Eva Danišová patří mezi přední romské spisovatelky. Až nyní se však odhodlala k napsání samostatného románu, ke kterému ji inspiroval její vlastní život. Kniha z nakladatelství KHER vypráví příběh mladé romské ženy Dory, která dospívala v dětském domově, prošla pasťákem, aby nakonec skončila v náruči staršího muže. Dokumentární román Diliňi Dora (Blbá Dora) vůbec poprvé v české literatuře tematizuje zkušenost tisíců romských žen v Československu, kdy jim byly systematicky odebírány děti a dávány na převýchovu do dětských domovů nebo adoptivních rodin. Eva Danišová osud Dory popisuje věcně, syrově a bez příkras. A dává tak čtenáři nahlédnout do jedné z temných etap života Romů u nás.

Právě ti vyšel román Diliňi Dora (Blbá Dora). Jedná se o vůbec první tvou samostatnou knihu. Dosud tvé texty vycházely jen jako součást sborníků. O čem je?
Dobře to popsala editorka knihy Karolína Ryvolová. Přesně tím vystihla, co bych k tomu chtěla říct já sama. Podle ní jde o dokumentární román, který reflektuje osudy tisíců Romek v tehdejším Československu. To se mi líbí. V příběhu, který jsem zpracovala, se totiž skutečně může najít velké množství romských žen. Těch, které byly v děcáku, měly blbý start a nakonec jim systém odebral také jejich vlastní děti.
Je to asi patnáct let zpátky, kdy jsi mi nečekaně poslala její rozpracovaný rukopis. Tehdy jsi mi jej poslala s tím, že to je věc, kterou zřejmě nikdy nebudeš moct zveřejnit. Proč?
Už dávno jsem chtěla zpracovat nějaké sociální téma, které se často dotýkalo Romů. A odebírání dětí z rodin bylo v 70. a 80. letech jedním z nich. V knize popisuji některé události, které se staly mně osobně, a někdy je přenáším na literární postavu.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Co se změnilo, že ses po mnoha letech odhodlala ten příběh napsat?
Jak sám říkáš, uběhlo patnáct let a jsem starší. Některé věci už tedy vidím jinak. Přijde mi důležité psát o dětech, které byly adoptované. O systému, který vzal lidem možnost žít v biologické rodině. O době, kdy si lidé z majority včetně odborníků mysleli, že oni nejlíp vědí, jak se vychovávají děti a nějakým nepsaným zákonem se jali převychovávat romské děti.
Pracovala jsem na sociálním odboru a vím, jak těžké může být rozhodnutí o odebrání dítěte. Setkala jsem se se sociálními pracovnicemi, které na odboru Péče o dítě pracovaly třeba čtyřicet let. Praktiky z doby před rokem 1989 jim v dané době přišly jako úplně normální. Prostě to nesla asimilační politika. Myslím, že pro ně samotné bylo později těžké zvládnout ten lidský přístup k jednotlivým případům místo striktně neosobního. Do mé knihy se vše nevešlo, ale tohle bylo téma, které jsem tam chtěla zmínit.
Přidejte se k Heroine za 149 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.