Nepoužívej tampony a pij červené víno. Vietnamky v Česku překonávají předsudky ohledně menstruace

Blogerka Do Thu Trang žije v Česku od svých pěti let. Jako dcera vietnamských imigrantů prožila klasické dospívání takzvaného „banánového dítěte“: zatímco doma se držely zvyklosti spjaté s východní kulturou, ve škole se setkávala hlavně s českými spolužáky a spolužačkami. Rozdílů ve výchově a vnímání nejrůznějších aspektů života si přitom všímala i ve vztahu ke svému tělu. A to zejména tehdy, když se z dívčího začalo proměňovat v ženské.

Způsob, jakým jsme si menstruaci zvykli vnímat na Západě, se výrazně liší od optiky, jakou je na ni nahlíženo napříč asijskými zeměmi. Příkladem za všechny je existence tak zvaného menstruačního volna, které v polovině února zavedlo Španělsko jako první stát Evropy. V Asii se jedná o docela běžnou praxi: vyjma Vietnamu se objevuje například v Japonsku nebo Jižní Koreji. Ve Vietnamu byl na konci roku 2020 přijat zákon o tom, že si ženy mohou vzít placené volno v době menstruace. Konkrétně to znamená, že si mohou vybrat každý den menstruace 30 minut volna, a to minimálně tři dny v měsíci. Pokud si ho nevyberou, připočítá se jim k jejich výplatě.

Menstruační volno ale často není nástrojem zohledňujícím potřeby zaměstnankyň (ačkoliv v závislosti na osvícenosti zaměstnavatele jím být může), nýbrž ukazatelem většího biologického determinismu a mytologie panující kolem přirozených procesů spojených s ženským tělem, které mohou působit škodlivě. Konkrétně volno během menstruace v důsledku často vede k diskriminaci žen na trhu práce.

Podle Trang se stigmatizace netýká zdaleka jen menstruace samotné. „Je tu i velký společenský tlak na to, jak máte vypadat, kolik máte vážit, jak máte vypadat hned po porodu a jak hned shodit poporodní váhu,“ říká. „Obecně to v ženách zanechává nejistotu a pocit, že nejste ve své kůži.“

Všechna přikázání kolem menstruace a ženského organismu mají podle Trang společného jmenovatele – tabuizaci sexu a intimity, která prostupuje celou vietnamskou společností a do velké míry panuje i v sousedních zemích. Ve vietnamské kultuře se totiž tradičně nemluví o intimních tématech ani s nejbližšími členy rodiny. S randěním se má podle zvyklostí začínat až v dospělosti: sex má přijít ideálně až po svatbě. Velká část pravidel, jimiž se ženy mají řídit, vychází také z buddhismu, který bere čistotu a rovnováhu těla založenou na principu jin a jang velmi vážně. Menstruující ženy a dívky proto nemají například konzumovat studené potraviny, které v tomto období podle východního učení organismus z rovnováhy vyvádějí.

Zmiňovaná tabuizace vysvětluje, proč je v Asii tak obtížné najít ke koupi v obchodech tampony. „Ve Vietnamu se tampony nedoporučují proto, že by údajně mohly poškodit panenskou blánu,“ vysvětluje Trang. Obavy z toho, že by si mladé dívky mohly zavádět hygienické pomůcky do vagíny a svépomocí se odpanit, jsou tak silné, že z tamponů celkově dělají nepopulární zboží. V posledních deseti letech se však přístup k tamponům postupně mění.

Ani v negativním náhledu na tampony není Vietnam ve svém regionu osamocený – podle vietnamského online magazínu Vietcetera používají tampony jen dvě procenta žen například také v Číně. V roce 2016 ostatně vzbudila na domácí půdě vlnu kontroverzí čínská olympijská plavkyně Fu Jüan-chuej, když po závodu veřejně přiznala, že má zrovna periodu. V reakcích čínského publika se hojně objevoval údiv nad tím, že se voda olympijského bazénu po startu Jüan-chuej nezbarvila doruda. Možnost, že si sportovkyně před závodem zavedla tampon, zkrátka řadu místních vůbec nenapadla.

Pro vietnamské přistěhovalkyně je evropský přístup k menstruaci po přestěhování do Česka často šokující. Potvrzuje to také módní návrhářka Mimi Lan Nguyen, zakladatelka značky La femme MiMi. Na rozdíl od Trang ale Mimi upozorňuje na pozitivní aspekty vietnamské výchovy ohledně menstruace. Namísto západního tlaku na výkon totiž podle ní umožňuje ženám naslouchat jejich cyklu a uzpůsobit pracovní zátěž tomu, jak se fyzicky a mentálně cítí.

„V mládí, když jsem přijela do Čech, jsem byla velmi překvapena přístupem k menstruaci. Ve Vietnamu například vůbec nemáme během měsíčků sportovat. Tady je to naopak žádoucí. Přijde mi, že se k ženám přistupuje trochu jako k robotům. Chodím pravidelně na jógu, a když jsem jogínce říkala, že mám menses, a proto nepřijdu, opáčila, že bych naopak měla jít. Já jsem ale vychovaná tak, že během svých dnů se mám šetřit. Zaměstnávám několik žen, a pokud má nějaká své dny a je jí špatně, dostane automaticky volno. Věřím, že když mají ženy menstruaci a není jim dobře, neměly by nic moc dělat,“ vysvětluje pro web Heroine.cz. Toto téma nevnímala v mládí jako upozaděné. Díky výchově tety a babičky prý získala dojem, že menstruace je úžasný unikát vlastní právě ženám.

„Pamatuji si, že do doby, než jsme začaly menstruovat, jsme mohly s bratranci spát v jednom pokoji, koupat se spolu a hrát hry. V momentě, kdy jsme dostaly menstruaci, to babička s tetou nastavily tak, že už to nejde. Že jsme v jiné fázi života. Začaly nás víc hlídat, velmi nás ale opečovávaly. Vietnam je hodně věřící země. Měla jsem pocit, že je pro nás menstruace velmi důležitá, protože jednou budeme rodit. Teta a babička velmi stály o to, abychom byly čisté v souladu s pravidly východní medicíny,“ říká a dodává: „Byla jsem během menstruace dost rozmazlovaná. Nemusela jsem třeba tahat těžké věci. Mohla jsem také zůstat doma a nemusela jsem do školy, protože babička chtěla, abych byla co nejvíc v klidu a spíš ležela.“

Bez ohledu na to, zda ženy vnímají spíš pozitiva, nebo negativa společenských konvencí kolem menstruace, je jasné, že se přístup Vietnamců v Česku k ženskému tělu s přibývajícími generacemi mění. Díky překonávání jazykové bariéry například pomalu mizí nutnost, aby rodinní příslušníci tlumočili u lékařů (včetně gynekologů).

Mladé Vietnamky, které vyrostly v tuzemsku, si díky tomu podle Trang dokážou mnohem lépe vyhledávat informace a z českých škol jsou zvyklé na otevřenější pohled na tělesnou intimitu, než jejich maminky a babičky. „Nepříjemné vyšetření nebo neosobní přístup vede některé ženy z první generace, zvlášť ty potýkajícími se s gynekologickými problémy, k návratu do Vietnamu a léčbě na soukromých klinikách. Maminky Vietnamky jsou zvyklé chodit na preventivní prohlídky spíš ve Vietnamu, protože tady nerozumí pořádně česky. Jdou tam jednou za dva roky a mají vystaráno,“ objasňuje.

Osvěta se k Vietnamkám dostává také díky práci neziskových organizací nebo akademické sféře, která si více všímá potřeb vietnamských pacientů. Například z průzkumu z roku 2017 vyplynulo, že vietnamské ženy často preferují lékařky oproti lékařům. V poskytnuté péči mají téměř identické požadavky jako české pacientky, na rozdíl od nich je pro ně ale důležitý respekt k jejich náboženským zvykům. Jiné šetření z roku 2008 odhalilo, že mají Vietnamci a Vietnamky v Česku často strach z nežádoucích účinků léků a mají tendenci se jim vyhýbat. Oba průzkumy ale dobře ilustrují vývoj, kdy se očekávání příslušníků česko-vietnamské komunity postupně čím dál víc blíží očekáváním českých pacientů.

Mimi se kladné stránky vietnamského přístupu snaží podle svých slov předávat i svým dětem. „Mám syna a dceru. Klukovi vysvětluji, že když mají holky menstruaci, nebývá jim dobře, bolí je břicho. Je mu 16 a opravdu k tomu přistupuje odlišně, na rozdíl třeba od mého muže, který moc nedokáže pochopit, že je mi vážně špatně,“ směje se.

Ačkoliv Trang je k mýtům okolo menstruace kritičtější, i ona vnímá budoucnost pro vietnamské dívky optimisticky. „Dokážeme teď tabuizovaná témata mnohem víc otevírat k diskuzi a třeba si najít různé menstruační pomůcky. Spíš je to o tom, že teď tyhle věci ukazujeme našim maminkám. Tvoříme mosty a dokazujeme, že to jde i jinak.“

Skutečně osvobozující by tak nakonec pro ženy, ať už jde o Češky nebo Vietnamky, byla možnost nakombinovat oba přístupy podle toho, jak se cítí ve svém těle. Větší intuitivnost a západní medicínské principy totiž na sebe nemusejí nutně narážet, nýbrž vytvářet prostředí, v němž je diskuze o menstruaci otevřená, přívětivá a bezpečná. Klíčem k takovému propojení mohou být právě mladé vietnamské ženy.