Když nevyhovuje chlast, pomlázka ani modlení. Jak si do života pustit duchovní rozměr Velikonoc a užít si je po svém

„Na dlouho jsem se spokojila s Velikonocemi coby přehlídkou otravných zvyků a kýčovitých klišé vykoupených několika dny volna. Nikdy jsem se ale úplně nevzdala myšlenky, že bych pro sebe za jarními svátky mohla objevit něco víc,“ píše Gabriela Knížková ve velikonoční glose na webu Heroine.cz. Pomlázka, velikonoční pečení a barvení vajíček ostatně v Česku často představuje zejména pro ženy zátěž navíc: podobně jako o Vánocích se čeká, že svátky veselí kompletně nachystají, o vyšlehání na oplátku (které se podle etnologů původně netýkalo jen žen, ale i mužů a dobytka) ale ne všechny stojí.

Podle farářky Československé církve husitské v Brně Sandry Silné je možné pro sebe duchovní rozměr Velikonoc hledat v příležitosti ke změně. „Význam Velikonoc se těžko skládá do jedné věty, ale pokud bych se o to měla pokusit, jde o období přerodu,“ podotýká farářka pro web Heroine.cz. „Židé v tomto období slaví svátek Pesach, tedy vyvedení z otroctví a cestu ke svobodě. Ježíšova oběť zase představuje lásku. Mezi lidové zvyky patří vynášení Morany, tedy zbavení se starého a vytvoření prostoru pro nové. Všechno se vlastně hluboce dotýká lidské psychologie. Je to čas, kdy se můžeme odpoutat od starých vzorců, které nám nesedí, snažit se poznat sebe sama a dojít k vnitřní obměně.“

Velikonoce jsou tak podle ní paradoxně ideálním časem k novým předsevzetím, mnohem lepším, než je studený leden. „Doba půstu zhruba odpovídá době, během níž je podle odborníků možné si vytvořit základ nových návyků. Není náhoda, že půst trvá čtyřicet dní. Právě v této době je dobré začít dělat postupné změny, přemýšlet nad svým životem.“

Jaké zvyky si do života můžeme pustit o Velikonocích, když nám ty klasické nevyhovují? A proč je dobré během nich vyrazit ven i za ošklivého počasí? Čtěte celou velikonoční glosu na webu Heroine.cz.