Knižní hrdinky potřebují kluci i holky. Jinak přicházejí o půlku světa

Literatura
Kateřina Čopjaková
| 12. 5. 2021 | 10 komentářů | 4 265
Knižní hrdinky potřebují kluci i holky. Jinak přicházejí o půlku světa
Foto: Shutterstock

Rozdělování literatury na tu hlavní, vyšší, dobrodružnou, akční a holčičí je s nadsázkou staré jako patriarchát sám. Proč nás ještě dnes trápí, jestli chlapec dá šanci knize s hrdinkou a málokdy si pokládáme otázku opačně? A o co kluci přicházejí, když na rozdíl od holek nechtějí číst příběhy s hrdiny opačného pohlaví?

Tsunami zájmu o svůj výzkum zaznamenala v dubnu skupina vědkyň z Karlovy Univerzity zkoumající četbu dětí školního věku. Stačilo jim k tomu potvrdit tušenou skutečnost, že ve školních čítankách (konkrétně v té pro žáky 3. třídy) převažují výrazně muži, a to coby literární postavy i autoři příběhových textů. Graf z malé facebookové stránky ZaČtení nečekaně rychle objevili trollové i potrefení ultrakonzervativci, kterým nešlo na rozum, proč to vlastně někdo počítá.

K obvyklému durdění se, že tu zas někdo usiluje o „umělou“ rovnost, a vyrábí „z našich daní“ munici pro kulturní války, došlo pravděpodobně dřív, než by si dotyční odpověděli na otázku „K čemu jsou holky na světě?“. Podle grafu, který literární vědkyně a mediální teoretičky doplnily komentářem: „V současných čítankách pro třeťáky je celkem 120 příběhů čistě o klucích, 78 příběhů o zvířátkách a 22 příběhů jen o holkách. Pouze 8 z těch holčičích napsaly ženy. Nejvíc (celkem 9) jich napsali muži ze zahraničí – za všechny malé čtenářky jim tímto děkujeme,“ se zdá, že ve školních lavicích hlavně proto, aby četly o klucích.

Dívky se prý dokáží najít i v komiksech pro chlapce, zatímco chlapci by jen tak nějaký příběh nebo „dívčí“ komiks nepřijali.

Možná by to v době, kdy se už běžně mluví o tom, že pohlaví nerovná se gender, mohlo být jedno. Čítankové příběhy o stereotypních (a tím často jediných) mužských a ženských rolích mají ale mnohem delší setrvačnost. Jedna osamělá Pipi Dlouhá punčocha to sotva zachrání. Navíc se převaha titulů psaných muži o chlapcích (ne)pěkně zrcadlí i v nepsaných pravidlech knižního marketingu.

Když byl šéf největšího domácího komiksového nakladatelství Crew v debatě na pražském Comic-Conu dotazován, proč v jejich edičních plánech výrazně převažují komiksy se superhrdiny a šónen mangy (japonské komiksy určené pro starší chlapce), bez vytáček přiznal, že dívky se dokáží najít i v těchto komiksech, zatímco chlapci jsou rafinovanější a jen tak nějaký příběh nebo „dívčí“ komiks by nepřijali. Neřekl tehdy vlastně nic nového, překvapivé bylo jen to, že se psal rok 2020. A od doby, kdy Joanne Rowling bylo nakladatelem doporučeno, aby na obálce své první knihy o kouzelnickém učni Harrym Potterovi neuvedla své křestní jméno, protože by jej čtenáři-chlapci identifikovali coby ženské a mohlo by je to odradit od nákupu, uběhlo už více než 20 let.

8 důvodů proč číst Pipi Dlouhou punčochu

Pipi Dlouhá punčochaFoto: Albatros

Ikonická superhrdinka Pipi Dlouhá punčocha.

V době, kdy fikčnímu světu dívek vládly princezny, se objevilo devítileté děvče, které zvedlo jednou rukou koně nad hlavu, nechodilo do školy a žilo samo bez rodičů. Přečtěte si, proč číst dětem příběhy o nebojácné Pipi i po více než 75 letech od jejich vzniku.

Zdá se, že tu vlastně stále platí vzorec, že příběhy o chlapcích psané muži jsou něco jako generické maskulinum v češtině, tedy neutrální a bezpříznakové, zatímco pro ty ostatní, v nichž hlavní roli hrají hrdinky se vžilo označení „holčičí“ a jsou stále často vnímány jako samostatný žánr. Přesto se dá říct, že mimo učebnice, zvlášť v žánrové literatuře pro děti a mládež se věci hýbou rychleji a také domácí nakladatelé vycítili, že neobvyklé hrdinky jsou nevytěženou tržní příležitostí. Ale budou o nich chtít číst i kluci?

Je to boží, i když holčičí

Dvanáctiletý Mykola se právě vrátil z ragbyového tréninku a na otázku, co čte nejraději, bez váhání odpovídá, že komiksy Rainy Telgemeier. Aktuálně celosvětově nejúspěšnější komiksová autorka trhá prodeje i mimo rodné USA a její nechronologická autobiografická série přezdívaná Telgememoir jí jako první ženě v historii vynesla (dokonce opakovaně) Cenu Willa Eisnera v hlavní kategorii. „Kdysi jsem zkoušel i superhrdinský komiks, ale nebavilo mě to, chyběl tomu hlubší příběh,“ říká Mykola s tím, že jej vlastně trochu zaskočilo, když během referátu ve škole někdo ze spolužáků namítl, že čte holčičí věci. „Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Pro mě je důležité, co se tam děje a jestli se mi líbí, jak je to nakreslené. Taky mi pomáhá, když je mi hlavní postava blízká věkově,“ přemítá. V Telgememoir se totiž klučičí hrdinové nevyskytují téměř vůbec, a to ani ve vedlejších rolích, přesto si oblibu získaly jak u dívek, tak u chlapců.

„Oba synové komiksy Telgemeierové milují stejně jako Hildu Lukea Pearsona,“ přidává se překladatelka Michala Marková, která má doma prvňáka a třeťáka. Samotnou ji kritérium genderu hlavních postav nikdy nepřipadlo relevantní, poslední dobou o něm ale přemýšlí víc. „Hlavou mi to začalo mírně vrtat, teprve když se někdo na Facebooku podivoval, jak to, že i holky znají Foglara. Pak jsem si všimla, že docela častá rodičovská starost je: „Je to o holce. Bude to bavit i kluky?“ Přitom opačnou otázku jsem zatím nezaznamenala, a ze svého zběsilého čtenářského dětství a dospívání si vůbec nepamatuju, že bych knížky dle pohlaví hrdinů jakkoliv filtrovala,“ dodává.

Foto: Nakladatelství Paseka

Raina Telgemeierová je nejsledovanější autorkou dětského komiksu. Její knihy mají v oblibě i kluci. A vůbec nevadí, že hlavní hrdinkou je holka.

Do výběru titulů, které básník Tomáš Gabriel předčítá svému šestiletému synovi, genderové hledisko lehce promlouvá, jak se na první pohled zdá. Když ve facebookové skupině Nezletilí kritici objevil nadšenou recenzi na klasiku literatury pro mládež Annu ze Zeleného domu, radostně to komentoval: „Je to boží knížka, bavilo to mě i v té době asi pětiletého Ferdu, i když je to holčičí.“ Následně v diskuzi vysvětluje, že to byla spíš obecně charakterizující formulace. Jeho syna baví třeba i manga Yotsubato! o holčičce předškolačce a jejích všedních dnech. „Pro syna je myslím důležité, aby mu naskočil obraz, tedy jazyk. Klidně to pak může být o archeologii. Určitě si užije macho hrdinskou knížku, pokud se jí nebude bát teda, ale stejně tak by si užil holčičí knížku. Děti z Bullerbynu nám doma hrajou pořád, a ty ostatně vypráví Lisa,“ zamýšlí se.

Ale přesto – pokud by si zmínění rodiče na chvíli představili, že místo synů mají dcery, změnilo by se u nich něco? „Jako dítě a mládežník jsem hodně hltala horory, sci-fi, knížky o vesmíru, detektivky a tak. Odmala jsem milovala Součka, A. C. Clarka, Poea… Taky jsem měla strašně ráda třeba Haškovy povídky. Naopak takové ty čistě dívčí romány mě příšerně nebavily. No a v těch ‚zajímavých‘ knížkách bylo holek samozřejmě málo. Tenkrát jsem to brala jako normu, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Ale taky mě ani na chviličku nenapadlo, že by se mě ty světy neměly týkat. Dneska už by si toho možná ta dotyčná fiktivní dcera všimla a bylo by potřeba o tom pohovořit. Třeba ženské hrdinky v povídkách A. C. Doyla, to je děsně zajímavé téma,“ přemítá Marková.

Gabriel přiznává, že v případě výběru knih pro hypotetickou dceru by narážel na vlastní neznalost titulů se silnými hrdinkami, takže by se jeho výběr příliš nelišil od toho, z nějž předčítá synovi. „Chtěl bych brzy číst Ferdovi Salingerovo Kdo chytá v žitě, myslím, že se mu bude líbit ten vodrzlej sígrovskej jazyk. U holčičky bych asi nečekal, že ji zrovna toto přitáhne, spíš ten velmi intimní vhled do mužské duše. Já si podobně intimně užíval Annu ze Zeleného domu,“ vypráví s tím, že do výběru zasáhla jistě jeho žena, která synovi aktuálně s úspěchem předčítá téměř sto let starý román Gabra a Málinka od moravské spisovatelky Amálie Kutinové.

Nejlepší je obojí

Annu (15) a sestry Mariku (14) a Rosariu (12) spojuje nejen silná záliba ve čtení, ale také to, že knížky pravidelně recenzují pro facebookovou skupinu Nezletilí kritici. Všechny hoví žánru fantasy, i když zvlášť Marika s Rosarií mají pocit, že je to hlavně proto, že se jedná alespoň početně o nejsilněji zastoupený žánr v nabídce knihkupectví pro náctileté zákazníky. Když zpětně pátrají v paměti, jestli si na základní škole někdy všimly, že v čítankách výrazně převažují hrdinové nad hrdinkami a spisovatelé nad spisovatelkami, musí se zjevně zamyslet. „Když to teď říkáš, tak si uvědomuju, že to tak bylo a asi i je,“ říká první nejmladší z nich Rosaria.

Obě zbývající dívky s tím souhlasí, zároveň ale dodávají, že tomu nikdy nepřikládaly větší význam. „Úryvky v čítankách na mě nikdy nezapůsobily tak, abych si později přečetla celou knížku,“ dodává Marika a naráží ještě na jeden důležitý fakt: To, jestli děti čtou a co čtou, závisí na škole až na druhém místě. Prim hraje nepřekvapivě rodina a na tu měly obě sestry štěstí, jejich matkou je Olina Stehlíková, básnířka a autorka knih pro děti, jako je třeba příběh o chlapcích milujících balet s výmluvným názvem Kluci netančej!

Dívky nechápou, proč by měli mít kluci problém s holčičím světem. Ony samy podobný problém nemají.

Když ale dojde na vyjmenování oblíbených literárních postav, hrdinky jednoznačně bodují. Padají jména jako Ofelie z fantasy tetralogie Snoubenci zimy od francouzské spisovatelky Christelle Dabos nebo April z young adult románu Naprosto pozoruhodná věc od vlogera Hanka Greena. „Nejraději mám asi, když jde o dvojici hlavních hrdinů. Třeba jako v Dračí trilogii, kde vystupují Jana a Ondra,“ přidává se nejstarší Anna a ilustruje trend posledních let, kdy spisovatelé a spisovatelky začali do příběhu obsazovat páry holka-kluk.

Ostatně i jedna z nejúspěšnějších domácích knih pro děti trilogie Prašina Vojtěcha Matochy vsadila na tuto kartu. Hlavní postavou – a jak sám autor říká Sherlockem – je v Prašině dívka En, Watsonem, který ale příběh vypráví, je Jirka. Osobní žebříček Anny teď opanuje bestseller pro dospělé Normální lidi od Sally Rooney, který poslouchala jako audioknihu. Kdyby se měla rozhodnout, jestli má raději Marianne nebo Connolla, hrdinka by vyhrála těsný souboj jen o kousek.

Přesto se trojice svorně shodne na tom, že pohlaví literárních postav neřeší, více je zajímá příběh a to, jestli jim jsou sympatické, pak klidně upřednostní hrdinu. „V románu Hledání modré mám nejraději Matta, je opravdu vtipný a mazaný,“ vyzdvihuje Marika chlapeckou postavu z fantasy románu Lois Lowry nad dívčí.

Nepodceňuj holky

Těžko předvídat, jak by názory trojice ovlivnilo, kdyby na knihkupecké pulty aktuálně nepronikalo především hodně překladové young adult literatury a fantasy románů uvedené slogany jako „Nikdy nepodceňuj holky“. Jisté ale je, že nechápou, proč by měli mít kluci problém s holčičím světem. Ony samy podobný problém nemají. „Když je hlavní postavou dívka, je jednodušší se do ní vžít, když je to kluk, přicházím zas na nové věci,“ vysvětluje Rosaria.

Když přijde řeč na vrstevníky, spolužáky a kamarády a jejich výběr četby, Marika si vůbec nedokáže představit, že by její jen o něco málo starší bratranci přečetli třeba její oblíbený feministický román Ranařky od Jennifer Mathieu. Ačkoliv si myslí, že příběh o boji středoškolačky s diskriminací a sexuálním obtěžováním zdaleka není jen pro holky a bavit by mohl i kluky. Rosaria naopak zklamaně říká, že v jejím okolí často kluci ani holky moc nečtou a na rozhovory o knížkách dochází jen málokdy.

Jejich slova potvrzují i nadnárodní výzkumy, z nichž vyplývá, že dívky čtou nejen častěji, ale také lépe než chlapci – jejich čtenářská gramotnost je vyšší. Výrazný rozdíl je zachován i v případě českých žáků a žákyň, dohromady ale patří podle výzkumu PISA spíše mezi průměrné čtenáře v rámci zemí OECD. Debata, jak nalákat ke knihám zpět chlapce, už do Česka dolehla a do čítanek se začínají pomalu přidávat třeba populárně-naučné texty, které chlapci upřednostňují. O proporčně vyrovnanějším zastoupení hrdinů a hrdinek se však zatím jen opatrně začíná mluvit.

Podle trojice výše zmíněných čtenářek je přitom chyba si myslet, že jen dívky potřebují hrdinky coby vzory a že pro kluky potřeba nejsou. „Jestli plánují v budoucnosti chodit s klukama, pak je to asi v pohodě. Ale jestli chtějí mít vztahy s holkama, pak jim to bude dost chybět,“ uzavírá se smíchem Marika.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

way to go | 16. 5. 2021 0:06

Tato invaze feministek do knih je katastrofa. Jsem fanda sci-fi a už se mi dvakrát stalo že jsem si vybral knihu která měla doporučení od mého oblíbeného autora, jenom abych zjistil že daná kniha je blaf z červené knihovny v kulisách vědecké fikce. Kdybych chtěl číst červenou knihovnu tak si ji koupim, já chci ale sci-fi, feministkám navzdory. Řešení je snadné, přestal jsem kupovat sci-fi které napsaly ženy. Svobodný trh má své neignorovatelné kouzlo, že?

+4
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr C. | 16. 5. 2021 23:48

Taky mám rád akční děvčata, která jenom nesedí a netlachají o podružnostech - a nejenom v literatuře. Vcelku se mi podařilo vychovat akční dívku ze své dcery (s využitím jejího přirozeného pohybového nadání).
Jednou jsem se začetl do její knižní série Vampýrská akademie od Richelle Mead. To je tady dobrá dobrodružná literatura. Sežvýkal jsem všech šest dílů i dalších šest dílů navazující série Pokrevní pouta.
Mladá ze mě měla srandu, že tak zuřivě hltám literaturu pro teenagerky, ale je to vážně dobře napsané. Červená knihovna je to trochu taky, ale nosným žánrem je dobrodružství a částečně i detektivka. Taky se k tomu rád občas vrátím.

-1
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu