E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Facebook: Místo, kam přátelství chodí neumírat

01. červenec 2019
50 554

Sociální sítě jsou pro mezilidské vztahy jako Petriho miska: vyroste v nich všechno, co k tomu má i jen nepatrný potenciál. Z desítek přátel jsou najednou stovky nebo tisíce. Nerozmělní se ale nakonec opravdová přátelství v množství informací o lidech, které vůbec nechcete znát?

Ve světě Harryho Pottera dokáže krev jednorožce udržet při životě i toho, koho by „od smrti dělil pouhý vlásek“. Zaplatíte za to ale strašlivou cenu: „Od chvíle, kdy se jeho krev dotkne tvých rtů, budeš žít jenom napůl a v zatracení,“ vysvětluje Harrymu kentaur.

V našem světě je krví jednorožce Facebook – a dotkla se pomyslných rtů miliard mezilidských vztahů. Tahle sociální síť se poslední dobou snaží pokrýt všechny oblasti života, kterých se její nenechavé prsty předtím netknuly: vztahy, obchod a tak dále.

Její hlavní funkce ale zůstává pořád stejná – být digitálním adresářem všech, které znáte, a všeho, co každý z nich kdy nasdílel na svůj profil. Vaši „přátelé“.

Stará přátelství přežívají v podobě lajků, pozvánek do bizarních skupin a fotek dětí, které jste nikdy nepotkali a nezajímají vás.

Někdy to samozřejmě vaši přátelé jsou. Jindy to jsou vaši bývalí spoluhráči z volejbalu, spolužáci z jednoho semináře na vysoké nebo vzdálení příbuzní, které jste nikdy neviděli, ale našli jste je na internetu.

Právě tyhle vztahy jsou ty, které prokletím facebookové jednorožčí krve trpí nejvíc. Žijí napůl, dávno potom, co měly zemřít přirozenou smrtí, od které je dělí pouhý vlásek. Přežívají v podobě lajků, pozvánek do bizarních skupin a fotek dětí, které jste nikdy nepotkali a nezajímají vás.

Facebook vám dokonce některé vztahy aktivně připomíná: přátelství, která jeho algoritmus vybere, vám osvěžuje notifikacemi, a k výročím dne, kdy jste facebookové přátelství potvrdili, připraví speciální video.

Oslabené vazby

Facebook letos v únoru oslavil své patnácté výročí. Když se podíváme na všechny dopady jeho existence na náš sociální život, jeden vyčnívá nejvíc: Facebook je místo, kam přátelství chodí neumřít.

Síť vytvořila úplně nový druh vztahu, který v minulosti vůbec nemohl existovat – jakési zakrnělé přátelství. Je to vztah, který ztratil potřebnost a který by z vašeho života za běžných okolností zmizel, ale kvůli Facebooku se v něm stále drží.

Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem?

Limit počtu facebookových přátelství je 5000. Na samotném začátku byl stanoven na 1000, a to zejména z technických důvodů. Jak síť rostla, počet se skokově zvýšil a na hranici pěti tisícovek už zůstal. 

Úvahy o tom, že čím více máte přátel, tím vyšší je počet příspěvků ve vašem feedu, jsou liché. Algoritmus ho upravuje tak, že denně uvidíte kolem sto padesáti příspěvků. Více přátel tedy znamená jen větší počet lidí, o kterých skoro nic nevíte.

Přístup k téhle široké síti lidí, které jste kdysi znali, může být příjemný – jako výkladní skříň vzpomínek –, ale i otravný, když se dobré vzpomínky pokazí novými příspěvky starého kamaráda, nebo užitečný, pokud se chcete na něco zeptat velké skupiny lidí. Především je to ale nové a neobvyklé.

Je pravděpodobné, že ti, kteří jsou na Facebooku už dlouho, mají oněch zakrnělých přátelství – slabých vazeb, jak jim často říkají výzkumníci – víc. Měli dost času na to „přidat se do přátel“ a pak s dotyčnými ztratit kontakt. S jevem se ale setkávají i ti, kteří se na Facebook přidali nedávno.

Například Rebecca Adamsová, socioložka věnující se gerontologii na Severokarolínské univerzitě v Greensboro, si osobní facebookový účet založila loni. Nastavila ho tak, aby se mohla s některými ze starých známých spojit. „Když jsem přišla na Facebook, jako profilovku jsem si nastavila fotku ze střední,“ říká. „To, kdo by mě poznal dnes, jsem věděla. Chtěla jsem najít známé z doby, kdy jsem byla mladá.“ 

Divoké lajky

Patnáct let po začátku facebookové éry se bere jako samozřejmost, že lidé se stovkami nebo tisíci facebookových přátel se ve skutečnosti nepřátelí. A ani by to nešlo – výzkumy ukazují, že počet sociálních vazeb, které lidský mozek zvládne udržovat, je omezený. Nejznámějším zastáncem téhle teorie je antropolog z Oxfordské univerzity Robin Dunbar a jeho odhad, známý také Dunbarovo číslo, udává hodnotu sto padesát jako přibližný počet přátel, který člověk zvládne udržet.

Pro různé míry blízkosti existují také různá Dunbarova čísla – soustředné kruhy, chcete-li. Nejmenší kruh o pěti přátelích je složený z těch nejdůvěrnějších přátelství. Můžete mít patnáct blízkých přátel a padesát docela blízkých přátel. Co se týká širších kruhů, vedle stopadesátky „povrchních“ přátel mozek zvládne až pět set známých a jeho limitem je patnáct set – což je „maximální počet tváří, ke kterým dokážeme přiřadit jména,“ píše Dunbar.

Data z roku 2014 (a zatím nejaktuálnější) ukazují, že průměrný uživatel Facebooku má 338 přátel; přes 200 jich má víc než polovina uživatelů. (Mladší uživatelé jich mají víc než starší.) A při procházení sítě není neobvyklé narazit na někoho, kdo má mezi přáteli i 2000 lidí. Facebookový okruh mnoha lidí sahá daleko do Dunbarova kruhu známých i dál.

Někteří pozorovatelé v posledních letech vyjadřovali obavy, že příliš velké okruhy facebookových přátel povedou k rozmělnění omezených kognitivních prostředků uživatelů. Zasejí své divoké lajky na příliš mnoho polí povrchních známostí místo toho, aby pilně obdělávali půdu svých nejbližších vztahů.

Nesdílíte zážitky ani netvoříte vzpomínky, ale zatímco si každý žijete svůj oddělený život, už navždy jste na okraji zorného pole toho druhého.

Jestli ale tímhle způsobem lidé síť skutečně používají, je nejasné, zčásti proto, že Facebook je černá skříňka, která se o příslušná data dělí jen vzácně. Je tedy dost dobře možné, že uživatelé novinky z profilů svých nejslabších vazeb víceméně ignorují, a zaměřují se na pár vybraných přátel.

„I když se třeba dozvídáte víc o lidech, se kterými byste jinak nebyli v kontaktu, myslím si, že lidé pořád nepoměrně víc komunikují se svými blízkými,“ říká Robert Kraut, profesor interakce člověk-počítač na Univerzitě Carnegie Mellon.

Uživatelé si i přesto o facebookových přátelích, se kterými nekomunikují, uchovávají tzv. ambientní povědomí. To jedna studie definuje jako „povědomí o sociálním okolí, které se tvoří na základě častého příjmu fragmentovaných osobních informací, například aktualizací stavu a různých digitálních stop“.

V praxi to znamená, že nejspíš víte, jestli nějaký z vašich přátel ze střední čeká dítě, pokud je on i vy na Facebooku – nehledě na to, jestli jste s daným člověkem mluvili nebo si ho aspoň sami vyhledali. S těmito „slabými vazbami“ už aktivně nesdílíte zážitky ani netvoříte vzpomínky, ale zatímco si každý žijete svůj oddělený život, už navždy jste na okraji zorného pole toho druhého.

Kolektivní inteligence

Kraut ve studii, kterou provedl společně s jedním výzkumníkem z Facebooku, zjistil, že pouhý pasivní příjem něčích příspěvků souvisí s pocitem větší blízkosti k danému člověku. Vliv na blízkost, který měřili, byl ale silnější, když byl Facebook jediným komunikačním prostředkem. A je logické, že i pouhé čtení facebookových příspěvků vašich známých vede k tomu, že si připadáte bližší, než kdybyste o nich nevěděli nic.

„Beru to jako takovou zásobárnu,“ říká Kraut o síti slabých vazeb, kterou Facebook udržuje při životě. „S většinou z nich si důvěrný vztah znovu nevytvoříte, i kdybyste ho v minulosti měli. Pokud je ale potřeba, jsou vám k dispozici.“

Petabyty dat

Facebook má na svých serverech uložena data o svých uživatelích o objemu 300 petabytů. To je milion gigabytů.

Celá lidská psaná historie v každém známém nebo kdy existujícím jazyce by zabrala nanejvýš 50 petabytů... 

Nicole Ellisonová, která se sociálními sítěmi a online komunikací zabývá na Michiganské univerzitě, zjistila, že když lidé prosí svůj facebookový okruh o pomoc, většinou se jim jí také dostane, ať už potřebují informace, emoční podporu, nebo i praktickou výpomoc (třeba půjčení knížky nebo odvoz na letiště).

„A může se velmi snadno stát, že ti, kteří mi můžou dát potřebné informace, nejsou mí blízcí přátelé, ale právě ony slabé vazby,“ říká Ellisonová. Výzkum také ukazuje, že slabé vazby se člověku podobají méně než jeho bližší přátelé a mohou tedy představovat cestu, jak se vystavit novým úhlům pohledu. Může se to projevit klasickým případem spolužáka ze střední, který neustále sdílí vyhrocené politické názory, se kterými nesouhlasíte, nebo situací, kdy náhodný starý známý disponuje přesně těmi informacemi, které v tu chvíli potřebujete.

Mít spoustu facebookových přátel je tak trochu jako mít – v době předinternetové – velkou starou encyklopedii. Většinu času jen zabírá místo na polici a padá na ni prach, ale stejně se jí nezbavíte, protože se jednou může hodit. Někteří lidé si samozřejmě své slabé vazby z přátel mažou, ať už proto, že je štvou, nebo kvůli tomu, aby jejich okruh zůstal úzký. Facebook ale cenu udržení si takových lidí na periferii vašeho života minimalizuje. Musíte něco udělat, abyste se jich zbavili, nebo si je můžete bezpracně rovnou podržet.

S každým na jiné platformě

Výzkumníci většinou považují přátelství za nejpružnější formu vztahu. Přátelé se ve vašem životě mohou objevovat a mizet z něj, aniž by ztratili status přátel, což v romantických a rodinných vztazích není dost dobře možné. Mohou se také plynule pohybovat mezi Dunbarovými kruhy blízkosti – vaše pětka nejbližších přátel nemusí být dnes stejná jako před šesti měsíci. Některé ze slabých facebookových vazeb tak můžou být jen dočasně utlumené a snadno se oživí, třeba tím, že se se svým známým potkáte.

Stále ale existuje mnoho přátelství oslabených natolik, že existují jen díky Facebooku, a nebýt něj, nepřežily by. „Přátelství je závislé na prostředí, a Facebook je prostředí samo o sobě,“ říká Michael Harris, autor knihy The End of Absence: Reclaiming What We’ve Lost in a World of Constant Connection (Konec nepřítomnosti: Jak získat to, co jsme ve světě neustálého spojení ztratili). „Je to Petriho miska, ve které vyroste všechno, co má v sociálních vztazích možnost vyrůst. Kdybychom facebooková přátelství přenesli do offline světa, uvadla by a uhynula.“ Pokud je facebooková jednorožčí krev jediným zdrojem výživy vztahu, jeho život je křehký.

Skutečně blízká přátelství se obvykle udržují napříč platformami. Výzkum v oblastiteorie mediální multiplexity“ naznačuje, že čím víc platforem přátelé používají – textové zprávy a e-maily, posílání legračních fotek na Snapchatu a odkazů na Facebooku i setkávání naživo –, tím silnější přátelství je.

Kdyby se váš kamarád z Facebook Honzík, kterého znáte ze školky, zničehonic zjevil v soukromých zprávách, nejspíš byste se dost lekli.

pozoruhodné studie z roku 2012, která u vysokoškolských studentů zjišťovala, jaká „pravidla“ má podle nich přátelství na Facebooku, vyšlo i několik pravidel, která se týkala právě této mnohosti komunikačních platforem: „Nepřidávejte si někoho na Facebooku, dokud se nepotkáte naživo,“ „S tím člověkem bych měl komunikovat i mimo Facebook“ a „Měl bych mu popřát k narozeninám jinak než přes Facebook“.

Jenže se občas stane, že když zkusíte přesunout čistě facebookové přátelství třeba do esemesek, bude to, řekněme… zvláštní. A možná i nepříjemné. „Změna komunikačního kanálu s sebou vždycky nese symbolický význam,“ říká Ellisonová. „Zvlášť pokud se přesouváte z méně intimního k intimnějšímu kanálu.“

Kdo smí porušit pravidla

Faktem je, že nepochopení složitých, a především nepsaných pravidel etikety digitální komunikace může potkat i ty nejlepší z nás, zvlášť, když vezmeme v úvahu, že se generaci od generace liší. Z nevinného a upřímného pokusu o komunikaci se může snadno stát nepříjemnost, pokud se odehraje na „nesprávném“ médiu.

Takový přešlap ale nejspíš bude vadit míň, když se ho dopustí blízký přítel. Proč mi moje nejlepší kamarádka Zuzka řekla o své narozeninové oslavě ve zprávě na Twitteru, a neposlala mi radši pozvánku mailem? Však ji znáš, jak je ztřeštěná. Stejně ji nejde nemít rád. Kdyby vám ale váš facebookový kamarád – a nic víc než to – Honzík, kterého znáte ze školky, zničehonic zjevil v soukromých zprávách, nejspíš byste se dost lekli.

„Když s někým máte blízký vztah, neřešíte věci tolik, jako když jde o vzdálenějšího známého,“ říká Adamsová. Mezi přáteli se občasné porušení sociálně-síťové etikety promine snadno. Pokud je ale Facebook jediné místo, kde vaše přátelství existuje, pak na ní záleží mnohem víc. Podle Adamsové Facebook nejspíš nemá velký vliv na vztahy lidí a jejich nejbližších přátel, protože spolu komunikují mnoha různými způsoby. „Myslím, že větší dopad má právě na vnější okruh přátel,“ říká.

Taková je cena za vypití facebookové jednorožčí krve. Dá vám moc, kterou běžný smrtelník dosud nevládl – radu všech, jež jste kdy potkali, kterou můžete stisknutím tlačítka svolat k rokování nad záležitostmi vážnými i nevážnými. Na oplátku ale musíte sledovat prázdné skořápky vztahů, které za vámi belhají pokaždé, když se přihlásíte.

 

Článek publikoval The Atlantic. Z angličtiny přeložil Michal Zlatkovský.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s