Příliš mnoho lidí netuší, co je to láska. Exkluzivní ukázka z knihy bell hooks

Představme si, o co snadnější by bylo ­naučit se milovat, kdybychom vycházeli ze společné definice. Slovo „láska“ se nejčastěji definuje jako podstatné jméno, ale hloubavější teoretici lásky uznávají, že by se nám všem milovalo lépe, pokud bychom ho používali jako sloveso. Strávila jsem celé roky hledáním smysluplné definice slova „láska“ a neskutečně se mi ulevilo, když jsem jednu objevila v knize amerického psychiatra M. Scotta Pecka The Road Less Traveled (Méně používaná cesta) z roku 1978. Vychází z práce Ericha Fromma a lásku definuje jako „vůli rozšířit si obzory ve snaze o péči o duchovní růst, jak svůj, tak druhé osoby“. Dále vysvětluje: „Láska je to, co se dělá. Láska je projev vůle – jmenovitě jak úmysl, tak čin. Vůle ale předpokládá volbu – nemusíme milovat. Rozhodujeme se, že budeme milovat.“ Snahu pěstovat duchovní růst je tedy nutné si aktivně zvolit. Tím tato definice rozporuje obecně zažitý předpoklad, že milujeme instinktivně.

Kdo kdy zažil, jak vyrůstá dítě, ten moc dobře ví, že ještě než si miminko osvojí řeč a rozezná své pečující osoby, reaguje obecně na citlivou něžnou péči. Nejdříve potěšenými zvuky nebo výrazy, potom, jak roste, učí se odpovídat na citlivou péči vlastní náklonností a milým žvatláním při spatření vítaného pečujícího. Náklonnost je jen jednou ze složek lásky. Abychom doopravdy milovali, musíme se naučit propojit několik věcí – péči, náklonnost, uznání, respekt, závazek a důvěru, a také upřímnou a otevřenou komunikaci. A pokud si už jako malí osvojíme nesprávnou představu o lásce, je pak o to těžší skutečně milovat v dospělosti. Začneme s dobrým úmyslem, ale vydáme se nesprávným směrem. Řada z nás se brzy naučí přemýšlet o lásce jako o pocitu. Když nás to k někomu hodně táhne, upneme se na něj, to znamená, že vůči němu projevujeme city. Tento proces, kdy se nám milovaná osoba stává drahou, se nazývá katexe. Ve své knize Peck správně zdůrazňuje, že většina z nás si „plete katexi s láskou“. Všichni nejspíše známe osoby, které se na své blízké katekticky upnou a trvají na tom, že toho druhého milují, a to i tehdy, když mu ubližují nebo ho zanedbávají. Sice cítí katektickou posedlost, ale trvají na tom, že cítí lásku.