V zemi krále Totáče. „Řada Severokorejců a Severokorejek má na dětství krásné vzpomínky,“ říká Špitálníková
„Doba totality byla tak specifická, že lze jen těžko soudit ty, co ji zažili,“ zdůrazňuje koreanistka, spisovatelka a Moje Heroine 2024 Nina Špitálníková. Na podzim jí vyšla její první dětská kniha s názvem Tota lítá, která principy totalitních režimů přibližuje malému čtenářstvu. V rozhovoru pro web Heroine.cz mluví o svém vztahu ke svobodě, o tom, jak rodičovství ovlivnilo její vztah k uprchlíkům a uprchlicím ze Severní Koreje, nebo třeba o tom, jak vypadá dětství v Kimově režimu.
Co pro tebe znamená být svobodná?
Možnost volby. Člověk je svobodný ve chvíli, kdy má možnost se sám rozhodnout, co chce a co nechce, ačkoliv je to někdy těžké. Dřív, než jsem studovala v Severní Koreji, by mě to nenapadlo. Tehdy jsem v souvislosti s tématem svobody vždycky zmiňovala lidská práva a možnost říkat si, co chci. Až v KLDR mi to skutečně došlo. Často jsem tam totiž svobodu volby neměla, nemohla jsem chodit, kam jsem chtěla, a v ten moment jsem si připadala nesvobodná.
Říkáš, že svoboda je někdy těžká. Máš tedy pochopení pro lidi, kteří život v demokracii vnímají jako složitý?
Naprosto chápu, že to může být extrémně náročné. Pamatuju si, když jsem přijela ze Severní Koreje zpátky do Česka a šla poprvé nakoupit do supermarketu. V obchodě bylo 30 jogurtů, ani jeden z nich nebyl prošlý a já si z nich najednou měla vybrat. Odešla jsem. Ta volba prostě byla příliš těžká. V Severní Koreji byl jeden, byl po datu spotřeby a já z něj měla velkou radost. Tady jsem najednou byla přehlcená a zmatená.
Svět podle Heroine
Časopis Heroine slaví šest let. A je načase si připomenout, že slovo feminismus už nemusí znamenat těžkou debatu a vážné výrazy.
Letos se chceme smát, sdílet i pochybovat – protože i to je součástí cesty k rovnosti. Přijďte na pátý ročník ocenění Moje Heroine, debaty napříč generacemi a 5 lekcí feminismu, které společnost pořád potřebuje.
Ve svobodě můžeš dělat cokoliv: můžeš studovat, kde chceš, říkat si, co chceš, jet si, kam chceš. Musíš se ale rozhodnout a za tím rozhodnutím si stát, což je hodně těžké a nekomfortní. Rozumím lidem, kteří dnes říkají, že za minulého režimu bylo líp. Byli totiž mladí, mají hezké vzpomínky na svůj tehdejší věk a žádnou volbu tenkrát nemuseli řešit. Někdy se můžou cítit ohroženi cizím světem, což taky dokážu pochopit.
Přes veškeré svoje výhody asi může svoboda představovat určitou tíhu také pro mladou generaci, která jiné fungování ani nezažila. Na sociálních sítích vidí svět nekonečných možností...
...na které ale často nedosáhnou, protože na ně například nemají peníze. Svoboda je skvělá, ale zároveň není snadná. Žijeme v krásném světě, nic se nám tady neděje. A přesto to je složité.
Na význam svobody se tě ptám proto, že stejnou otázku si mohou položit děti v pracovním listu k tvé nové knize s názvem Tota lítá. Ta malé čtenářky a čtenáře seznamuje s principy totality. O totalitním režimu, který panuje v Korejské lidově demokratické republice, jsi už dříve napsala několik knih pro dospělé. Proč ses tentokrát rozhodla napsat pohádku?
V rozhovoru se dále dočtete:
- co ví syn Niny Špitálníkové o KLDR nebo totalitě v Československu
- v čem mateřství změnilo Niny pohlad na Severokorejky
- jak s dětmi mluvit o minulém režimu
U příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva nabízíme všem studentům slevu na předplatné Heroine.cz. Pošlete nám na e-mail [email protected] důkaz o tom, že studujete, a získáte měsíční předplatné webu 67 korun místo 129 korun. Platí jen do 19. listopadu.
Bylo to kvůli mému synovi. Jsem na něj sama, takže když jsem mívala různé knižní besedy a neměla zrovna hlídání, brala jsem ho s sebou. Před dvěma lety, po jedné takové besedě, mi řekl, že pořád něco píšu pro úplně cizí lidi, ale pro něj jsem ještě nic nenapsala, takže jsem vlastně zlá. Trochu jsem se z toho tehdy mateřsky zhroutila a připadala si jako zrůda, která nikdy nic nenapsala pro svoje dítě. Tak jsem se rozhodla, že napíšu pohádku. Řekla jsem si, že skrze ni synovi vysvětlím, co vlastně dělám, protože to do té doby moc nechápal: myslel si, že se živím tím, že chodím do televize a do rozhlasu. Postava krále Totáče nejprve vznikla jen pro něj. Velmi brzy díky němu pochopil, co se v totalitě smí a nesmí, kdo je král Totáč a kdo je disident. Na jejich zkušenosti s Totáčem se potom ptal svých prarodičů. To potvrdily moje kamarádky, na kterých jsem knížku testovala a které ji dávaly číst svým dětem. I ony se prý svých babiček a dědečků ptaly na jejich zkušenosti.
