Nechala ze sebe strhat šaty a čelila agresi. Yoko Ono šokuje i dnes, její skutečný příběh zná málokdo
Většina světa ji dlouho nespravedlivě nálepkovala jako ženu, která zavinila rozpad Beatles. Skutečný příběh Yoko Ono, která právě slaví 93. narozeniny, je však mnohem hlubší a bolestnější. Její dětství poznamenalo bombardování Tokia, hlad a zneužívání. Stala se radikální umělkyní, která provokuje i dojímá. Její interaktivní performance, při které jí cizí lidé stříhali oblečení přímo na těle, je dodnes mrazivý zážitek. Seznamte se s feministickou ikonou a zjistěte, proč si na uznání autorství písně Imagine musela počkat téměř půl století.
Yoko Ono, která 18. února slaví 93. narozeniny, je víc než jen „ta, co rozdělila Beatles“. Narodila se v roce 1933 v Tokiu a její dětství dramaticky poznamenala válka. Během bombardování musela utéct na venkov, kde zažívala hlad i krutý rasismus. Právě zde, při vymýšlení imaginárních hostin pro svého bratra, začala její umělecká cesta. Tyto rané zkušenosti s nedostatkem a nenávistí později přetavila ve svá celoživotní umělecká témata: feminismus, mír a lidská vzájemnost.
Její tvorba není pasivní, ale vyžaduje zapojení diváka. Příkladem je slavná performance Cut Piece z roku 1964. Yoko při ní nehybně seděla na jevišti a dovolila lidem, aby z ní nůžkami postupně odstříhávali kusy oblečení. Tato syrová ukázka interaktivního umění odhalovala, jak se lidé chovají k ženám a jak snadno zneužijí moc, když dostanou příležitost někomu beztrestně ublížit.
Téma míru a aktivismu provázelo i její vztah s Johnem Lennonem. Společně vytvořili happeningy jako „Bed-in“ nebo slavné billboardy s nápisem „War Is Over!“. Jejich poselství ale nekončí u plakátů. Yoko dodnes sbírá přání ze svých instalací Wish Tree (Strom přání) a ukládá je do islandského památníku Imagine Peace Tower, odkud do vesmíru září světelné paprsky jako symbol naděje.
Zásadním momentem pro její uznání jako hudebnice, byla náprava historické křivdy u písně Imagine. Ačkoliv byla léta připisována pouze Lennonovi, on sám před smrtí přiznal, že text i koncept vycházely z její sbírky Grapefruit. Kvůli tehdejšímu sexismu však jako spoluautorka oficiálně zapsána nebyla. Stalo se to až v roce 2017. Píseň je tak přece jen uznána jako jejich společné dílo.
Yoko Ono svou tvorbou neustále nabourává předsudky a ukazuje, že „sen, který sníte sami, je jen snem, ale pokud máte sen společný, stane se realitou.“ Její příběh je důkazem, že i z hlubokého traumatu a odmítnutí lze vybudovat světový odkaz postavený na lásce a empatii. Celý příběh této fascinující osobnosti si můžete přečíst na Heroine.cz.
