Nechte na hlavě

Recenze
Gabriel Pleska
| 28. 3. 2019 | 2 219
Nechte na hlavě

Dějiny vlasů Martina Rychlíka jsou zvláštní obojživelník. Mají ambici stát se svazkem nezbytným v knihovničce etnologa, ale zároveň i poučnou ozdobou nočního stolku zvídavého laika. Daří se jim obojí.

Šest let prý trvalo Martinovi Rychlíkovi, než se dostal k tomu, aby ke svému průvodci po světových dějinách péče o tělesný porost utřídil obrazový doprovod. Čekání se vyplatilo.

Jako jsou vlasy korunou krásy, tak bohatá ilustrační výprava korunuje Dějiny vlasů a dělá z nich svazek zajímavý nejenom pro etnology a historiky každodennosti (a kadeřníky?), ale snadno přístupný i pro jakseříká širokou veřejnost.

Martin Rychlík: Dějiny vlasů. Účesy, vousy, chlupy a péče o ně. Vydala Academia na podzim 2018. 349 s., 476 Kč

Bylo by ovšem nefér tvářit se, že laik si v knížce bude jen listovat kvůli obrázkům a vyzobávat z jejich popisek pikantérie z různých míst světa a různých dob. Rychlík totiž dokáže vyprávět – snad jsou v tom roky popularizujícího psaní o vědě pro sobotní přílohu Lidovek nebo Český rozhlas Leonardo – zaujatě a s jazykovým důvtipem v tradici českého vědeckého psaní spíš nezvyklým.

Nebojí se sáhnout k expresivnějšímu slovu – jako jsou vousiska, bez rozpaků přijímá do svého slovníku výrazy spíš obecné – jako třeba číro. Je to úleva netrápit se v akademickém suchopáru. Jinak by totiž bylo velmi obtížné prodírat se obrovským množstvím informací, které se do knížky podařilo shromáždit.

Krásné i magické

Dějiny vlasů jsou rozdělené do čtyř částí. První je syntetická, věnuje se nejprve fyziologii, funkcím, jaké vlasy, vousy, chlupy a jejich úpravy v lidských společenstvích mívaly a mají, a tomu, co všechno se s nimi kdy provádělo.

Že jsou vlasy (nebo jejich absence), jakožto jedna z prvních viditelných charakteristik jedince, znakem příslušnosti k určité sociální skupině, to platí i dnes a tady. Že mají „funkci dekorativně-erotickou“, to je pro nás také docela jasná věc.

Že se ale vlasům připisovala magická síla a náboženský význam, to může v ateistickém Česku být pro někoho i novinka. Ačkoli ozvuky lidových tradic nebo příběhů, které jsou zasuté mezi základní stavební kameny naší kultury – jako je třeba ten o Samsonovi – snad připomenuty ještě zarezonujou v každé ne úplně zabedněné hlavě. A ještě jednu speciální funkci úpravy vlasů mívaly – souvisí samozřejmě s funkcí magickou a náboženskou. Jde o roli, jakou vlasy hrály při přechodových a iniciačních rituálech.

Právě když jsem se chtěl podívat, co Rychlík sesbíral k „našemu“ přechodovém rituálu, kterým bývaly postřižiny chlapců, narazil jsem na nepříjemnou slabinu knížky. Je totiž vybavená jmenným rejstříkem a rejstříkem etnik, bohata je na odkazy k literatuře, ale věcný rejstřík jí chybí. Podle mě víc než citelně. Rejstřík etnik má také svoje mouchy (proč u některých z nich hned vidíme, na který kontinent si je zařadit, u jiných nikoli?), ale svůj úkol splní dobře.

Splněno, splněno

Zbylé tři části se postupně věnují pravěku, rekonstruovanému zejména z archeologických nálezů, a starověkým civilizacím, dále je tu povýtce etnografická část zasvěcená „světovým kulturám“ a konečně část poslední a nejkratší zaměřená na dějiny evropských vlasů, moderní historii a současnost.

Další čtení

Martin Rychlík má na svém kontě i další knížky věnované člověčímu designu.

Pokud vás zaujmou Dějiny vlasů, zkuste sáhnout taky po Dějinách tetování z roku 2005 nebo po starším svazku Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla.

Popravdě nejsem s to říct, kde jsem se bavil víc – jakožto druhdy náruživý čtenář indiánek se samozřejmě tetelím rozkoší nad popisy indiánských účesů, se zájmem sleduju pátrání po tom, jestli skalpování byl zvyk indiánský nebo jestli – jak se psávalo před lety v popularizačních knížkách – jde o evropský výmysl, který indiáni převzali.

Na druhou stranu zas jako člověk s bohatými dějinami vlastních vlasů tuze rád zkoumám, jaké příběhy se svým hlavním porostem snaží vyprávět dnešní subkultury. Ale to už je nakonec na každém, čím si hlavu ozdobí nejen zvenčí, ale i zevnitř. 

Martin Rychlík si výslovně a neskromně za cíl zvolil napsat monografii, ke které se bude muset obrátit každý, kdo se někdy bude chtít kulturními dějinami vlasů zabývat profesionálně. Jak píše, žádné takové shrnutí problematiky (nejen) u nás nemáme.

Nevyřčena zůstala jeho ambice napsat knihu, která zároveň dokáže být popularizační a populární. Budiž řečeno, že i ta byla naplněna.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze