Co by si měli odnést absolventi a absolventky gymnázia ze studia češtiny? Podle Petry Helebrantové, která učí na mezinárodním gymnáziu 1st International School of Ostrava, to určitě nejsou seznamy autorů a názvy jejich děl. „Všichni nemíří na Harvard nebo Cambridge, ačkoli i takové studenty máme. Je důležité, aby to byli laskaví a ohleduplní lidé a snažili se dělat svět lepším místem pro život na úrovni, na které jsou toho schopní,“ říká.
„Na naší škole orientujeme pedagogiku na studenta a smysl vzdělávání vidíme v kompetenčním učení. Roli učitele proto vnímám tak, že by měl pomáhat rozvíjet sociální, emoční kompetence studenta, posilovat jejich kritické myšlení a literární, mediální nebo finanční gramotnost,“ vysvětluje češtinářka z Ostravy, která byla letos ve finále učitelské ceny Global Teacher Prize Czech Republic. „Snažíme se v nich budovat i aktivní občanství a zodpovědnost za prostředí kolem sebe.“
Jak takové aktivní občanství v praxi vypadá? Studující se ve škole naučí dívat se kolem sebe a přemýšlet, co je v jejich silách zlepšit nebo vyřešit. Když se naučí přispívat komunitě, přináší to i jim samotným vyšší sebevědomí a lepší pocit ze života, popisuje Petra Helebrantová: „Rozlišujeme kruhy morální odpovědnosti, a když vyřešíme, co je v těch nejbližších, můžeme pak postupovat dál. Spolu se studenty, učiteli a městem Ostrava jsme například vytvořili venkovní třídu, která slouží nejen nám, ale i dalším školám v centru města. Nebo jsme z jednoho průchodu udělali venkovní galerii.“
Soukromé gymnázium, kde Petra Helebrantová učí, se soustředí také na zážitkovou pedagogiku. Když jdou studující například do divadla, nekončí to pro ně tím, že zhlédnou představení. „Jdeme se učit a učíme se tím představením. Zážitek nestačí, důležitá je reflexe. Povídáme si o tom, co jsme viděli, co nám to přineslo, jak bychom to mohli použít dál ve svém životě a jestli bychom se chtěli dovědět něco víc.“
Podobně se češtinářka se svými studujícími snaží aktualizovat i literární díla. Neučí se jen, kdo je napsal a o čem jsou, ale přemýšlejí společně nad tím, jestli si z nich mohou vzít nějaké ponaučení nebo myšlenky do svých životů, vysvětluje Petra Helebrantová v rozhovoru Marie Vejvodové na webu Heroine.cz: „Na každé dílo také můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu. Například Maus Arta Spiegelmana by se dal brát jako příběh holocaustu. Zároveň ale zpracovává téma transgeneračního traumatu, jak se nevyřešené problémy přenášejí na další generace, což může být velice zajímavé i pro dnešní mladou generaci. Nepracujeme s dílem jen jako s něčím z minulosti, ale zamýšlíme se, jak může ovlivnit naši přítomnost i budoucnost.“
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Heroine.cz.
