Sexuální práce na Onlyfans je extrémně náročná. Neplatí, že se svléknete a jste milionářka, říká režisérka Chalupová

V rozhovoru pro Dok.Revue jste mluvila o vaší cestě k fascinaci tématem OnlyFans. Zmínila jste, že jste si kladla otázky jako „Jak se proměnilo naše vnímání intimity a soukromí?“ Našla jste odpověď?

Dnes můžeme na internetu najít podcasty, které jsou velmi intimní – pro mě až za hranou otevřenosti. To se mi stalo u tvůrkyň sexuálního obsahu na OnlyFans. Byla jsem překvapená, že člověk jde do rozhovoru, řekne takhle intimní detaily a považuje to za normu. Není to tak dávno, kdy se například slovo menstruace šeptalo. Zaujalo mě, že sexuální práce má najednou nové názvy a že jsou ženy ochotné toho mnoho sdílet. Samotná platforma vymyslela názvy „tvůrkyně obsahu (content creators),“ kdy ženy, které tam ten lechtivý obsah prodávají, se neoznačují jako sexuální pracovnice. V průběhu natáčení jsem zjistila, že vnímání intimity a soukromí se proměnilo a posunulo díky internetu a technologiím. Vidíme to na sociálních sítích: lidé od narození svého miminka sdílí obsah, už v porodnici někdo dělá livestreamy.

Jak jste našla své tři tvůrkyně obsahu?

Na začátku stála premisa, tvrzení, které se senzacechtivě omílá v médiích – tedy když se žena na kameru svlékne, stane se z ní milionářka. Chtěla jsem zjistit, jestli tomu skutečně tak je, a jestli mladé ženy, které uvažují, že si místo brigády ve fast foodu za vidinou „easy money“ založí profil na OnlyFans, mají jednoduchou šanci uspět. Přihlásila jsem se na OnlyFans, koupila si sledování nějakých žen. Abych se vůbec ukázala v chatovacím okně mezi tisíci lidmi, co je sledovali, musela jsem jim poslat „dýška“. Vložila jsem do toho dost peněz. Pak jsem jim teprve psala, jestli by v dokumentu nechtěli být.

Od začátku jsem plánovala natáčet časosběrně a observačně, zachytit jejich každodennost. Dívky, které jsem oslovovala, mi ale většinou napsaly, že natáčet nechtějí. Film, co půjde do kin, je svět jejich rodičů a prarodičů. Kdybych dělala jakýkoliv videoobsah online, tak by do toho šly, ale film v kinech je nezajímá – nebo by se styděly. Jedné z nich, slovenské modelce @inkeddory, jsem napsala sáhodlouhý mail s mojí motivací, a že mě zaujala tvorbou workshopů pro začínající tvůrkyně. Souhlasila, ale přiznala mi, že kdybych jí na Instagramu napsala „čus, pojď točit film“, tak by to bylo skousnutelnější než takto formálně vystavená žádost.