Motorista versus progresivní liberálka u jednoho stolu. Opravdu si mladí Češi a mladé Češky přestávají rozumět?
Osamělí mladíci hledají smysl života v krajní pravici a manosféře, mladé ženy zase řeší jen gender, propadají extrémnímu klimatickému žalu, pijí předraženou matchu a navzájem si nemohou přijít na jméno. Tak nějak může vypadat obrázek generace Z, pokud ji budeme hodnotit podle předsudků, které se šíří na sociálních sítích a v některých médiích. Co mladé Čechy a Češky doopravdy zajímá? A dokážou se spolu bavit otevřeně a s respektem i ti, kteří stojí na opačných názorových pólech? Časopis Heroine si pozval dva konzervativce a dvě liberálky, které posadil ke společnému stolu a nechal je diskutovat.
Pětadvacetiletý Jirka se živí jako programátor a v letošních volbách si vybral Motoristy. Čerstvá architektka Ludmila by se podle svých slov popsala jako progresivní a ve své volbě váhala mezi Piráty a Starosty. „Čekám, že budu mít pár nových podnětů na přemýšlení. Toho, že bychom se hádali, se nebojím,“ říká Jirka. „Zajímám se o levicová témata: sociální problémy, feminismus. Na sociálních sítích jsem ve velké bublině, hodně se utvrzuju v tom, co si myslím. Chtěla bych zažít to, že se spolu mohou bavit lidé úplně odlišných názorů, a nemusí se u toho třeba ani pohádat,“ uvažuje Ludmila a dodává, že se obává, aby diskuse nedopadla špatně: „Třeba, že se nedokončí, protože bude až tak vyhrocená. To se asi v naší polarizované společnosti může stát docela snadno.“
Pětadvacetiletá Marie zase v Praze studuje na doktorát ze soudobých dějin a politicky jí konvenují spíše levicovější strany: „Mými preferovanými jsou Piráti a Zelení. Mám ráda strany, které se vyjadřují k právům žen, právu na interrupce a právům menšin, což jsou moje velká témata.“ Třiadvacetiletý Štěpán, s nímž se pouští do dialogu o právech LGBTQ+ lidí, klimatické změně, nebo feminismu, je student VŠE, člen předsednictva Mladých konzervativců a volič SPOLU.
Když se s Marií bavím poprvé, zmiňuje, že by v debatě svému protějšku na některé věci ráda změnila názor. „Chtěla bych do něj trochu ťuknout, otevřít mu v něčem oči.“ V univerzitním prostředí se prý s jiným, než liberálním pohledem na svět příliš nesetkává. „Snad se dá najít nějaká společná cesta,“ doufá.
O tom, že se sobě mladí muži jako Jirka a Štěpán a mladé ženy jako Ludmila a Marie hodnotově vzdalují, se v poslední době ve světě mluví stále častěji. Téma „genderové propasti“ do veřejného prostoru poprvé přinesl britský deník The Financial Times v lednu loňského roku. Jako příklad udával situaci v Německu, kde je podle jeho dat mezi muži a ženami ve věku 18 až 29 let na škále konzervatismu a liberalismu rozdíl až 30 procentních bodů. Ještě kolem roku 2010 byla přitom mezera mezi pohlavími výrazně menší. Jako jedno z možných vysvětlení viděl celosvětový vzestup hnutí #MeToo, díky němuž získala řada žen odvahu otevřeně se přihlásit k feministickým hodnotám. Poté o něm informovala také řada dalších světových médií.
Dochází k podobnému vzdalování i v Česku? Co o „politickém gender gapu“ říkají analytici a analytičky, experti a expertky? Dokážou Jirka a Ludmila a Štěpán s Marií najít něco společného a jak se jejich očekávání jeden od druhého nakonec potkají s realitou? Přečtěte si celý text o dialozích konzervativních mužů a progresivních žen na webu Heroine.cz.
