Zrzavá feministka slaví 75. narozeniny. Přečtěte si 8 důvodů, proč číst Pipi Dlouhou punčochu

5 103 | Kateřina Čopjaková | 23. 6. 2020 | 12 komentářů | Copy a anarchie

Dávno před poslední komiksovou Ms. Marvel, En z románu Prašina nebo Hermionou z Harryho Pottera, v době, kdy fikčnímu světu dívek vládly princezny, se objevilo devítileté děvče, které zvedlo jednou rukou koně nad hlavu, nechodilo do školy a žilo samo bez rodičů. Letos na konci května oslavila Pipi Dlouhá punčocha 75. narozeniny a stále se vyplatí číst z ní dětem před spaním. Protože…

Inger Nilsson v roli Pipi ve švédské TV sérii z r. 1969. Zdroj: astridlidgren.com

…je optimistka

Těžko to mohlo být jinak. Dcera spisovatelky Astrid Lindgren byla ve svém prvním školním roce dlouho upoutána na lůžko a neustále prosila, aby jí matka něco vyprávěla. Ta už byla s nápady na další příběhy v koncích, když tu malá Karin řekla: „Vyprávěj mi o Pipi Dlouhé punčoše!“ Jméno vystřelilo z dětské fantazie jako konfeta a v roce 1941 se začala odvíjet historie jedné z nejznámějších postav literatury pro děti.

„Maminka je anděl a tatínek je černošský král, takové rodiče hned tak někdo nemá,“ odpovídá Pipi všem, kteří se jí zeptají na matku a otce. V méně vitálním, možná obvyklém podání by odpověď zněla: „Jsem sirotek. Maminka mi umřela, když jsem byla hodně malá, takže si na ni ani nepamatuji. Tatínek se ztratil na moři.“ Ale Pipi není nic vzdálenějšího než lítostivý postoj. Vždy nahlíží skutečnost z té lepší stránky a klady najde i tam, kde by je sotva kdo hledal. Třeba na požáru ošklivého obytného domu – líbí se jí zář plamenů i jiskřičky zdobící šero.

…je feministka

Pipi v knize sekunduje Anika, poslušná holčička v nažehlených šatech, která má obavu umazat se, coby obraz dívek, jaké je chce společnost mít, ne jakými chtějí být. Pipi Anikou nepohrdá, naopak se stávají kamarádkami a vedle Pipi se mění i Anika. Nestane se samozřejmě druhou Pipi, ale najde sama sebe. Objevuje, že i ona touží po dobrodružství, má radost z pohybu nebo se jí naopak líbí oddávat se nicnedělání.

Je to docela jiný obraz dívky, než který předestírala Švédům jejich přísná luteránská církev. Z něj sama Lindgren opakovaně vybočovala. Už v sedmnácti letech otěhotněla s ženatým kolegou a syna musela dát kvůli nedostatku financí do pěstounské péče. Když se o pět let později provdala za muže, který se kvůli ní rozvedl, syna si vzala k sobě a o tři roky později k němu přibyla ještě dcera Karin.

Když Karin pro The Guardian vzpomínala na své dětství v době druhé světové války (tedy na léta, kdy vznikla i kniha o Pipi), napsala, že byla domácím dítětem bez vztahu k dobrodružství, které bylo nejraději blízko své rodiny, kreslilo si nebo četlo. Její matka jí ale učila bruslit i lyžovat, a především ji posílala na statek ke svému otci, kde se při práci na sklizni nadřely všechny děti stejně. Později si Karin uvědomila, že právě z tohoto prostředí čerpala matka při psaní svých knih nejvíc.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Pokud Pipi někdo připomene, že je dívka, a tedy že něco nedokáže, dostává se mu velmi rychlé a přirozené odpovědi. Třeba jako když se rozhodne v cirkusu soupeřit se Silným Adolfem, „Tak já ho tedy přeperu,“ řekla Pipi... „Jak bys ho mohla přeprat,“ hrozila se Anika. Vždyť je to nejsilnější muž světa!“ „Muž, to ano,“ odtušila Pipi, „ale nezapomínej, že já nejsem muž, ale nejsilnější dívka světa!“

…je nezávislá

Pipi má neomezenou schopnost zpochybňovat svět dospělých, ptát se, na co se neptá, a tvořit vlastní interpretace. Nerozumí tomu, proč by měla chodit do školy nebo být zticha a stranou, když si dámy povídají o potížích se služebnými na kávovém dýchánku. Kopíruje je coby vzor hodný následování, načerní si obočí, namaluje rty a v rukavičkách a obrovském klobouku si stěžuje na babiččinu služebnou Malin, která v sobě koncentruje všechny domnělé zlozvyky služebných. Nastavuje tak zrcadlo společnosti, ve kterém se odráží malichernost, povýšenost nebo marnivost.

Podobně „nevinně” kritická dokáže být i ve škole, kam zavítá jen proto, aby měla také prázdniny. Po velice intenzivní debatě s učitelkou o smyslu násobilky nebo poslouchání se ale rozhodne, že cena za ně by byla příliš vysoká a školu raději opustí. Lindgren ve svých knihách opakovaně ukazuje, že nejvíce se děti naučí, pokud dostanou prostor, ať už ten reálný jako les, farmu nebo vlastní pokoj, nebo když rodiče ustoupí do pozadí a nechají děti jednat.

…je samostatná

Pipi se dokáže nejen postarat sama o sebe (sice pomocí kufru plného zlaťáků), ale také se sama zabavit. Čas, který tráví sama se sebou, nebere jen jako znouzectnost, naopak je pro ni stejně hodnotný. Kdy jindy mít chvíli na to vyzdobit jídelnu malbou tlusté dámy v červeném v životní velikosti, potěšit se svou sbírkou mušlí a kamínků, nebo se naučit tančit valčík. Pipi také pravidelně vaří nebo uklízí, jen to samozřejmě dělá po svém. Při vytírání bruslí, polévku míchá deštníkem, a když potřebuje uklidit po narozeninové oslavě, ubrus i se špinavým nádobím zavře do truhly.

Mindrák není součástí dětského světa, ale je do něj transportován ze světa dospělých.

Pokud se chvíli nudí, dá se říct, že přicházejí ty nejlepší nápady a objevy. „Co budeme dělat“ zeptal se Tommy. „To já nevím, co budete dělat,“ řekla Pipi. Já mám práce nad hlavu. Jsem totiž píditel…“ Nacházet dobrodružství ve všednosti, před vlastním domem nebo v příkopech je pro Pipi stejně přirozené jako střídání dne a noci.

Lindgren vždy pracovala nejen v domácnosti, ale i v různých zaměstnáních, která souvisela s psaním. Psaní se pro ni stalo způsobem, jak porozumět událostem, které se kolem ní valily, a především utvořit si vlastní názor. V době, kdy vznikala Pipi, kterou sepsala až v roce 1944, pravidelně ve svých denících třídila své myšlenky o druhé světové válce, neutralitě Švédska a utrpení, kterého tak byli Švédové ušetřeni.

…si věří

Zrzka s tuhými vlasy trčícími do stran a pihovatou tváří by se velmi snadno mohla stát terčem krutých dětských žertíků i „zkrášlovacích“ pokusů dospělých. Pipi se má ale ráda a svou jinakost ještě umocňuje vlastnoručně ušitými šaty nebo botami o několik čísel většími. „Stojí tam: Trpíte pihami?“ řekla Anika…Jdeme dovnitř! Otevřela dveře a vkročila do obchodu… Za pultem stále starší paní. Pipi šla rovnou k ní a řekla: „Ne!“…Ale dítě, vždyť jsi pihami celá posetá!“ „To vím taky,“ odtušila Pipi, ale netrpím tím! Jsem naopak ráda, že je mám!“ Lindgren ve svých prózách pro děti často opakuje myšlenku, že mindrák není součástí dětského světa, ale je do něj transportován ze světa dospělých.

Když rukopis Pipi odmítl první nakladatel jako příliš kontroverzní, Lindgren se nevzdala a nakonec v roce 1945 vyšla jedna z nejúspěšnějších dětských knih na světě, která byla následně přeložena do 70 jazyků.

…je solidární

Řekne se, že s kufrem peněz je snadné pomáhat ostatním, ale Pipi za sebe vlastně utrácí jen drobné a většina peněz putuje k ostatním. Bohatství pochází z pirátské kořisti jejího otce a tím, jak je Pipi vrací do oběhu, svět získává alespoň trochu na rovnováze. Podobně napravují skutky svých rodičů i další postavy Lindgren jako třeba Ronja, dcera loupežníka. Když má Pipi narozeniny, obdaruje také své hosty, sladkosti nakupuje zásadně po kilech, aby se dostalo na všechny děti, a dokonce pohostí a na cestu vybaví zlatou mincí i zloděje.

 Lindgren byla přesvědčená o tom, že děti se chtějí dělit a dospělí by jim v tom měli jít příkladem. Paradoxně i ona ale narazila na hranici, za kterou už nechtěla jít. V roce 1976 coby dobře vydělávající a zavedená spisovatelka zjistila, že její mezní sazba pro zdanění činí 102 % a bránila se tím, co nejlépe uměla – psaním. Její satirická esej pak pravděpodobně přispěla k volební porážce Sociálních demokratů a změně zákona.

… je statečná

Pipi se nebojí a je vždy ochotna pomoci ostatním. Jistě, dá se namítnout, že je přece nejsilnější dívkou na světě, ale i ona zažívá situace, kdy síla není to nejdůležitější. Když zachraňuje dvojici chlapečků z hořícího domu, ocitá se sama v nebezpečí. Dospělí považují situaci za beznadějnou, ona se ale s nasazením vlastního života nevzdává a najde řešení. Nevzdat se naděje a pokusit se vždy něco udělat je jeden z nejsilnějších vzkazů, které Lindgren svým malým čtenářům pravidelně posílala.

… je zábavná

A nejlepší na tom je, že vše, co Pipi dělá, nepůsobí jako suchý příklad správného chování, ale ta největší zábava na světě. Málokde se najdou tak vtipné rozhovory mezi dětmi a dospělými, které napětí přetavují v humor a dokáží tak přesvědčit silnější stranu, aby se nad dětskou perspektivou alespoň na chvíli zastavila a podívala se na svět očima těch nejmenších a ideálně i nejsvobodnějších.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Kateřina Čopjaková

Kateřina Čopjaková

Píše komiksové a literární recenze pro týdeník Respekt a Radio Wave. Debatuje o nich ve waví Liberatuře nebo vltavských Reflexích. Pracovala v médiích i neziskovém... Další články.

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

CoronaBeer | 26. 6. 2020 | 09:41

Zas jenom nadávky, na víc se fakt nezmuzete...

+2
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

míťa | 23. 6. 2020 | 15:46

proč v tomto deníku stále propagujete feminismus, multikulturalismus, a boj proti mužnosti a vše co je bílé je špatné, co jste zač? na netu se fakt nedá narazit na solidní internetový deník, jste jako propaganda minulého režimu a to jak nacismu, tak komunismu Goebbels by měl z vás radost...jste taková směska anarcho-komunisto-nacistická.. .

-14
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Lékařská péče je jen jedna. Ta prémiová je ale bez čekání a prostojů

„Pokud si má české zdravotnictví udržet vysokou úroveň, je potřeba větší spoluúčast pacientů,“ říká Markéta Billová, šéfka společnosti Canadian...

Peníze

Vše pro firmu: Virtuální sídla jsou užitečná, říká podnikatel

Majitel společnosti Ofigo Roman Sokola se ve svém byznysplánu zaměřuje především na menší a začínající podnikatele. Nabízí jim založení...

Finmag

Frederick Douglass. Otrok, který se stal nejfotografovanějším mužem USA

Frederick Douglass utekl z otrokářské plantáže před bičováním – a stal se rádcem amerických prezidentů.

Finmag

Rasismus v Brazílii dodnes zabíjí

S rasismem je to v Brazílii jako s koronavirem. Oficiálně není, případně je to jenom nějaká neškodná chřipčička, ne ničivá nákaza.