„Táta? Nevím, jak by reagoval.“ Proč se české děti otcům nesvěřují a jak to změnit

Ve výzkumu s názvem Dětství v ČR organizace Solvo a SC&C tazatelé pokládali dětem jednoduchou otázku: „Jak se cítíš, když jsi s…?“ Nepřekvapivě nejvýš se na žebříčku blízkých lidí umístily jejich matky s celkovým hodnocením 4,5. Zajímavé ale je, že tátové skončili u dětí až na sedmém místě. Pětina z 877 oslovených dětí dokonce vztah s otcem vůbec hodnotit nechtěla, a to přitom například kamarády oznámkovaly všechny.

Při bližším zkoumání to ale tak překvapivé není. Děti více oceňují ty dospělé, kteří si na ně udělají čas. I vzhledem k nedostupnosti zkrácených úvazků a předškolní péče jsou to především mámy, kdo s potomky staví věže z kostek, vaří s nimi a peče, učí je jezdit na odrážedle a tak dál. Často jsou to ony, kdo později „automaticky“ vodí děti na kroužky a píše s nimi úkoly. Děti jsou na ně proto zvyklé. Matky jsou také podle dětí emocionálně dostupnější a projevují více pochopení. „Když mám nějaký problém, jdu většinou za mámou,“ říká dvanáctiletá Petra ze středních Čech. „Ona poslouchá a většinou se mě snaží pochopit, i když se jí třeba nelíbí, co říkám.“

Z podobných důvodů mívají děti blízký vztah i s prarodiči, kteří už nemají na svých bedrech naloženo tolik povinností. To jim umožňuje být klidnější a vnímavější k potřebám dětí. „U babi s dědou je o dost větší klídek než doma,“ tvrdí osmiletá Adéla. Mají to už tátové u dětí definitivně prohrané? Vůbec! Stačí, když se podívají, čím si přízeň jejich potomků získávají trenéři, vedoucí, kamarádi nebo sourozenci. Od každého z nich si můžou něco vzít, pokud o to stojí. Inspiraci před blížícím se Dnem otců můžou najít v textu na webu Heroine.cz.