Zakroužkujte letos ve volbách ženu! Aspoň jednu, nebo víc, říká Johanna Nejedlová

PolitikaRovnoprávnost
Volby
Anna Urbanová
| 30. 9. 2021 | 21 komentářů | 2 877
Zakroužkujte letos ve volbách ženu! Aspoň jednu, nebo víc, říká Johanna Nejedlová
Johanna Nejedlová. Foto: Jakub Hrab

Iniciativa Zakroužkuj ženu o sobě týden před volbami dává velmi nahlas vědět. Výzva ke kroužkování žen na kandidátkách politických stran vyvolává slova podpory i jednoznačného odporu. Kolem myšlenky dát letos preferenční hlas kandidátkám prostě jen proto, že jsou ženy, vzniká mnoho kontroverzí. Co k nim říká tvář iniciativy Johanna Nejedlová?

S Johannou Nejedlovou, zakladatelkou spolku Konsent a výraznou tváří českého aktivismu a nyní i iniciativy Zakroužkuj ženu, se setkáváme na pražské Náplavce. Její kolegové právě rozkládají malý stánek a chystají se na první happening a veřejnou diskusi. Cílem je naživo oslovit lidi s myšlenkou, aby v letošních volbách do parlamentu „zakroužkovali“ alespoň jednu ženu, respektive dali jí (nebo jim) jeden nebo více ze svých čtyř preferenčních hlasů. Iniciativa apeluje především na nutnost změny stávajícího poměru žen a mužů ve sněmovně, který se už řadu let ustálil na 23 % žen ku 77 % mužů.   

„Větší podíl žen ve Sněmovně znamená rozhodování, které lépe zohledňuje potřeby všech,“ píše se na jejich stránkách. Pro někoho je to myšlenka téměř automatická, pro jiné v mnohém nesamozřejmá. Tým kolem Zakroužkuj ženu na sociálních sítích aktivně odpovídá na desítky otázek a obav, které ale často mají jediný kořen: Není apel na kroužkování žen obrácenou diskriminací? Neměli bychom politiky volit podle jejich osobnostních kvalit nebo názorového směřování, a nikoliv podle pohlaví?

Jedna za všechny?

Pojem tokenismus se ve společenskovědní literatuře i běžné diskuzi relativně často používá, s největší pravděpodobností jste se s ním už setkali. Nesouvisí to ovšem s Minecraftem ani přihlašováním k bankovnímu účtu. Naopak to silně souvisí se stereotypy různého druhu, diskriminací a skleněným stropem. Příběh o růži v trní právě začíná.

O tokenismu, jeho projevech a důsledcích

Kampaň Zakroužkuj ženu vedete především online. Dnes jste ale vyrazili mezi lidi. Máte dojem, že lidé chtějí o tématu žen v politice diskutovat? Lze někoho přesvědčit jen tak na ulici?

Myslím si, že to téma zajímá spoustu lidí. Realita je taková, že přes 59 % z nich by v politice víc žen chtělo – jako nedostatečné vidí zastoupení žen v politice podle Sociologického ústavu Akademie věd dokonce 72 % Češek. Stačí si vzpomenout na haló, které se strhlo kolem představování lídrů kampaně PirStan, kde ženy prakticky chyběly. Hodně lidí se nad tím pohoršovalo, ale také se tehdy objevily pochybností nad tím, jestli s tím lze něco dělat. Veřejným prostorem rezonoval názor, že v jednadvacátém století není v pořádku, když u startu volební kampaně zcela chybí ženy jako političky. Míň se ale diskutovalo o tom, jak to změnit.

Podle vás jsou tímhle nástrojem preferenční hlasy, které má každý volič celkem čtyři. Občas se setkávám s názorem, že kroužkování ale může stranám uškodit, protože vynese do čela kandidáty, kteří na funkce reálně nejsou připravováni.

Jsem přesvědčená, že lidé, které si politická strana vybere na svoji kandidátku, jsou prověření a mají své kvality. Strany samozřejmě vědí, že kroužkování existuje, jsou případy, kdy se lidé dostávají z posledních míst na první. Změna pořadí kandidátů by je tedy neměla nějak zaskočit nebo poškodit. V letošních volbách nastává trochu obtížná situace u koalic, které si nějakým způsobem přerozdělily místa na kandidátkách podle podmínek koaliční smlouvy.

Budete letos ve volbách vědomě kroužkovat ženy?

My jako občané ale máme právo mluvit do toho, kdo se do parlamentu dostane, je to normální demokratická volba, že si vybíráte člověka na kandidátce podle svého svědomí, a ne podle pravidel nastavených uvnitř koalice. Pokud politici mají obavy, že myšlenka Zakroužkuj ženu jim kandidátkami zahýbá způsobem, který si nepřejí, měli primárně víc přemýšlet nad tím, jak kandidátky skládají.

Vy tedy říkáte, že mají lidé kroužkovat jenom ženy?

My říkáme, že mají lidé zakroužkovat toho, kdo reprezentuje jejich politický názor. To je základ.  Zároveň je dobré přemýšlet nad tím, jestli preferenční hlas neudělit i jedné, dvěma, třem nebo čtyřem ženám. Nemusejí všechny využít pro ženy, já sama taky mám na své kandidátce vytipované i muže, které bych ve sněmovně ráda viděla. Protože je ale pro mě důležité, aby se zvýšil počet žen v poslanecké sněmovně, přijde mi skvělé mít možnost tomu pomoct tím, že zakroužkuji ženu.

Jak a proč kroužkovat?

Na vybraném volebním lístku zakroužkujete pořadové číslo u jména kandidátky nebo kandidáta. Preferenční hlasy můžete udělit až čtyři. Kroužkování nijak nesnižuje platnost vašeho hlasu pro dané uskupení.

Na co si dát pozor?
Preferenční hlas se uděluje pouze a jedině zakroužkováním pořadového čísla kandidáta nebo kandidátky. Jiné výtvarné provedení se nepřipouští a preferenční hlas by tím propadl. Zrovna tak preferenční hlasy propadají, pokud zakroužkujete více než čtyři pořadová čísla. Do obálky, kterou házíte do urny, smí za plentou přijít jediný volební lístek, jinak je neplatný celý váš hlas pro politické uskupení.

Jak se to počítá?
Aby se kandidáti a kandidátky posunuli na vrchol žebříčku, potřebují získat 5 % preferenčních hlasů od voličů a voliček jejich strany v daném volebním obvodu. V průměrném kraji, jako je Ústecký, to pro stranu s celkovým výsledkem 10 % znamená asi 1600 preferenčních hlasů. 

Stojí to za tu námahu?
V předešlých volbách už se několikrát stalo, že voliči a voličky dostali do Poslanecké sněmovny některé z kandidátů a kandidátek ze spodních příček, zatímco krajským lídrům zůstaly dveře do Sněmovny zavřené.  Čtyři kroužky propiskou můžou dát do pohybu velké změny v politickém zastoupení.

Zdroj: Zakroužkuj ženu

Co byste tedy odpověděla na nejčastěji opakovanou výtku, že je diskriminační volit na základě pohlaví, a nikoliv osobnostní kvality nebo názoru?

Rozhodně neříkáme, že by lidé měli kroužkovat jenom ženy, nebo kroužkovat na základě toho, že je někdo žena. Předpokládáme, že na kandidátce jsou všichni nějakým způsobem kvalitní, strana je kvůli tomu vybrala. Ostatně i jindy si vybíráme podle různých kritérií, nejen podle kvality či názoru, ale třeba podle sympatií nebo prostě protože politika lépe známe. Z mého pohledu – pokud vnímáme nerovnost v zastoupení žen jako problém – je dobré ke svému rozhodování přidat i kritérium pohlaví.

Především bychom chtěli, aby volba byla informovaná. Aby lidé měli šanci zjistit si co nejvíc jak o kandidátech, tak o kandidátkách, a z nich volit toho, kdo je jim nejbližší. O ženách, když jsou často na nižších postech kandidátek, není tak snadné něco zjistit, protože nedostávají tolik mediálního prostoru. Proto doporučujeme udělat třeba i krok navíc a dané političce napsat. Před volbami jsou tomu politici velmi otevření a čeká se od nich, že s veřejností budou komunikovat.

V diskusích používáte termín „specifická ženská zkušenost“, jímž označujete vlastnost nebo pohled na svět, který v současné politice absentuje. Co tato zkušenost zahrnuje konkrétně?

Věřím v rovnost a v to, že ženy i muži by měli mít stejnou možnost se realizovat, jak chtějí. Ale v současné době pořád vyrůstáme tak, že nás společnost nějakým způsobem formuje a holky vychovává jinak a k něčemu jinému, než kluky. Tahle výchova pak vede nejen k tomu, že ženy jsou z 98 % na rodičovské dovolené, ale přidává se k tomu i starání se o rodiče nebo prarodiče a jiné formy péče a práce. Mužům naopak tahle zkušenost chybí a projevuje se to i v politickém rozhodování. Pak se stane, že převážně muži rozhodují o tom, od kolika let budou moct chodit děti do školek, a převládne názor, že je nevhodné, aby tam byly už od dvou let. Chybí tam někdo, kdo by křičel, že s životem mnoha žen je takové rozhodnutí neslučitelné. Třeba pro samoživitelky, které potřebují pracovat, aby sebe a své dítě uživily, a přitom je jim znemožněno umístit dítě do školky. Ale i jen pro ženy, které mají potřebu se realizovat jinak než jen v péči o děti. Jenže právě ti muži, co o tom rozhodují, takový problém nikdy řešit nemuseli.

Lekce z diverzity

Ayesha Rekhi
Kanadská ambasáda v Praze

Kanadskou velvyslankyní v České republice je od roku 2019 Ayesha Patricia Rekhi, dáma, jejíž jméno se začalo letos stále častěji objevovat ve spojení s podporou lidskoprávních organizací, neziskovek zasazujících se o diverzitu, ochranu slabších nebo ženská práva. Charismatická Kanaďanka s indickými kořeny o své angažovanosti mluví s nadšením, které je nakažlivé. 

Českým ženám bych vzkázala: Pozvedněte svůj hlas. A mužům: Prosím, poslouchejte

Mohla byste pojmenovat další oblasti, kde je tenhle specifický ženský vhled potřeba?

Určitě je to právě v sociální oblasti spojené s péčí. Také porodnictví je téma, o kterém u nás především rozhodují muži a mluví o něm muži a je nutně potřeba slyšet v tomto ohledu i ženský hlas, protože koneckonců rodí ženy. Vzpomínám si i na průzkumy, kde se zjišťovalo, jestli politici vědí, kolik stojí běžné potraviny. Nedopadlo to pro ně zrovna příznivě. Pokud rozhodujete o tom, jak se nastaví minimální mzda nebo výše různých přídavků, je dobré vědět, kolik co stojí, pokud z toho máte nasytit rodinu.

Většinová představa o úspěšném politikovi bude zřejmě zahrnovat slova jako „charisma“, „rozhodnost“ nebo „ostré lokty“. O ženách se naopak říká, že jim tyhle vlastnosti spíše chybí, že se neumějí prosadit.

Politika, obzvlášť v našem parlamentním, více stranickém systému, je především o hledání kompromisu. A k tomu rozhodně nepotřebujete být nejsilnější a mít nejostřejší lokty, protože pak to není kompromis, ale boj kdo s koho, a výsledek není ten, který je dobrý pro všechny. Myslím si, že element kooperativnosti nebo pokusu o spolupráci je extrémně potřeba. Ostatně já sama ani nechci, aby politici, kteří mě zastupují, byli ti nejagresivnější a nejsilnější. Já po nich chci, aby dobře rozhodovali o věcech, které se týkají téhle země. K tomu je potřeba, aby spolupracovali s odborníky, aby byli vnímaví a třeba i empatičtí – a tohle všechno mi teď v naší politice chybí. Netvrdím, že muži nemůžou být empatičtí a vnímaví, ale rozhodně to dnes není dominující prvek. Ale pokud otázka zní, jestli charisma, rozhodnost a ostré lokty nejsou jen mužskou doménou, odpověď je jasná - stačí se podívat na Angelu Merkel nebo třeba Terezu May. Silné ženy existují.

Zakroužkuj ženu
Jakub Hrab

Happening na pražské Náplavce 25. září 2021. Foto: Jakub Hrab

Když se vrátím k cíli iniciativy Zakroužkuj ženu, kterým je zvýšení zastoupení žen v politice, znamená to, že se podle vás s rovnějším poměrem žen a mužů tohle změní?

Určitě by teď spousta lidí namítlo, že ve sněmovně aktuálně vidíme příklady žen, které ty hodnoty nebo kvality, o kterých jsem mluvila, nereprezentují. Je to ale tak trochu optický klam; právě proto, že je tam těch žen tak málo, se tam pak dostávají jen ty s ostrými lokty. Musí se tomu prostředí přizpůsobit, aby v něm obstály. Ve chvíli, kdy se poměr vyrovná, bude to prostředí přívětivější pro všechny – a i muži budou mít možnost být míň agresivní nebo se víc starat o společné blaho. Což možná zní idealisticky, ale je to rozhodně lepší cíl, než jako politik chtít jenom „vyhrávat“. Výzkumy ukazují, že až ve chvíli, kdy je v nějakém kolektivu zastoupeno 30 % jednoho nebo druhého pohlaví, se mění jejich styl jednání ve snahu najít racionální shodu. Do té doby se menšina spíš přizpůsobuje většině, aby uspěla.

Ženy po více ženách v politice skutečně touží. Drtivá většina naši aktivitu vítala a chtěla nás i nějak podpořit. U mužů už to bylo složitější. Většinou nerozuměli tomu, proč je potřeba zastoupení žen v politice zvýšit.

Vaše kampaň na sociálních sítích je zajímavá i v tom, jak aktivně váš tým diskutuje a snaží se vaše postoje vysvětlovat. Setkáváte se víc s podporou, nebo nesouhlasem? 

Setkáváme se především s mnoha otázkami. Spousta lidí si představuje, že chceme ženy do politiky dosazovat uměle, ať už jsou kompetentní nebo ne. Proti tomu se vymezujeme. My jen chceme, aby politika byla lepší, a proto potřebujeme, aby v ní byly ty nejschopnější ženy. Jindy panují pochybnosti o tom, jestli preferenční hlasy mohou mít vliv. Myslím, že je důležité zmínit, že v minulých volbách na to, aby se někdo dostal na první místo kandidátky, stačilo jenom pět procent hlasů udělených konkrétnímu kandidátovi. Není zas tak nereálné, že by se podařilo někoho vykroužkovat.

Když jsme teď měli možnost mluvit s lidmi naživo, ukázalo se, že ženy po více ženách v politice skutečně touží. Drtivá většina naši aktivitu vítala a chtěla nás i nějak podpořit. U mužů už to bylo složitější. Ze své zkušenosti většinou nerozuměli tomu, proč je potřeba zastoupení žen v politice zvýšit. Je to pochopitelné, ale musíme pracovat na tom, aby i oni vnímali, proč potřebujeme v politice větší diverzitu.

Často zmiňujete, že nízké zastoupení není dáno tím, že ženy do politiky nechtějí, ale že jim v tom brání spousta systémových překážek.

Bariéry jsou hlavně ve vstupu do vysoké politiky. V komunální a nízké politice je žen naopak víc, obzvlášť když jsou to neplacené starostovské posty na malých městech a vesnicích. Ve chvíli, kdy se začíná hromadit moc a finanční zdroje, ženy z politiky začnou vypadávat. Ženy mají zjevně zájem podílet se spravování věcí veřejných, ale třeba i proto, že nevidí vzory žen ve vysoké politice, se nechají odstrčit. Bez vlivu není ani tzv. impostor syndrom. Je dokázané, že když ženy žádají o práci a splňují všechna kritéria, přesto o svých kompetencích pochybují, zatímco když na inzerát odpovídá muž splňující tři z pěti kritérií, řekne si: „Já budu nejlepší.“ A jsme zase u té výchovy a očekávání společnosti. Zároveň ženy v politice čelí mnohem vyššímu tlaku, jsou pod drobnohledem, setkávají se s různými útoky i na to, jak vypadají. Ono není divu, když jsme ještě před pár lety viděli po volbách v novinách přehlídku „Miss parlament“... Jak se tam pak mají cítit?

V severských parlamentních demokraciích i jinde na světě je rovné zastoupení už řadu let běžné, před pár dny se dokonce při přepočtu hlasů po volbách zdálo, že na Islandu budou mít v parlamentu ženy většinu (konečný výsledek byl nakonec 30 z 63 křesel). Sledovali jste, jak jsou tyto vlády úspěšné?

Určitě se ukázalo, že ty státy, které byly řízené ženami, lépe zvládly pandemii covidu-19. Mají mnohem míň mrtvých, školy nebyly zavřené tak dlouho. Je otázka, jestli je to tím, že o tom rozhodovaly ženy, nebo že celá společnost je mnohem citlivější k těmhle tématům, ochotněji kooperuje, je empatická. Korelace mezi ženami ve vládě a hmatatelnými pozitivními výsledky tam ale je.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 21 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 1. 10. 2021 7:18

Citace - Michal Macek / 30. 9. 2021 18:10

klausova neviditelna ruka trhu ... zpusobila, ze v mem rodnem meste zavrela vetsina fabrik


Ještě mi řekněte, jakým mechanismem by mohl levicový přístup zabránit likvidaci těch továren. Nerýpu, jen se ptám, protože mi to za posledních 30 let nikdo nedokázal vysvětlit. Všichni jen říkají, že by ty fabriky určitě zůstaly a prosperovaly a přivedly nás na úroveň ekonomiky Německa.

+6
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 30. 9. 2021 9:11

Nespím a makám :-) A články jsou zábavné, už jim dávám přednost i před zprávami :-)

-3
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu