Kalbinur Sidik je svědkyně zločinů Číny proti Ujgurům
V Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (též Východní Turkestán nebo Ujgurská oblast) v severozápadní Číně probíhá represe a asimilace Ujgurů, Kazachů a dalších, převážně muslimských národností, jejíž poslední výraznou vlnu spustila vládnoucí Komunistická strana Číny na podzim roku 2016. Obětí je i paní Kalbinur Sidik, které se podařilo z Východního Turkestánu odjet. Její rozhodnutí mluvit o svém bolestném příběhu nám umožňuje neobyčejně názorný vhled do situace Ujgurů a dalších národů Sin-ťiangu.
Kalbinur Sidik vystudovala vysokou školu a od roku 1990 vyučovala čínštinu na základní škole v oblastním hlavním městě Ürümči. Uvádí, že kvůli vynikajícím pracovním výsledkům jí strana v únoru 2017 náhle přidělila zvláštní úkol: od příštího dne měla vyučovat „negramotné.“ Pod pohrůžkou důsledků pro ni i pro příbuzné musela podepsat závazek mlčenlivosti, stranická tajemnice jí dokonce vyhrožovala, že v případě potřeby může Čína dosáhnout deportace její dcery žijící v Nizozemsku.
Co najdete v novém čísle
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“? O tom, jakou cenu platí ženy za to, že se mohou věnovat výzkumu
- Jak vychovat odolné děti
- Jste rubensovský typ?
Úkolem Kalbinur ve skutečnosti bylo vyučovat vězně v ostře hlídaném
politickém převýchovném táboře. Náplní těchto „školicích center“ je
podle čínských orgánů deradikalizace Ujgurů dobrovolným studiem čínštiny
a profesních dovedností. Kalbinur však byla svědkem nesmyslného věznění
obyčejných lidí, kteří se nijak neprovinili, ale vláda se je i přesto
rozhodla fyzicky i psychicky týrat. Kalbinur vyučovala vězně trápené hladem a žízní, bídnými hygienickými podmínkami, odpíráním spánku a lékařské péče, mnozí byli při výsleších biti nebo jinak mučeni.
Mnohokrát slyšela nářek mučených a viděla, jak mnohé vězně kruté zacházení zlomilo. Kalbinur musela s čínštinou vyučovat i oficiální propagandu o přínosech čínského komunistického režimu, vězni museli v čínštině pravidelně děkovat straně a vlasti za veškeré poskytované dobrodiní. Používat ujgurštinu bylo ve vězení přísně zakázáno.
Ve vězení se ocitla řada vzdělaných intelektuálů, bohatých byznysmenů a dalších vysoce postavených a kultivovaných lidí, kteří dokonale ovládali čínštinu i své profesní dovednosti. Pro Kalbinur bylo zvlášť těžko snesitelné vidět ve vězení starší lidi, kteří se v ujgurské společnosti těší velké úctě, a velmi mladé, kteří kruté zacházení často snášeli hůř než dospělí.
Podle kvalifikovaných odhadů čínská vláda v letech 2017–2019 uvěznila až milion lidí, řádově statisíce zůstávají zmizelí ve vězeních dodnes. Součástí čínské politiky je i omezování porodnosti Ujgurů, nucené práce, pronásledování intelektuálních a společenských elit, umisťování dětí do státních výchovných ústavů, jazyková asimilace nebo ničení kulturního dědictví. Cílem těchto represí je potlačit svébytnou identitu Ujgurů a urychlit jejich počínštění, opatření mají devastující dopad na celou ujgurskou společnost. Zpráva OSN ze srpna 2022 tyto postupy označuje za možné zločiny proti liskosti, někteří odborníci dokonce za genocidní postupy.
Čína se své represálie pochopitelně snaží držet v tajnosti. Nezáviské zpravodajství a terénní výzkum v oblasti nejsou možné, pozorovatelé jsou proto nuceni opírat se o náhradní způsoby poznání. Jsou jimi i výpovědi řádově desítek přímých účastníků a svědků, jako je Kalbinur. Jejich počet je takto nízký, protože pouze velmi malé části Ujgurů propuštěných z vězení se podaří opustit Sin-ťiang a Čínu, z nichž opět pouze velmi malá část se rozhodne o traumatizujících zážitcích veřejně promluvit. Česko v roce 2019 navštívil Omir Bekali, který byl v převýchovném táboře vězněn a mučen. I když nelze zprávy svědků plně ověřit, po porovnání s dalšími zdroji informací je výpověď Kalbinur Sidik považována za důvěryhodnou.
Kalbinur začala ve věznici vyučovat krátce po jejím zřízení a v
průběhu roku 2017 měla možnost sledovat strmý nárůst počtu vězňů i
jejich rychlé obměňování. Od podzimu 2017 vyučovala v ženské věznici,
kde slyšela o běžné praxi znásilňování vězenkyň čínskými dozorci.
Zároveň se bála, že nedokáže skrýt svůj soucit s vězni a bude proto sama
uvězněna. Kvůli zdravotním problémům práci předčasně ukončila na podzim
2018 a byla přinucena k předčasnému odchodu do důchodu.
Stejně jako mnoho jiných ujgurských žen, i Kalbinur čínské úřady donutily podrobit se programu kontroly porodnosti. Dvakrát si musela nechat zavést nitroděložní tělísko, napotřetí pod narkózou prodělala nucenou sterilizaci. Vláda tyto zákroky důsledně provádí i ženám relativně vyššího věku.
Právě nucené snižování porodnosti a sterilizace Ujgurek přivedly Ujgurský tribunál v roce 2021 k závěru, že jednání čínské vlády lze chápat jako genocidu, Úmluvou OSN z roku 1948 definovanou mj. jako skutky spáchané v úmyslu zničit úplně nebo částečně etnickou a náboženskou skupinu znemožňováním rození dětí.
Příběh Kalbinur také ukazuje četné formy státního teroru mimo věznice. Kalbinur uvádí, že se stala obětí kampaně „jedna rodina“. Během ní stát do ujgurských domácností na několik dnů nebo týdnů umisťoval etnické Číňany, kteří měli za úkol s Ujgury žít, indoktrinovat je vládní propagandou a zároveň monitorovat jejich chování.
Represe pokračují i za hranicemi
Čínští „příbuzní“ svého postavení často využívali k sexuálnímu obtěžování nebo znásilňování ujgurských žen, kterému se ujgurští manželé mohli těžko vzepřít, tedy pokud vůbec byli doma a ne ve vězení. Do rodiny Kalbinur byl v květnu 2018 takto vyslán čínský nadřízený jejího manžela, který Kalbinur opakovaně sexuálně obtěžoval, její manžel tomu nezabránil. I dalšími invazivními programy čínská vláda dlouhodobě rozvrací nejzazší kouty soukromí Ujgurů.
Represe však pro Ujgury nekončí ani na hranicích Číny. Poté, co se Kalbinur v roce 2019 povedlo přestěhovat se do Nizozemska, čínská policie ji tam ze Sin-ťiangu opakovaně telefonicky kontaktovala a snažila se ji přimět k návratu a k udávání Ujgurů v nizozemské diaspoře čínské policii. Čínské úřady se snažily Kalbinur zastrašit i tím, že přinutily jejího manžela v Číně Kalbinur veřejně diskreditovat.
Propracovaný a na míru střižený psychologický nátlak je častým postupem čínských bezpečnostních složek. Veřejný rozměr psychického teroru má pak za cíl i odstrašit další Ujgury v zahraničí od zveřejnění svých hrůzných zážitků ze života v lidové republice. Tato transnacionální represe čínského režimu kromě Ujgurů dopadá například i na Tibeťany, Mongoly nebo čínské disidenty a politické aktivisty. Čínské orgány často dokážou přinutit ke spolupráci lidi v zahraničí i proto, že mají neomezenou moc nad jejich příbuznými, kteří zůstali v Sin-ťiangu jako de facto rukojmí.
Systematickému a dlouhodobému psychickému násilí je čínskými úřady podrobována celá ujgurská společnost, prakticky v každé rodině byl někdo ve vězení a mnozí lidé zažili bití nebo jiné mučení. Mnozí Ujguři a Ujgurky jsou zastrašeni a traumatizováni natolik, že i po letech strávených v zahraničí se bojí promluvit a stýkat s dalšími lidmi ze své komunity. O to cennější je výpověď Kalbinur Sidik a dalších, kteří se rozhodli okolnímu světu umožnit nahlédnout do života Ujgurů a dalších pronásledovaných obyvatel Číny.
Článek vznikl na základě dvou rozhovorů autora s Kalbinur Sidik v srpnu 2021 a říjnu 2022 a dalších publikovaných rozhovorů:
Laurence Defranoux: Témoignage Ouïghours: On m’a fait m’allonger et écarter les jambes, et on m’a introduit un stérilet.
[Svědectví Ujgurky: Musela jsem si lehnout a roztáhnout nohy, a pak mi zavedli tělísko]. Libération, 20. července 2020.
Dutch Uyghur Human Rights Foundation: Qelbinur Sidik – A twisted life. 18. srpna 2020.
Ruth Ingram: Confessions of a Xinjiang camp teacher. The Diplomat, 17. srpna 2020.
Emma Graham-Harrison a Lily Kuo: Uighur Muslim teacher tells of forced sterilisation in Xinjiang. The Guardian, 4. září 2020.
Matthew Hill, David Campanale, and Joel Gunther: ‘Their goal is to destroy everyone’: Uighur camp detainees allege systematic rape. BBC, 2. února 2021.
Joel Gunther: The cost of speaking up against China. BBC, 31. března 2021.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
