Aster | 5. 11. 2020 | 15:56

Autorko, naučte se respektovat druhé a pak nebudete mít problémy s chováním své matky.
Mně moje matka nevychovala - to přenechala své matce - mé babičce, aby mohla "dělat kariéru" - nemám jí to za zlé, ani to, že tu kariéru stejně neudělala, i když na to měla.
Moje matka je egoista, je přesvědčená o vlastních kvalitách a má empatii řeznického psa. Přesto se za její projevy na veřejnosti (kdekoliv) nestydím - je to její volba - je svéprávná a plnoletá. Život mně naučil neřešit věci, které nemohu změnit - a do této množiny patří i moje matka. Starám se o ni tak, jak je třeba, i když ona se o mně nikdy nestarala - někdy je mi to zatěžko víc, někdy méně - to záleží na okolnostech. Ale stydět se za ni nebudu - konec konců - mám přece i její geny, ne?

Alrauna | 17. 9. 2020 | 14:22

Obávám se, že celá situace je spíš zrcadlo vlastních nejistot..

Adéla | 27. 8. 2020 | 04:49

Moje máma má o 20 kilo mán než já, chodí třikrát v tejdnu do fitka, minulej měsíc šla do Santiago de Compostela měsíc cca 30 kilometrů denně, má silikony, botox a vypořádala se sama s výchovou dvou dětí. Nikdy se na ní nebudu koukat jako na někoho, koho máme brát s rezervou. Nikdo nemládneme, ale generalizace čehokoli není dobrá.
Koukat se na naše matky jako na stárnoucí chudáky je blbý. Mě to sere a mojí mámu by to sralo ještě daleko víc.

Jana Nováková | 26. 8. 2020 | 22:43

Zajímavě napsáno,i když bych měla doporučení-jsou ženy, které se v tomto popisu asi viděly - zamyslet se nad životem , který si komplikují zbytečnými jakoby předpisy - udělat si svůj systém "Desatero"-možná dvacatero, třicetaro atd. a dle něj si spokojeně žít....a ovládnout hl. sebe sama - nejtěžší úkol....možná k tomu musí každý dojít svou cestou - někteří nedojdou a "plácají" se celý život....

Naďa Kališová | 9. 8. 2020 | 14:31

Takhle nějak to cítím se svojí dcerou, ale opačně, mám pocit, že ji na mě všechno vadí, občas něco vytkne, napomene, necítím se v její společnosti dobře...

pag | 8. 8. 2020 | 23:02

Netroufnu si nějak vás kritizovat, ale sám pro sebe si říkám, málo ji bili.

Iveta | 8. 8. 2020 | 11:29

Našla jsem se v článku v jistých momentech = jako matka.... Ale i dcera bude jednou v mém věku a možnán také u své dcery (mojí vnučky) neobstojí = bez ztráty "desítky"...
Kritizovat a hodnotit druhé je velmi snadné, než se problém týká nás samotných

Verča | 7. 8. 2020 | 10:02

Dekuju, je uklidňující nebýt sama.
Pro mě to bylo hořké uvědomění. Můžu své rodiče a prarodiče milovat a dbát o ně a stejně se najdou momenty, kdy se stydím. Zatím jsem u tolerance a doufám, že se dopracuju k respektu.

Eva | 6. 8. 2020 | 21:08

Ve třiceti by se autorka snad již mohla umět nad situaci trochu povznést a řešit spíš svůj život a ideálně i své děti. Ne hořekovat, že její matka není ideální. To snad dělají puberťáci, akorát že se v tom nenípou tak do detailů.

Zuzka | 6. 8. 2020 | 16:41

A dvojnásobně trapná je situace, když máte opravdu starou matku se všemi vrtochy stáří a zároveň jste sama stárnoucí a občas trapná matka mladé dcery. Jako já. Asi to bude přirozený běh života.

Lenka | 6. 8. 2020 | 16:34

Prostě prázdný život. Pokud má člověk práci, která ho baví, děti a koníčky, pak bere s nadhledem i brblající stárnoucí rodiče. Plochost názorů autorky článku, která se s hrůzou porovnává s nějakou vedle sedící "kráskou" u mne vzbudila "bujaré veselí".

Radana | 6. 8. 2020 | 15:29

Co takhle žít a nechat žít,všem by se hrozně ulevilo.
Autorka je single,maminka taky a starosti mají jedna o druhou. Vsadím boty,že i její maminka,když je na víně s kamarádkami (takové sedánky jistě provozuje,jen o tom dceři nereferuje,víme proč),hořekuje,že ta její holka čeká bůhví na koho,vnoučata v nedohlednu a začíná kysnout. "Představte si,holky, že mě zakazuje cigára a nutí jist zeleninu. Kdo si myslí,že je,moje matka?" A holky se smějí a líčí podobné zážitky se svými mileniály. A leckterá ta šedesátnice má doma osmdesatiletou matku, které se ještě nechce umřít a neodpustí si svou cigaretu a skleničku, přestože by jí svědčilo více zeleniny.

Ivana | 6. 8. 2020 | 15:02

Trochu smutne. Toto je přesně myšleni dnešnich třicátniků. Nejde o duši, ale o dojem. Vše se podřizuje reklamě. Stáří je pro ně hrozné. Neboji se o matku, nesnaži se ji pochopit, promluvit si s ni o tom. Ona se boji, ze sama stárne. Vladne krasa, perfekcionalismus, ale taky lhostejnost a sobectvi.

Dagi | 6. 8. 2020 | 14:26

Moc hezké čtení, děkuji

Lucie | 5. 8. 2020 | 20:47

Obsahove skvely text, diky za nej, ale skoda te bidne redakcni a korektorske prace, kazi to dojem z jinak kvalitniho cteni.