustily dvě třetiny vyučujících.
Trochu to připomíná situaci kolem pražské ZOO. S tím, že ředitele nebo ředitelku školy může odvolat její zřizovatel, v případě Prahy je to městská část. Na tu se nespokojení rodiče samozřejmě obrátili, ale nesetkali se s pochopením. „V podstatě jsou s námi rychle hotoví. Ředitelka přislíbila, že výuka bude zajištěna, takže není o čem jednat,“ říká roztrpčeně Anna. „To, že se ze slušné školy během roku stala spálená země, je vůbec nezajímá. Jsme velká městská část, pár desítek naštvaných rodičů nehraje žádnou roli.“ Pomoci nemůže ani Česká školní inspekce, která sice podle inspekční zprávy na škole problémy vidí, ale nemá zákonné možnosti je řešit.
Co mohou rodiče v takovém případě dělat - kromě toho, že svým dětem najdou jinou školu, což ve velkých městech nebývá snadné, protože školy v nich bývají úplně plné? Co může udělat městská část, inspekce, ministerstvo - a jak by bylo potřeba vzdělávací systém proměnit, aby podobných příběhů bylo co nejméně? Dočtete se na webu Heroine.cz.
