Diskuze k článku:

Matky v šestinedělí nejsou zvířata v ZOO. Nechte jim čas pro sebe

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Linda | 25. 5. 2020 | 21:14

Můj první porod proběhl neplánovaně císařským řezem, přesto se našli lidé, kteří nás v porodnici bez ohlášení (!) navštívili. Pro mě vyčerpávající čas. S manželem jsme se rozhodli, že první dva týdny strávíme jen ve třech, abychom se szili a zvykli si. Nejlepší rozhodnutí! Bylo to skvělý a rádi na to vzpomínáme. Tchyně to sice nemohla přenést přes srdce, ale já jsem si dala na první místo sebe a miminko.

+59
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Katka | 27. 5. 2020 | 12:38

Booze, to je fnukani a narikani..
Těhotenství, porod ani šestinedělí není nemoc, ale zcela přirozený jev.
Fuj, z těch ubohych řeči, jak jsou ty matky, co maji pračky, vysavače, ledničky a mikrovlnky, je mi zlé.

-55
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Všech 10 komentářů v diskuzi

Petra | 28. 5. 2020 | 22:58

Po prvním porodu jsem měla v porodnici jen dvě návštěvy ( pokud nepočítám manžela). Tchána s tchýni, se kterýma jsme byli domluveni už před porodem kamarádku, která byla překvapení. Ale příjemný. Doma par návštěv bylo,ale jelikož malý odmítal spát jinde než venku v kočárku, tak nikdo moc chodit stejně nemohl, protože jsem věčně nebyla doma. Ted u druhého porodu (za dva měsíce) stejně nikdo moc chodit nebude. Jen tchýně s tchánem, aby mi pomohli s malým, jelikož od sebe budou 14 měsíců a já se dala dohromady a měla čas na mimco.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Bj | 27. 5. 2020 | 12:54

Po prvním porodu, který trval dlouho, jsem byla celá nejistá, bolavá, styděla jsem se za krvácení a nešlo mi kojit. Hodně jsem brečela. Do toho se ozval tchán s tchýní a dvěma dcerama (10 a 12 let), že za mnou chcou dojet do porodnice. To jsem naštěstí manžela přesvědčila, že to fakt ne. Ale hned druhý den, co jsme byli doma, tak přijeli. takže naklidit, napéct, dcera se nechtěla kojit, takže dostávala flašku, u které zas hodně plakala, takže přijeli na dvě hodiny, z toho hodinu dcera proplakala, já jsem byla s nervama někde...odjeli a proplakala jsem vyčerpáním večer. v dceřiných pěti týdnech dojela velká návštěva, manželova nevlastní sestra, její otec, prababička a praděda. všichni miminko ochmatávali, takže dcera měla v 5 týdnech silnou rýmu, museli jsme odsávat, což taky hodně oplakala, ale naštěstí už kojená byla. takže šestinedělí vůbec ne podle mých představ a myslím si, že jsem se z toho vzpamatovávala ještě dlouho, některé šrámy na duši bolí i dodnes, že jsem za nás nedokázala víc bojovat a že manžel návštěvám ustoupil, aby byli všichni spokojení, ale já jsem nebyla, a myslím si, že to cítila i dcera. po druhém porodu, který byl zrovna v době chřipkové epidemie, to bylo lepší, široká rodina byla vesměs nemocná, takže se z návštěv vyoutovala sama. tím pádem bylo i sžívání se synem lepší a kojení šlo hned. většina ho viděla až po šestinedělí, kdy už jsme byli víc sžití. teď čekám třetí miminko. budu přísná a nenechám sebou už manipulovat. budu to dělat tak, jak to cítím a potřebuju já a naše děti. věřím, že potřetí už to bude všechno víc v klidu... díky moc za článek!!!!

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Katka | 27. 5. 2020 | 12:38

Booze, to je fnukani a narikani..
Těhotenství, porod ani šestinedělí není nemoc, ale zcela přirozený jev.
Fuj, z těch ubohych řeči, jak jsou ty matky, co maji pračky, vysavače, ledničky a mikrovlnky, je mi zlé.

-55
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Katka2 | 29. 5. 2020 | 12:21 | reakce na Katka - 27. 5. 2020 12:38

Vy se moc ráda nemáte, že? Protože představte si, přiznat, že něco nezvládám, chci jinak, neumím, nemám na to náladu, to není slabost, to je sebeláska.
Ta vojenská výchova "všechno vydržet, nestěžovat si, všechno zvládat", v konečném důsledku jenom ubližuje. Našim tělům, našim duším, našim vztahům a celé společnosti.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Markéta | 27. 5. 2020 | 11:49

Malá se narodila akutním cisarem. Prvni 2 tydny přijela jen nejbližší rodina, ale každý vždy dopředu zavolal jestli mi to nevadí. Potřebovala jsem par dnu abych nějak rozdychala to jak přišla na svět, možná hrály roli i hormony a nevyspani a veliká bolest jizvy moc nepomahala. At si to každá maminka zařídí tak at to vyhovuje hlavne ji a miminku.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavla | 26. 5. 2020 | 09:38

Moje holčička se narodila o měsíc dřív a já se nemohla dočkat, až si ten uzlíček konečně po 14 dnech v porodnici odnesu domů a budeme jí mít s manželem jenom pro sebe. Když se přede mnou otevřely dveře bytu, stála tam tchýně s tchánem a květovanou válendou. Já vím, že to mysleli dobře a moc jim za tu (nevkusnou) postel děkuju. Představovala jsem si ale, že je pozvu já, hezky všechno nachystám a takhle mi bylo spíš do breku. Měla jsem pocit, že mi vzali tu nejkrásnější chvíli, když jsem si svoje miminko přinesla poprvé domů. A ještě ke všemu mi moje máma vyčetla, že jsem první nepozvala jí a byla uražená. Nevěřila mi, že se pozvali sami jako překvapení. Je mi to líto dodnes.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michaela | 25. 5. 2020 | 22:33

Synovi je nyní 10 měsíců, ale šestinedělí a návštěvy si pamatuji pořád, jako by to bylo včera. Především jedna se mi vryla do paměti a nejspíš na ni nezapomenu do konce života. Kamarádka se chtěla ohlásit na návštěvu už v porodnici, ale volala mi během 30 minut asi 10x a všechny na pokoji tím docela rušila, přestože jsem měla na telefonu zapnuté jenom vibrace, jelikož se strefila zrovna do času kojení. Když potom dorazila, tak se scénář s neklidným krmením opakoval. Šestinedělí jako takové jsem měla poměrně klidné, ale všem bych doporučila nechat si "osvědčené řady", jak se starat o miminko, pro sebe. Rozhodně to není něco, co by novopečená maminka uvítala, pokud se sama nezeptá. I z těchto dobře míněných rád jsem skončila s diagnózou poporodní deprese, jelikož jsem začala pochybovat úplně o všem, co dělám. Dnes jsem již naštěstí v pořádku.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Linda | 25. 5. 2020 | 21:14

Můj první porod proběhl neplánovaně císařským řezem, přesto se našli lidé, kteří nás v porodnici bez ohlášení (!) navštívili. Pro mě vyčerpávající čas. S manželem jsme se rozhodli, že první dva týdny strávíme jen ve třech, abychom se szili a zvykli si. Nejlepší rozhodnutí! Bylo to skvělý a rádi na to vzpomínáme. Tchyně to sice nemohla přenést přes srdce, ale já jsem si dala na první místo sebe a miminko.

+59
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tereza | 25. 5. 2020 | 18:54

Ted mam sestinedeli, uz paty tyden. V porodnici byl zákaz návštěv - za to jsem vděčná, po nočním porodu jsem byla dost hotova a navic jako prvorodicka jsem byla dost vyjukana. Nastesti ja nemam žádné zdravotní obtíže, teoreticky jsem mohla po svých odejít domu uz ze sálu...každý den chodím 5-10 km i s dítětem v šátku a od cca týdne mame 2x týdne navstevy...ale ja jsem s tím v pohode - jezdí moje máma s jídlem, tchyně s jidlem, kdyz manzel nestihl uklidit, tak je bordel...kromě pití nic nenabizime...ale ja jsem s tím ok a na navstevy se i těším, aspon nejsem cele dny sama...takze záleží, jak to ta žena cítí.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Klára | 25. 5. 2020 | 16:18

Po prvním porodu jsem zažila, to Co maminky v článku. Všichni se velice angažovali, vozili jídlo, i v sestinedeli, dokonce jezdili na návštěvy, což mi též nebylo příjemné. Po druhém porodu,skoro rok a měsíc na to,se už nikdo neangažoval. Bohudík za to,měla jsem konečně na obě děti i na sebe čas, nemusela jsem uklízet.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit