Je vysoká citlivost módní výmysl, nebo biologický fakt? V populaci se tento rys často překrývá s mimořádným nadáním, přesto tito lidé končí s pocitem, že jsou „divní“ a nedostateční. Terapeutka a autorka knihy Citlivka Alena Wehle v nové epizodě podcastu Hlas Heroine rozebírá, proč se nadání schovává za masku průměrnosti a proč autoritativní výchova u těchto dětí vede k odporu místo k poslušnosti.
Zhruba pětina populace je vysoce citlivá a podobné procento lidí je i nadaných. Když se tyto dvě vlastnosti spojí, vzniká podle Aleny Wehle „neurodivergentní jízda“, kterou si ale okolí často vůbec nevšimne. Nadané děti totiž svou energii paradoxně neinvestují do rozvoje talentu, ale do snahy nevyčnívat.
„Ten člověk si připadá opravdu divně, protože má neuvěřitelně bohatý vnitřní svět,“ vysvětluje Wehle. „Většinu té svojí inteligence zpracuje na to, aby vůbec zamaskoval, že má ADHD rys nebo že vnímá tak intenzivně.“ Nadání se tak často ztratí pod nánosem zoufalé snahy o normálnost.
Pokud se snažíme tyto děti „přitvrdit“ tlakem na výkon, dosahujeme přesného opaku. „Vysoce citlivé lidi nejde motivovat tlakem tak, aby byli kreativní. V momentě, kdy jsou pod tlakem, tak se zablokují a začnou dělat chyby,“ varuje Alena Wehle. Mozek přehlcení nezvládá a dítě se může jevit jako neschopné nebo „zaseklé“. Stejně tak u nich selhává slepá poslušnost. Věta „udělej to, protože jsem to řekla“ u nadaných dětí nefunguje. Aby mohly spolupracovat a rozvíjet se, musí v požadavcích dospělých vidět smysl.
Nejde přitom o to, že by dnešní generace byla slabá nebo přecitlivělá. „Citliví lidé tady byli vždycky. Jenom ta dnešní doba je mnohem náročnější, protože je rychlá, hlučná a uspěchaná. A proto je to víc vidět,“ uzavírá Alena Wehle.
Přidejte se k Heroine za 149 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.
