
Odmítla korporátní hry a vyměnila jistotu nalinkovaných dní za vlastní podnikání. Martina Bechyňová, autorka projektu Inkoustová tečka a podcastu Girlandy, přetavila syndrom podvodníka v osobitý byznys, jehož bestsellery tvoří nápisy NE a NEVÍM. Jak se bývalá copywriterka naučila uvolnit si ruce k tvorbě a hledat odvahu k chybám, které už nejdou smazat?
Bývalá copywriterka Martina Bechyňová opustila marketingovou kariéru a začala si hrát se slovy. Autorské texty tvoří na instagramu a také pod značkou Inkoustová tečka tiskne texty třeba na trička, čepice nebo mikiny. Touhu tvořit a psát v sobě měla odmalička, ale protože si vytvořila mocný impostor syndrom, pár let jí trvalo, než se odvážila vsadit sama na sebe a založit vlastní firmu.
A hádejte, které její potisky jsou největší bestsellery – jsou to nápisy NE, NEVÍM a BUĎ A NEBOJ. Psát jednoduše a tak, že máme pocit, že nám mluví z duše, je její superschopnost. Stejně jako odvaha dělat chyby a jít dál. Tohle jsou její životní lekce.
„Odmalička jsem tušila, že nepůjdu tam, kam jde dav, protože mě víc těší být někde uklizená. Styděla jsem se, bála, červenala, ale ta touha sdílet, co jsem napsala nebo namalovala, ta ve mně byla už tehdy. Odvahu hledat jiný cesty mi dodává strach, že bych mohla zkejsnout v práci, kam budu chodit od pondělí do pátku od devíti do pěti, každej každičkej den. Že budu muset hrát korporátní hry, respektovat lidi jen kvůli jejich pozici a zavřít kreativitu do šuplíčku. Nic mě neděsí víc.“
„Podnikám v podstatě celý dospělý život a loni na podzim jsem založila firmu. Za ty roky jsem podle mě nasekala tolik podnikatelských chyb, že bych je mohla přehrabávat vidlemi. Naštěstí na ně dost rychle zapomínám, takže ať to bolí sebevíc, podnikání mi kvůli tomu nezhořkne.“
„Vždycky jsem psala spíš kratší texty, u delších příběhů mi nešlo vydržet – než jsem dopsala kapitolu, už jsem začínala rozpracovávat další nápad. Nemám problém něco nadšeně začít, vytvořit, vykopnout, pustit do světa, ale ta následná udržovačka mi dělá trochu problémy. Spousta věcí mi dokáže zevšednět a často uháním ve chvílích, kdy bych si měla spíš někde sednout na zadek a odpočívat.“
„Naposledy se mi neosvědčilo zaměstnat kamarádku. S pracovním vztahem jsem ukončila i přátelství. Ale to se holt stává, ne nadarmo všichni omílají: ‚Bacha na práci s přáteli nebo s rodinou.‘ A jak zjistím, že něco dělám špatně? Většinou tak, že se mi udělá fyzicky blbě nebo že mě něco stálo fakt hodně peněz.“
„Snažím se neopakovat ty chyby, který už mám za sebou, a nebýt předem vystresovaná z těch, co mě teprve čekají a o kterých zatím nevím. Taky se postupně zbavuju nastavení ‚já sama všechno zvládnu‘, který je dlouhodobě neudržitelný. Mám kolem sebe síť talentovaných kreativců a snažím se delegovat, co se dá.“
„Ještě donedávna jsem dělala v podstatě všechno od správy e-shopu přes grafiku a focení produktů až po marketing a expedici objednávek. Co mě vysiluje nejvíc, je administrativa. Jednou za měsíc mám účetní den, to hledám ve všech možných kapsách a v e-mailu účtenky a faktury, dávám to všechno do kupy a posílám paní účetní. A pak si zase oddechnu, že mám na měsíc klid. Nově mám kolegyni, které chci předat všechno kolem vyřizování objednávek, balení zásilek, řízení skladu a zákaznické podpory. Když mi tohle odpadne, budu mít víc času i prostoru na rozvoj podnikání, vymýšlení nových věcí, ale hlavně na psaní.“
