Diskuze k článku:

Matky v šestinedělí nejsou zvířata v zoo. Nechte jim čas pro sebe

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Linda | 25. 5. 2020 21:14

Můj první porod proběhl neplánovaně císařským řezem, přesto se našli lidé, kteří nás v porodnici bez ohlášení (!) navštívili. Pro mě vyčerpávající čas. S manželem jsme se rozhodli, že první dva týdny strávíme jen ve třech, abychom se szili a zvykli si. Nejlepší rozhodnutí! Bylo to skvělý a rádi na to vzpomínáme. Tchyně to sice nemohla přenést přes srdce, ale já jsem si dala na první místo sebe a miminko.

+70
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Katka | 27. 5. 2020 12:38

Booze, to je fnukani a narikani..
Těhotenství, porod ani šestinedělí není nemoc, ale zcela přirozený jev.
Fuj, z těch ubohych řeči, jak jsou ty matky, co maji pračky, vysavače, ledničky a mikrovlnky, je mi zlé.

-82
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Čingischán | 9. 10. 2021 9:29

Je stejně zajímavé, jak to má ta příroda zařízené.

Ženy, které v roli novopečených matek chtějí aspoň v šestinedělí klid, jsou o pár let později skálopevně přesvědčené, že nové novopečené matky bez jejich otravných návštěv a nevyžádané pomoci nepřežijí ani šest dní, natož šest neděl.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tonda | 2. 10. 2021 19:20

Vidím to podobně. Je potřeba se chtít a snažit domluvit.

Možná mě k věci ještě napadlo - pokud je snaha pomoct, není lepší strategie než jen odmítat, prostě se pokusit "jen" nastavit pravidla a nabízenou pomoc přesměrovat tam, kde to sám ocením a reálně to pomůže a neobtěžuje?

Dále bych to viděl tak, že je prospěšné mít pochopení pro pocity okolí. Chce to asi rozumnou domluvu a kompromis.

Ale každopádně, dobro matky a dítěte je na prvním místě. A chlap by určitě měl přání své ženy v tomto období respektovat a hájit. I kdyby věc viděl jinak (někdy je čas na debaty, někdy není - a to je zrovna jeden z případů).

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 2. 10. 2021 8:23

Myslím, že Katka se snažila říct, že v dřívějších dobách, kdy rodiče neměli k dispozici moderní technologie, byl každý úkon fyzicky i časově daleko náročnější, a pomoc rodiny i během šestinedělí byla daleko rozsáhlejší a hlavně vítaná. To mohu potvrdit, v dobách mé babičky bylo běžné například to, že tetky pravidelně chodily pomáhat třeba s praním povlečení. To je dnes docela nepředstavitelné, protože pro dnešní rodiče je to otázka hození prádla do pračky a už za hodinu mají bez práce vypráno a pokud máte i sušičku, tak můžete za chvilku skládat. Tenkrát to ale byla práce na půl dne a rodiče uvítali, že se místo této práce mohou starat o jiné věci.

Na druhou stranu právě díky moderním technologiím dnes takováto podpora ze strany rodiny není nadále potřeba, ačkoliv snaha pomáhat zůstává. A tady je potřeba, aby se spolu rodina dokázala domluvit. A podle mně je pravá příčina toho, že dneska někdo píše články, jako je tento, tkví právě v neschopnosti či neochotě komunikovat a přizpůsobit se druhým. A to je problém konkrétních lidí, ne systému, jak jsem již psal.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 2. 10. 2021 8:08

Rozumím a v celku souhlasím, i když k některým detailům bych měl připomínky. Například když se na nezvanou návštěvu v šestinedělí cpe tchýně, jak se píše v článku, jistě to nelze omlouvat nedostatkem zkušeností, jde spíše o pravý opak - s vědomím větších zkušeností ignoruje skutečné potřeby mladé matky.

Odmítnout takovou tchýni obvykle bývá začátkem velmi nepěkného vztahu a proto je velmi těžké se k tomu odhodlat, zvláště, když máte větší starosti o novorozence. Můj názor je, že tohle by matka vůbec neměla řešit, že tohle je práce pro otce dítěte, aby k ní pouštěl návštěvy jen po domluvě, zvláště, pokud jde o jeho vlastní matku a on je tedy (narozdíl od matky jeho dítěte) v pozici, kdy by jí to mohl vysvětlit, aniž by ho jeho matka brala za nevděčníka.

Ne každá rodina ale takto funguje, a zde je potřeba si uvědomit, že je to ve všech případech problém dané rodiny, ne systému. Proto takové články, jako je tento, nic nezmění. Stěžování si možná pomůže subjektivně, upustíme páru, ale objektivně - tedy v situaci, ve které se nacházíme - nepomůže. A v tom má podle mně Katka naprostou pravdu. Objektivně jsou na tom dnes matky (i otcové) lépe, protože díky technologiím jim zbývá výrazně více energie na řešení právě těchto mezilidských interakcí. A když se jim podaří s rodinou domluvit, mají pro sebe více času a energie, než v minulosti.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 1. 10. 2021 11:12 | reakce na Pavel - 1. 10. 2021 8:15

Líbí se mi Pavle, jak jsme se tu spolu rozpovídali. Vítám, když lidé v diskuzích na sebe reagují, doufám, že to pro vás není obtěžující.
Já spíše vidím nedostatek sebevědomí na straně Katky, která tu dává jasně najevo, že ona žádný problém nemá a nechápe, jak ho někdo jiný může mít. Hledat podporu a pochopení není fňukání a naříkání.
Spíše bychom tu měli ujistit ženy, že je opravdu přijatelné odmítnout návštěvu (i těch, které milujeme a v jiné situaci by nás jejich návštěva nadchla), když se na to necítíme. Zároveň si někteří uvědomí, že jít na návštěvu k šestinedělce, pro ni nemusí být vždy komfortní a je dobré se ujistit, zda je návštěva opravdu vítaná. Ti lidé ve většině případů nejsou určitě bezohlední, jen je to nenapadlo nebo nemají tu zkušenost.
Katka tady svým prohlášením nikomu nepomůže, jen si honí ego a snaží se zesměšnit či ponížit ženy, které tu diskutují nad určitým problémem, sdílejí své zkušenosti a hledají vzájemnou podporu.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel | 1. 10. 2021 8:15

Evo, měl jsem mluvit ve třetí osobě, ne ve druhé, abych snížil šance, že si to někdo vztáhne na sebe, ale myslím, že bylo zřejmé, že mluvím obecně a ne konkrétně o Vás.

Jedna věc je faktická stránka věci - tedy fakt, že opravdu nemusíte zvládat sama úplně všechno. Na tomto fakt se určitě všichni shodneme.

Jiná věc je ale, jak tento fakt komunikujete s okolím. On je opravdu velký rozdíl, když prohlásíte, že se nemusíte sedřít jen proto, aby se u Vás mohly střídat nezvané návštěvy (a v tomto duchu odkážete vnucující se návštěvy do patřičných mezí), a když vykládáte věci jako: "vy možná patříte mezi superženy...". Opravdu to není totéž, ačkoliv to tak vidíte. Ten rozdíl je v úrovni sebevědomí. Sebevědomý člověk nemá potřebu se navážet do druhých, aby ospravedlnil, že nehodlá otročit lidem, kteří neberou ohled ani na něj, ani na dítě.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 30. 9. 2021 17:27 | reakce na Pavel - 30. 9. 2021 12:01

Nevím Pavle, kde jste přišel na to, že toho nezvládám tolik, kolik bych chtěla? Vždyť já s vámi souhlasím a pod váš prostřední odstavec bych se podepsala. Napsala jsem totéž, jenom jinak. Nemusím být "dokonalá" a všechno zvládat. To nejsou uplakané řeči.
Reagovala jsem na Katku, která pod článkem o tom, že ženy chtějí v šestinedělí klid a žádné návštěvy, píše něco o tom, že když mají myčky, pračky a mikrovlnky, tak na takový postoj nemají právo, aby nebyly za zpovykané.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel | 30. 9. 2021 12:01

A vidíte, Evo? To, co jste tu teď předvedla, je krásná ukázka fňukání.

Dospělý, psychicky vyrovnaný způsob, jak se vyrovnat s tím, že toho nezvládáte tolik, kolik byste chtěla, je buď si lépe zorganizovat věci, nebo si určit priority, nebo zapojit volné kapacity, třeba manžela. Nebo si snížit cíle, i to je občas řešení - já, když jsem nezvládal, jsem si prostě řekl, že třeba přestanu žehlit povlečení. Mimo povlečení do postýlky, to jsem samozřejmě žehlil dál.

Takové ty uplakané řeči typu: "tak promiňte, že musíte žít mezi nedokonalými smrtelnicemi", je učebnicové fňukání, které ničemu nepomůže a není sympatické.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 29. 9. 2021 16:21 | reakce na Katka - 27. 5. 2020 12:38

To, že má žena právo rozhodnout, kdy začne přijímat návštěvy, je fňukání? Nevšimla jsem si, že by se v článku psalo něco o tom, že porod a šestinedělí je nemoc. Vy možná patříte mezi ty vzácné superženy, které okamžitě po porodu nemají problém přijímat řadu návštěv, pro každou mít navařeno, napečeno a nikde ani smítko. No, ale musíte žít mezi obyčejnými smrtelnicemi, které bohužel nejsou tak "dokonalé".

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel | 29. 9. 2021 16:20

Pé - rozhodně Vám nechci protiřečit, na rozdíl od Vás jsem tam nebyl, když jste ty muže slyšela, ale nemyslíte, že je trochu možné, že svá vyjádření jen přeháněli a dramatizovali, třeba aby z něj sami vyšli před svými mužskými kolegy lépe, avšak ve skutečnosti takové postoje vůči ženám nezaujímají? Já totiž mám v těchto věcech právě opačné zkušenosti, a dělám vše, co dovedu, aby si totéž myslely i matky v mém okolí o mně.

Evo - reagoval jsem na to, jak Katka2 odpověděla Katce. Máte-li za to, že je to off-topic, vyřiďte si to u nich, ne u mně.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 29. 9. 2021 16:06 | reakce na Pavel - 28. 9. 2021 9:47

Tady si ale nikdo nestěžoval na nedostatek technických vychytávek v domácnosti nebo na příliš mnoho práce. Žena po porodu chtěla mít určitý čas jen pro sebe a dítě , aby se vzájemně poznaly a aby se v klidu rozkojila. Což je úplně přirozená věc, na kterou nějak v současnosti zapomínáme, ačkoliv právě v dobách, kdy vaši předkové, jak srdceryvně popisujete, nahřívali vodu na kamnech, tak lidé měli za normu, že žena seděla po porodu "v koutě" a ženy ze sousedství jí nosily jídlo.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Eva | 29. 9. 2021 16:05

Tady si ale nikdo nestěžoval na nedostatek technických vychytávek v domácnosti nebo na příliš mnoho práce. Žena po porodu chtěla mít určitý čas jen pro sebe a dítě , aby se vzájemně poznaly a aby se v klidu rozkojila. Což je úplně přirozená věc, na kterou nějak v současnosti zapomínáme, ačkoliv právě v dobách, kdy vaši předkové, jak srdceryvně popisujete, nahřívali vodu na kamnech, tak lidé měli za normu, že žena seděla po porodu "v koutě" a ženy ze sousedství jí nosily jídlo.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 29. 9. 2021 16:00

Tady si ale nikdo nestěžoval na nedostatek technických vychytávek v domácnosti nebo na příliš mnoho práce. Žena po porodu chtěla mít určitý čas jen pro sebe a dítě , aby se vzájemně poznaly a aby se v klidu rozkojila. Což je úplně přirozená věc, na kterou nějak v současnosti zapomínáme, ačkoliv právě v dobách, kdy vaši předkové, jak srdceryvně popisujete, nahřívali vodu na kamnech, tak lidé měli za normu, že žena seděla po porodu

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

| 29. 9. 2021 15:37

Ale to jste mě, Pavle, nepochopil úplně dobře, což asi ani nešlo, protože se ten komentář neuložil celý. Chtěla jsem tím říct, že z mojí zkušenosti prostě mezi muži převládá názor, že žena je po porodu na palici, ne prostě citlivá, protože právě porodila. Tenhle článek pěkně popisuje, jak se zhruba žena cítí, a proto si myslím, že by bylo dobré, kdyby se dostal mimo bublinu žen, které sdílejí tu samou zkušenost. Nikoho ze své vlastní blbosti neviním, jen říkám, že důvod, proč jsem si nechala po porodu všechno líbit, byl ten, že jsem prostě nechtěla být za hysterku. A dokud bude většinová společnost považovat ženu po porodu za hysterku, asi se toho moc nezmění.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana H. | 29. 9. 2021 15:28

Jen tak na okraj, my jsme na dvojčata, teď ještě školkové děti, používali látkové pleny a ne ty moderní, ale klasické čtvercové. Kvůli finanční zátěži a také ekologické.
A k článku, ano, lidi dnes nejsou normální. Dřív byla žena v koutě a měla mít klid. Já jsem s nedonošenými dětmi byla na uzavřeném oddělení pár dní po porodu. Návštěvy tam směly max ve dvou osobách, jen manžel a prarodiče a to po domluvě s ostatními maminkami na pokoji. A to jsem některým lidem nedokázala vysvětlit. Oni si snad mysleli, že jim ty děti čerstvě vytažené z inkubátoru nechci ukázat schválně.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 29. 9. 2021 14:31

Pé - takže chcete skrze mužské časopisy měnit a poučovat mužský svět kvůli tomu, jak neštastně se chovaly muži I ŽENY u Vás v rodině? To nezní příliš jako adekvátní reakce. Ostatně, ani jít proti vlastním přáním kvůli vyslechnutým stížnostem cizích mužů na cizí ženy, není zrovna adekvátní.

-3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 29. 9. 2021 14:04

Majo - to, čeho se týká článek, je problém jednotlivých rodin, ne systému, takže jsme všichni rádi, že si autorka postěžovala, jak to funguje u nich doma, zvláště jistě ti, kteří se v tom našli, ale já reagoval na diskuzi, což se obvykle dělá, když chcete diskutovat.

Joudo - do srovnávání náročnosti výchovy jako celku bych se pouštět nechtěl, ale pro srovnání pouhé péče o fyzické potřeby dětí mám dost vlastních zkušeností. Mohu Vás ujistit, že je značný rozdíl například mezi vyhozením jednorázové pleny a přípravou látkové pleny na druhé použití. Věřím, že každý, kdo zažil obojí, mi dá za pravdu, že to není jen "o málo snazší". Také mi nepřijde moc vhodné srovnávat vývoj péče o pokaděné plenky s vývojem stavebních technologií, i když samozřejmě chápu, co se tím snažíte říct.

Vosino - o tom přesně to je. Když lidi neměli na výběr, nemělo moc smysl se rozčilovat a fňukat, jak by mělo to nebo ono fungovat, že? Technologický i společenský rozvoj tedy kromě rozšíření obzorů a možností lidem přinesl i příležitost se rozčilovat a fňukat. A právě proto, že dnes se váš přístup neřídí neměnnými okolnostmi, ale jen vaším rozhodnutím, je možné na to, jak se s překážkami popasujete, poukazovat a diskutovat o tom.

Umfo - nemyslím, že by to někdo nezvládl, ale ta míra fňukání a urážlivosti kolem toho...

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

| 29. 9. 2021 13:53

Bylo by hezké, kdyby článek, jako je tenhle, vyšel v nějakém časopise pro muže. Protože se v mužském prostředí pohybuju, slyšela jsem před porodem samé historky o tom, jak jsou ženy po porodu psycho, jak jim není nic dobré, jak se to s nima nedá vydržet. Tenhle diskurz mě dotlačil k tomu, že jsem si řekla, že taková nebudu, že já přece zůstanu v pohodě. A ještě víc jak dva roky po porodu si v sobě nesu ten pocit strašné zrady, ponížení a znechucení z návštěv, které jsem po porodu akceptovala, protože jsem si přece řekla, že nebudu vyšilovat. Když do porodnice přijeli naši, nebylo dítěti ještě ani 12 hodin. Moje máti měla hroznou potřebu mi dokázat, jak to s dětma umí, tak s dítětem manipulovala tak prudce, že vyzvracelo těch pár mililitrů mlíka, co vypilo. Druhý den přijela tchyně, o které jsem věděla a nevadila mi, jenže s sebou přitáhla i svou sestru s manželem. To jsem jen na pár vteřin zaběhla zpět do pokoje a potlačila pláč. Pak ještě postupně švagr smrdící cigaretami, můj brácha s přítelkyní. V den příjezdu z porodnice moji kamarádi, pak ještě jednou tchyně se svou sestrou, švagr dokonce přespal a ani mu nebylo blbé u nás zůstat celé další dopoledne a chtít si povídat, jako kdyby se nic nedělo. Za pár dnů kamarádi s rozjiveným dvouletým dítětem. A tak dále...celé to organizoval můj muž se slovy

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

mejlzor | 29. 9. 2021 12:04 | reakce na umfa - 28. 9. 2021 12:08

Jestli jste své rodině a těhotné ženě postavil vigvam hodinu cesty od zdroje vody, jste idiot :)

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Maja | 29. 9. 2021 11:21

Četl jste vůbec ten článek? Tady si nikdo nestěžuje, že by nezvládal, ale to, že se vám narodí dítě, nemá automaticky znamenat, že se k vám vzápětí pozve i sestřenice babičky tety z druhého kolene, kterou jste do té doby neviděli, protože je strašně zvědavá na mimino - a zároveň že ženy po porodu jsou zranitelné a nejisté, takže nedokáží rázně říct

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jouda | 29. 9. 2021 10:18

Rodicky jsou v sestinedeli hodne rozhozene a zranitelne a normalni clovek to respektuje.
On ten termin sestinedeli neznikl z niceho.

Navic, narocnost porodu a vychovy maleho ditete je jen o malo snazsi nez v minulosti (jednorazove plenky, prikrmy, kuchynske roboty) ostatni typy praci jsou snazsi mnohem vice.

Kdyz jsem delal drevnik, vzal jsem elektricky hoblik, elektricky mafl, akusroubovak, usadil na zemni vruty, cele jsem to natrel luxusni lazurou od Renneru, kterou se to natira samo. To naradi stalo par supu. Hotovo za dva vikendy.
Pred lety jsem to samy delal s otcem rucnim naradim a hrebiky, zakladove patky vykopat a zalit betonem, drina jak prase, jedine elektricke naradi byla elektricka vrtacka v cene prumerne mzdy.

Vykopat pred lety studnu, zivotu nebezpecna drina na mesic. Dneska prijede rano vrtny stroj a po obede odjizdi. Nejpracnejsi je na tom odvozit do kontejneru vyhrabanou hlusinu.

Stavba domu, porotherm bloky se dnes skladaji na drazky jako lego.

Zato decko je porad stejne pracne, narocnost vychovy maleho ditete je nyni relativne ku okoli narocnejsi, nez v minulosti.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vosina | 28. 9. 2021 21:23

Mně ty stěžovací příspěvky níž přijdou spíš jako zpětná reflexe toho, že si někdo ve chvíli vlastního oslabení nedokázal tvrdě stát za svým a nevhod návštěvu odkázat na jindy. A je mu to třeba líto a třeba to díky tomu příště zvládne udělat... Jak lidi drsně a nejlépe mlčky válčili (válčí) s osudem, taky vnímám trochu rozporuplně. Moji prarodiče neměli na růžích ustláno, ale nějak se vždycky zvládli zařídit. Babi pesimistická melancholička a děda veselý optimista, báječně se doplňovali, vydrželi spolu celý život. Na hodně stará kolena se ale začali svěřovat, jak je strašně tehdy a tehdy to nebo ono štvalo, ale protože se to tak nosilo, tu nespokojenost vytěsnili a jeli dál. A když pak ve stáří začali rekapitulovat život, začalo to vylézat ven, psychicky je rozkládat a muselo se to řešit. Je to jen jedna (omezená) zkušenost. Ale myslím si, že pokud někomu stěžování si na internetech pomůže vyrovnat se s vlastním pocitem nespokojenosti nebo selhání, tak ať si stěžuje. V dřívějších dobách by s tím šel třeba ke zpovědi nebo na táčky, dnes to jede online...

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 28. 9. 2021 12:08 | reakce na Pavel - 28. 9. 2021 9:47

To je jen výběrové zkreslení, tady jsme na fňukacím serveru, tak proto. Normálně to holky zvládají v pohodě a zvládaly by to i ve vigvamu s otevřeným ohništěm a vodou ve studánce hodinu cesty daleko :D

-5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel | 28. 9. 2021 9:47

Neúcta? Nepochopení? Nerespekt? Proboha, kde, Markéto? V tom, že si Katka dovolila poznamenat, že dnešní matky vedou ublíženější řeči, navzdory tomu, že mají k dispozici spousty vychytávek, které jim usnadňují životy, ve srovnání s dřívějšími dobami?

Dnes mají matky jednorázové pleny, automatické pračky, žehličky s napařováním, ledničky se samoodmrazováním, antimikrobiální vysavače, mikrovlnky, atd.

Když jsme my vychovávali děti, byly pleny hadrové, které se musely vymáchat, pak vyvařit a vyžehlit a místo jednoduchého natažení kolem dítěte uvázat, jídlo se ohřívalo jen na plotně, ledničky, pokud vůbec měly mrazák, jsme museli pravidelně odmrazovat, žehličky neměly napařování, takže vyžehlit látky jako vysokogramážní bavlna nebo len (uměliny, které by bylo možné žehlit, tenkrát nebyly) byla opravdová makačka, a když jsme chtěli opravdu čistý koberec, ne jen bez prachu, museli jsme pěkně na kolena a čistit ručně.

Když moje matka vychovávala mě a mé sourozence, nebyla běžně k dispozici ani teplá voda, byla jen studená, která se musela ohřívat na kamnech. Automatky neexistovaly, jenom ždímačky, do kterých se dávalo prádlo a špinavá voda se pak vypouštěla do kýblů. Ledničky teprve začínaly, takže připravit si jídlo dopředu neexistovalo.

A když moje babička vychovávala moji matku, žehličky byly na uhlí, místo pračky byla valcha, mýdlo a studená voda, teplá voda jen po ohřátí na kamnech, pro studenou se chodilo do obecní studny, a navíc byla po válce všude taková bída, že když můj táta potřeboval zimní boty, musela jeho matka prodat jeho milovaného pejska, protože neměla nic jiného. A navíc ho musela prodat tomu samému německému sedlákovi, který se k ní, coby české děvečce, choval jako hovado a se kterým měla vynucené nemanželské dítě v patnácti letech.

Takže vzkaz Vám, Markéto, i Vám, Katko2 - buďte rády, že žijete v úplně jiné době, než vaše předchůdkyně, protože pokud fňukáte i dnes, tak byste dřívější poměry ani omylem nezvládly. Začněte respektovat to, že lidé, kteří těmito poměry prošli, mají prostě jiný náhled a že váš náhled není vždy ten správný, a hlavně přestaňte žvanit o nějakých nikdy neexistujících pravidlech "všechno vydržet". Nic takového neexistovalo, prostě nebyla jiná možnost. Dřívě lidé neměli takový luxus, jakým jste obklopeny Vy.

-6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Markéta | 5. 2. 2021 21:02 | reakce na Katka - 27. 5. 2020 12:38

Mně je zle z vás. Tolik neúcty, nepochopení a nerespektu k jiným ženám si zaslouží jen pohrdání.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

soňa | 5. 9. 2020 17:54

Jsem tři týdny po porodu a první návštěvu máme naplánovanou týden po šestinedělí. V tomhle jsem sobecká, takhle to chci a musím říct, že je to super! Sžíváme se jen my tři, tělo i hlava se dává dokupy, nemusím řešit kdy, kam, kdo přijde atd...doporučuju!

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Katka2 | 29. 5. 2020 12:21 | reakce na Katka - 27. 5. 2020 12:38

Vy se moc ráda nemáte, že? Protože představte si, přiznat, že něco nezvládám, chci jinak, neumím, nemám na to náladu, to není slabost, to je sebeláska.
Ta vojenská výchova "všechno vydržet, nestěžovat si, všechno zvládat", v konečném důsledku jenom ubližuje. Našim tělům, našim duším, našim vztahům a celé společnosti.

+18
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra | 28. 5. 2020 22:58

Po prvním porodu jsem měla v porodnici jen dvě návštěvy ( pokud nepočítám manžela). Tchána s tchýni, se kterýma jsme byli domluveni už před porodem kamarádku, která byla překvapení. Ale příjemný. Doma par návštěv bylo,ale jelikož malý odmítal spát jinde než venku v kočárku, tak nikdo moc chodit stejně nemohl, protože jsem věčně nebyla doma. Ted u druhého porodu (za dva měsíce) stejně nikdo moc chodit nebude. Jen tchýně s tchánem, aby mi pomohli s malým, jelikož od sebe budou 14 měsíců a já se dala dohromady a měla čas na mimco.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Bj | 27. 5. 2020 12:54

Po prvním porodu, který trval dlouho, jsem byla celá nejistá, bolavá, styděla jsem se za krvácení a nešlo mi kojit. Hodně jsem brečela. Do toho se ozval tchán s tchýní a dvěma dcerama (10 a 12 let), že za mnou chcou dojet do porodnice. To jsem naštěstí manžela přesvědčila, že to fakt ne. Ale hned druhý den, co jsme byli doma, tak přijeli. takže naklidit, napéct, dcera se nechtěla kojit, takže dostávala flašku, u které zas hodně plakala, takže přijeli na dvě hodiny, z toho hodinu dcera proplakala, já jsem byla s nervama někde...odjeli a proplakala jsem vyčerpáním večer. v dceřiných pěti týdnech dojela velká návštěva, manželova nevlastní sestra, její otec, prababička a praděda. všichni miminko ochmatávali, takže dcera měla v 5 týdnech silnou rýmu, museli jsme odsávat, což taky hodně oplakala, ale naštěstí už kojená byla. takže šestinedělí vůbec ne podle mých představ a myslím si, že jsem se z toho vzpamatovávala ještě dlouho, některé šrámy na duši bolí i dodnes, že jsem za nás nedokázala víc bojovat a že manžel návštěvám ustoupil, aby byli všichni spokojení, ale já jsem nebyla, a myslím si, že to cítila i dcera. po druhém porodu, který byl zrovna v době chřipkové epidemie, to bylo lepší, široká rodina byla vesměs nemocná, takže se z návštěv vyoutovala sama. tím pádem bylo i sžívání se synem lepší a kojení šlo hned. většina ho viděla až po šestinedělí, kdy už jsme byli víc sžití. teď čekám třetí miminko. budu přísná a nenechám sebou už manipulovat. budu to dělat tak, jak to cítím a potřebuju já a naše děti. věřím, že potřetí už to bude všechno víc v klidu... díky moc za článek!!!!

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Katka | 27. 5. 2020 12:38

Booze, to je fnukani a narikani..
Těhotenství, porod ani šestinedělí není nemoc, ale zcela přirozený jev.
Fuj, z těch ubohych řeči, jak jsou ty matky, co maji pračky, vysavače, ledničky a mikrovlnky, je mi zlé.

-82
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Zobrazit další