Kolik generací ještě obětujeme? Na manželství pro všechny čekáme už tři dekády

Adéla Horáková | 8. 2. 2021 | 63 komentářů | Komentář | 6 550

Zdroj: Shutterstock

Panu Pavlovi bylo 81 let, když letos v dubnu zemřel, aniž by kdy přestal být občanem druhé kategorie. Mně je 40 let a pořád se můžu jen registrovat, jako auto. Malé Alex bylo sotva půl roku, když byl před 2,5 lety předložen zákon o manželství pro všechny. Brzo už ji její dvě mámy povedou do školky a o zákonu se ani jednou nehlasovalo. Proč a kvůli komu to tak trvá?

Cestu za rovnoprávností netvoří jen suchá data. Jsou to celé generace lidí vyrůstajících v nerovnosti, v tom, že jejich rodiny mají menší hodnotu než rodiny jiných. Každý den se u nás narodí malý gayové, bisexuálové a lesby. Neustále se u nás rodí děti, které mají dva táty nebo dvě mámy. Každý den, kdy u nás žijí lidé, kteří jsou z pohledu zákona občany druhé kategorie, je dalším dnem zbytečné nespravedlnosti, která dopadá negativně nejen na ty, kterých se přímo týká, ale i na celou společnost, její soudržnost a demokratické principy.

Proč požadovat manželství pro všechny? Zaprvé, dopřejeme stejnou důstojnost všem lidem, bez ohledu na to, jestli milují muže nebo ženu. Přestaneme lidi rozdělovat na dvě kategorie. Jakékoli pokusy o „vyrovnání práv, ale bez názvu manželství“ se v tomto bodě zcela míjejí účinkem. Zadruhé, děti vychovávané duhovými páry budou mít stejná práva a stabilitu, jako děti vychovávané mužem a ženou. Dokud nepovolíme stejnopohlavním párům společná rodičovská práva, jeden z nich nebude zákonem uznaný jako rodič. Pokračujeme tak v archaickém rozdělování dětí na děti narozené v tom správném manželství a děti nemanželské. A děti nemanželské nemají třeba nárok na alimenty, sirotčí důchod a dědictví po zákonem neuznaném rodiči. Ten se o ně nemůže ani plně postarat v době nemoci nebo ve škole. A třetí kategorie problémů souvisí s praktickými věcmi. Registrovaní partneři nemají nárok na společné jmění a nedědí po sobě automaticky.

Manželství pro všechny, tedy zrovnoprávnění možnosti vstoupit v tento svazek pro každého bez ohledu na toho, jestli miluje muže nebo ženu, je silný trend v mnoha demokratických zemích světa. Jak také opakovaně prokázaly seriózní a dlouhodobé výzkumy (zdroje jsou shrnuty třeba zde), neplatí často opakovaná obava, že děti vyrůstající ve stejnopohlavních svazcích jsou tím nějak ovlivněny ať už v duševní stabilitě, fyzickém zdraví nebo sexuální orientaci. Co děti prokazatelně poškozuje, je vyrůstání v nestabilním rodinném prostředí – nikoliv to, jakého pohlaví jsou jejich rodiče.

Registrované partnerství – běžný mezikrok?

Debata o manželství pro všechny není žádným módním tématem posledních let. Už v roce 1992 (!) požadovalo Sdružení občanů homosexuální orientace (SOHO) vedené Jiřím Hromadou, aby vláda v rámci reformy občanského práva zrovnoprávnila vztahy dvou mužů nebo dvou žen a postavila je na roveň manželství. Vláda vedená Václavem Klausem (ODS) to odmítla.

Následovalo šest pokusů o přijetí zákona o registrovaném partnerství mezi lety 1995–2005. Až ten poslední byl úspěšný. Návrhy se od sebe lišily v tom, jaký obsah dávaly pojmu „registrované partnerství“, který sám o sobě nemá žádný univerzální obsah. Co měly ale ty pokusy společného? Taktiku zametání pod koberec, sáhodlouhé projevy vytrvale opakující nesmysly a hoaxy, procesní obstrukce, těsné hlasování. Ale také vytrvalost a trpělivost zejména na straně občanské společnosti vedené Jiřím Hromadou.

Jedna z variant byla vtělit ho do občanského zákoníku, do sekce rodinná práva. Neprošlo. Zůstal samostatný zákon o registrovaném partnerství s jasným symbolickým vzkazem, že duhové rodiny nejsou rodiny.

Nejaktivnějšími odpůrci byli lidovci, dnes už mimoparlamentní Republikáni a také většina ODS. V ODS byly světlé výjimky, které zákon podporovaly, ale bohužel to byli jen jednotlivci. V projevech oponentů zaznívalo to, co slýcháme v Poslanecké sněmovně při projednávání zákona o manželství pro všechny i dnes. Kromě stereotypně zmiňovaného ohrožení tzv. tradiční rodiny je tu strašení polygamií, přílivem muslimů (ano, už v roce 2005 před tím varoval poslanec ODS Tomáš Dub) a především poškozením dětí, které ve stejnopohlavních svazcích vyrůstají.

Milujte se!

Valentýnská SLEVA na předplatné Heroine!

Udělejte si radost kvalitním čtením, roční předplatné časopisu Heroine teď se slevou 20 %. Heslo: LASKA

Akce platí pouze do 14. února!

Valentýn a pusu
Zdroj: Heroine

Životní mise být proti

Za svou životní misi si zřejmě boj proti rovnosti LGBT+ lidí zvolil poslanec Marek Benda z ODS. S malými přestávkami je poslancem již od roku 1990 a je nejdéle sloužícím poslancem v historii ČR. Kdykoli měl příležitost, projednávání zákona bránil a ostře se proti němu stavěl. Kritizoval například to, aby registrovaní partneři mohli vychovávat své vlastní děti.

Zákon o registrovaném partnerství byl nakonec přijat a vytvořil institut, který nemá s manželstvím mnoho společného. Ani v obsahové, ani v symbolické rovině, byť velká část veřejnosti si myslí, že až na název jsou totožné. Zákon by sice přijat, ale pouze pod poslanci vyžadovanou podmínkou, že do něj bude vtěleno již tehdy zjevně protiprávní ustanovení, zakazující registrovaným partnerům individuální adopce. Pokud byl někdo gay, bi, lesba, mohl dítě adoptovat jako jednotlivec. Ale jakmile vstoupil(a) do registrovaného partnerství, tuto možnost ztrácel(a).

Zákonodárci nemohli LGBT+ lidem zakázat rodit děti, tak aspoň udělali vše proto, aby jim znemožnili individuální adopce. Na to narazil můj kamarád Petr, který chtěl se svým partnerem Honzou osvojit dítě. Formálně nemohli společně, a tak zažádal aspoň Petr. Úřady je odmítly, protože byli registrovaní. Soudili se až k Ústavnímu soudu, který podmínku v roce 2016 zrušil, a tak Petr s Honzou dneska vychovávají jejich adoptovaného syn Vojtu.

Promarněná příležitost

Další příležitost ke zrovnoprávnění duhových párů a rodin přišla v roce 2012 spolu se schvalováním nového občanského zákoníku (připravovaného předtím skoro deset let). Bylo to v době vlády ODS, Top09 a Věcí Veřejných (později LIDEM), pod vedením Petra Nečase. Nastala otázka, co s registrovaným partnerstvím. Jedna z variant byla vtělit ho do občanského zákoníku, do sekce rodinná práva. Neprošlo. Zůstal samostatný zákon o registrovaném partnerství s jasným symbolickým vzkazem, že duhové rodiny nejsou rodiny. Znovu se objevila myšlenka zrovnoprávnění manželství, ale také se do nového občanského zákoníku nedostala.

Za celé čtyři roky se ani přes četné pokusy nepodařilo dosáhnout toho, aby se o zákonu alespoň vedla obecná rozprava, zjednodušeně řečeno, aby se o něm poslanci a poslankyně vůbec začali bavit.

Co naopak prošlo, byl extra klacek pod nohy duhovým rodinám v zákoně o mezinárodním právu soukromém. Pokud se dva muži nebo dvě ženy stanou společně rodiči jejich dítěte podle zahraničního práva, v České republice toto není možné uznat, dokud rodičovství stejnopohlavních párů nebude umožňovat i české právo. Představte si gay pár, který žije v USA a podle tamních zákonů společně adoptovali dvě děti. V USA jsou rodiče oba, jakmile přijedou do ČR, zákon je za rodiče neuznává a dítě tak ztrácí oba rodiče. Je naprosto běžné, že české soudy uznávají věci podle zahraničního práva, které české právo nezná nebo upravuje jinak. Jen a pouze u adopcí stejnopohlavními páry vláda pod vedením ODS zakopala tuto nášlapnou minu v podobně extra podmínky reciprocity. Ústavní soud ji v lednu tohoto roku odmítl zrušit.

Pokroku odolává i úprava asistované reprodukce zavedená v roce 2011. Dnes ji může podstoupit jen pár muž-žena, kteří ale nemusí být manželé. De facto je tedy žena nucena mít souhlas muže s tím, pokud chce otěhotnět za pomoci asistované reprodukce. Tento požadavek byl již v mnoha zemích zrušen. Čímž se otevřel přístup k asistované reprodukci i párům dvou žen. V České republice zrušení podmínky souhlasu muže navrhoval poslanec ČSSD Adámek, ale Sněmovna návrh v roce 2017 zamítla. Ostře proti vystupovala například poslankyně za TOP09 Jitka Chalánková. Ta je nyní senátorkou v klubu ODS a TOP09.

Sedm let zametání pod koberec

Léta běží a duhové páry a rodiny se pořád potýkají se závažnými problémy, které lze jednoduše řešit, ale chybí politická vůle. Nemožnost užívat práv, na které má právo většina populace, s sebou nese reálné a bolestné potíže. Tak radostný a významný den, jako sňatek, tak pro mé kamarádky Aničku s Klárou vypadal tak, že musely v pátek dojít na úřad v úředních hodinách, vzít si lísteček a čekat, až jejich číslo zasvítí na obrazovce. Dítě jiných dvou kamarádek se ocitlo v ohrožení života, když muselo být náhle převezeno do nemocnice, ale byla s ním jen jedna, zákonem neuznaná matka, a museli drahocenné minuty čekat na příjezd druhé, zákonem uznané matky. I stejnopohlavní páry se rozcházejí, a pokud děti nemají právní oporu v zákoně, snadno ztratí kontakt s druhým rodičem, nemohou po něm chtít alimenty, a ze dne na den rodina ztratí jeden příjem.

Umožnit partnerovi adoptovat dítě druhého partnera (tzv. přiosvojení) měla poslanecká novela předložená Sněmovně v 2013. Novelu předložili poslanci a poslankyně z různých klubů, v jejich čele stála Radka Maxová (ANO). Za celé čtyři roky se ani přes četné pokusy nepodařilo dosáhnout toho, aby se o zákonu alespoň vedla obecná rozprava, zjednodušeně řečeno, aby se o něm poslanci a poslankyně vůbec začali bavit.

Postavení LGBT+ lidí se stalo poměrně přesným lakmusovým papírkem stavu demokracie. Velice snadno se na něm pozná, zda to společnost a politici myslí s rovnoprávností a osobní svobodou vážně.

Po dalších volbách byla v červnu 2018 předložena novela umožňující manželství pro všechny. Souhlas s ní vyslovila vláda i premiér. Pak ale nastalo už známé zdržování ze strany oponentů. Sice se povedlo dosáhnout obecné rozpravy hned dvakrát, ale poslanci svými projevy schůzi tak protahovali, že se samotné hlasování nestihlo. Nejaktivnějšími protahovači jsou lidovci (24 vystoupení), z toho 15 náleží panu poslanci Výbornému. Dalšími aktivními oponenty jsou poslanci ANO, SPD a ODS, v tomto pořadí. Celkově na vystoupení oponentů padly téměř dvě třetiny času. Obstrukční taktika si znovu připsala body.

Proč ne u nás

Od přijetí registrovaného partnerství brzy uplyne už patnáct let. V mnoha zemích se za srovnatelnou dobu (anebo rychleji) stihli posunout od registrovaného partnerství k manželství pro všechny. V Rakousku to bylo za 10 let (RP 2009, manželství 2019), v Německu za 16 let (2001 / 2017), ve Velké Británii dokonce za 9 let (2004 / 2013). Je nejvyšší čas je následovat. Jinak hrozí, že budeme ve společnosti stagnujících autoritářských režimům typu Rusko, Polsko, Maďarsko, kde se postavení LGBT+ lidí stalo poměrně přesným lakmusovým papírkem stavu demokracie. Velice snadno se na něm pozná, zda to společnost a politici myslí s demokracií a osobní svobodou vážně.

Těch více než třicet let od revoluce nás naučilo, že svou svobodu a rovnost nedostaneme jen proto, že je to tak spravedlivé. Je třeba si o ní říkat a neustále jí hlídat. Pro gaye a lesby, kteří v nerovnosti prožili celý život, už je pozdě. Pro mě a statisíce dalších LGBT+ lidí ještě ne. Máme jedinečnou šanci být poslední generací, která zažívá útisk duhových párů a rodin v rovině rodinného práva. Chopme se jí. Třeba ve volebních místnostech.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Diskuze k článku

Celkem 63 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jaroslav Vávra | 8. 2. 2021 12:01

Nevím, co k tomu dodat. Přál bych si, aby manželství pro všechny konečně prošlo. Aby konečně zmizela veškerá právní a lidská nejistota. Obě rozpravy o manželství pro všechny jsem viděl v přímém přenosu a pokaždé mi bylo do breku, co všechno v té sněmovně zaznělo. Nejhorší je ten pocit, když se poslanci a poslankyně odmítají tím zákonem vůbec zabývat. A ta snaha to všem ještě ztížit, kopnout si do lidí a brát nespravedlivý právní stav jako oporu, to je snad ještě větší zlo. Kdy tohle skončí, kdy bude manželství pro všechny konečně umožněno, těžko říct. Že by se naděje zlepšila za nového sněmovního složení, tak o tom si raději nedělám žádné iluze. Ovšem je mi záhadou, proč právě v Česku je ten zuřivý politický odpor. To asi nikdy nepochopím.

+17
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pinochet | 8. 2. 2021 4:16

Kecy, manželství už dávno pro všechny je. Nebo si snad úchyl pan Pavel nemohl vzít za ženu nějakou lepou divu?

-20
Reagovat