„Brala si uprchlíky domů. Uměla se ale i naštvat.“ Věra Roubalová vzpomíná na Danu Němcovou
„Jako psychoterapeutka působila svým přístupem k lidem celý život.“ Na mimořádnou osobnost českého disidentu, která zemřela minulé úterý ve věku 89 let, vzpomíná její kolegyně, souputnice a další žena českého disentu Věra Roubalová Kostlánová.
Mám mnoho střípků vzpomínek na Danu. Pár jich napíšu, možná to bude lepší, než vypisovat, jak byla Dana vstřícná, tolerantní, empatická, spravedlivá, osobitá, laskavá, s chytrým a krásným humorem a tak dále. Mohla bych dlouho pokračovat.
Někdy v osmdesátých letech k nám Dana přijela na Vysočinu, daly jsme si samozřejmě kafe a cigaretu. Klid jsme při tom ale neměly, protože naše malá dcera křičela a nebyla k utišení. „To budou nějaké bublinky,“ řekla Dana vlídně, naklonila se nad ní a Marta se uklidnila.
V poradně pro uprchlíky, kam v devadesátých letech přicházeli ve velkém uprchlíci z bývalé Jugoslávie, se mohli obrátit hlavně na Danu a Anču Grušovou. Pamatuji se, jak Dana ve chvilce nadiktovala brilantní text doporučení na cizineckou policii. V té době tam byl vstřícný Karel Freund, a tak se často podařilo těmto lidem do začátku pomoct a jejich pobyt rychle stabilizovat. To byla doba, kdy si Dana brala uprchlíky i domů, lidé pomáhali, jak mohli, byli otevření. Dana v tom byla jako ryba ve vodě. Zažili jsme mnoho legrace při cestách do humanitárních středisek i při výborné kávě z džezvy.
Vzpomínám, jak jsme spolu byly v humanitárním středisku v Nýrsku, kde jsme se společně „po muslimsku“ modlily s ženami z Bosny.
Schopnost mít stále naději
Pak už se společnost bohužel začala uzavírat a pomoc příchozím byla čím dál tím složitější. Vnímala jsem u Dany velkou trpělivost i schopnost mít naději. To vše měla v sobě již v době normalizace, v Chartě, ve VONSu (ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných - pozn.ed.), ve vězení, v undergroundu, v jejich bytě v Ječné, který byl středobodem pražského disentu a undergroundu, ve velké rodině, v přátelích.
Vzpomínám, jak jsem si v pozdějších letech v poradně pro uprchlíky před ní ulevila ze své únavy z xenofobie ve společnosti i z odmítání uprchlíků ministerstvem vnitra. Dana mě jako vždy laskavě posadila k sobě a řekla: „Jde o to rychle se z toho vzchopit.“ A s ní to šlo dobře.
Dana byla psycholožka. Pokud vím, nedávala oficiální psychoterapeutická sezení. Jako psychoterapeutka působila svým přístupem k lidem celý život.
Uměla se ale také naštvat a ulevit si. Naposledy jsem jí v tomto smyslu slyšela opravdu od plic nadávat na Putina a jeho agresi na Ukrajině.
Krásně jsme si spolu zakouřily na setkání Milionu chvilek pro demokracii. Bude mi moc chybět, ale nechala tu mnohé dobré stopy.
Věra Roubalová Kostlánová
disidentka, psychoterapeutka a nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
Foto: Paměť národa - archiv" />Foto: Paměť národa - archiv
- Disidentka a psychoterapeutka, která se řadu let věnuje práci s migranty, pracovala také v poradně pro uprchlíky.
- Spolu s prvním manželem Pavlem Roubalem připravovali studentskou stávku na podzim 1968 a pomáhali při organizaci pohřbu Jana Palacha. Společně podepsali Chartu 77, vázali samizdatovou literaturu a P. Roubal se stal členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
- Od devadesátých let se Věra Roubalová, později Kostlánová, věnuje psychoterapeutické praxi. Zaměřuje se na poradenství pro migranty nebo na terapii transgeneračního přenosu v Rafael institutu.
- V roce 2010 obdržela Cenu Paměti národa. Jejím životním mottem je žít v souladu se svým svědomím. Vychovala čtyři děti.
