Ve sněmovně lidé nemají sedět desítky let. Mladým v politice musíme ukázat, že o ně stojíme, říká Kocmanová

Do poslaneckých lavic míří rekordní počet žen, zasedne v ní 66 poslankyň, což je historicky nejvyšší číslo. Jsou mezi nimi navíc ženy různého věku. Jak to podle vás novou sněmovnu promění?

Určitě to může přinést posun. Do Sněmovny se dostal nejen přelomový počet žen, ale také mladých lidí. Díky tomu bude v politice reprezentováno mnohem víc různých zkušeností a životních pohledů. Pestřejší sněmovna je obecně zdravější sněmovna – každá zkušenost, perspektiva i způsob práce obohacuje společné rozhodování. Otevřenější politická kultura zároveň přitahuje víc schopných lidí, kteří se dřív třeba ostýchali do politiky vstoupit.

Pirátské poslankyně budou mít v rámci klubu většinu, připadlo jim 14 křesel. Podle Deníku N ale skutečnost, že voliči a voličky vykroužkovaly řadu žen na přední místa kandidátek, ve straně způsobuje tenze. Jak se na reakce některých pirátských členů díváte? Vypovídají něco o stavu české politiky vzhledem k političkám?

Výroky některých kolegů jsou opravdu přehnané. Do nějaké míry jsem je chápala bezprostředně po vyhlášení volebních výsledků, kdy to pro mnoho lidí byl šok. Přece jenom mnoho z našich lídrů věnovalo přípravě voleb i kampani svůj čas, často dali stranou svou práci a rodinu, aby mohli být s lidmi v ulicích a připravovat se na předvolební debaty. Rozumím, že překroužkování je pak mohlo zklamat. Nerada bych ty reakce ale redukovala jen na pár negativních – mnoho Pirátů naopak tak silné zastoupení žen v novém poslaneckém klubu vítá.

Navzdory zmiňovanému úspěchu v uplynulých volbách jsou ženy v české politice stále v menšině. Je podle vás zdejší politické prostředí pořád více nakloněné mužům?

Počet žen se zvyšuje na všech úrovních politiky, nejen ve sněmovně. Jde to ale pomalu. Myslím si, že to má víc důvodů: jeden z nich určitě je to, že jsme dlouho neměli žádné vzory. Česko nikdy nemělo prezidentku, nemělo premiérku. V nejvyšších patrech politiky jsme ženy zkrátka nevídali tak často. Byly sice nějaké předsedkyně sněmovny a ministryně, ale to nejsou ty hlavní politické funkce, o nichž ví každý. Způsobuje to, že když se o politice bavíte v běžném životě, nebo se o ní učíte ve škole, představujete si muže ve středních letech a v obleku. To je ta stereotypní idea politika. Více ženských vzorů v politice tuhle představu může nabourat, změnit.

Hlavní důvod, proč je žen stále méně, je ale fakt, že ženy jsou častěji primárními pečujícími. Politika vyžaduje obrovskou časovou investici – než se dostanete do nějaké funkce, děláte ji po večerech, o víkendech, při práci. Když pečujete, takový prostor nemáte. Je potřeba, aby různá politická setkání zohledňovala to, že můžete přijít s dětmi, a také rovnější dělení péče mezi ženami a muži.

Ženy navíc často mají pocit, že musejí být dokonalé dřív, než vůbec začnou s politickou prací. Muži do toho naopak častěji jdou rovnou, aniž by ve všem potřebovali být perfektně proškoleni, a učí se postupně.

Napříč generacemi

Vy sama už součástí nového pirátského klubu nebudete, do sněmovny jste znovu nekandidovala. Nelitujete toho rozhodnutí? Těšíte se na odchod?

Rozhodnutí nelituju, i když pro mě bylo hodně těžké ho udělat. Řešila jsem spoustu témat, zejména lidská práva a životní prostředí. Zůstala po mně řada věcí, na kterých bych ráda pracovala dál, protože poslanecká práce vlastně nikdy není hotová. Pořád máte co řešit, co zlepšovat. Práce ve sněmovně ale nebyla slučitelná s mým životem, zdravím a s tím, jak by podle mě zákonodárci a zákonodárkyně v téhle zemi měli pracovat. Jednání je v tuhle chvíli neefektivní, plácáme hrozně moc času tím, že čekáme, až se uvolní místo u pultíku a my začneme projednávat nějaké zákony.