Selhání maskované za úspěch. Summit OSN proti klimatické změně žádnou změnu nepřinese

Enviromentalismus
PolitikaUdržitelnost
Zuzana Kašparová
| 16. 11. 2021 | 2 komentáře | 1 860
Selhání maskované za úspěch. Summit OSN proti klimatické změně žádnou změnu nepřinese
Londýnský protest navazující na konferenci v Glasgow. Foto: Profimedia

Zuzana Kašparová se vydala na dvoutýdenní summit OSN proti klimatické změně v Glasgow. Možná jste zaznamenali zprávy z médií, v nichž britský premiér hovoří o úspěchu summitu. Aktivisté, kteří se do Glasgow sjeli mimo oficiální program, by vám zřejmě vyprávěli něco jiného. Třeba o tom, že jedenáct hlavních sponzorů summitu vyprodukovalo za loňský rok více skleníkových plynů než celá Velká Británie...

V sobotu skončila dvoutýdenní Konference OSN o změně klimatu v Glasgow, COP26. Kromě konference OSN zde proběhly také zasedání stran Kjótského protokolu a Pařížské dohody. Já jsem Glasgow navštívila díky ročnímu feministickému školení pod Green European Foundation, během kterého jsme zkoumaly, jak spolu souvisí genderové nerovnosti a změny klimatu.

Zatímco ekologická stopa muže je v průměru vyšší než ženy, negativní důsledky klimatické změny více dopadají na ženy. Stačil jeden pohled na fotografii globálních lídrů, kteří o budoucnosti planety vyjednávali, a moje naděje na hledání řešení s ohledem na genderové nerovnosti byly ty tam. Najít ženu na fotce dá totiž docela zabrat. I tohle byl důvod, proč jsem se rozhodla namísto oficiálního COP26 strávit většinu času v Glasgow na paralelní akci People’s Summit, kde se těžko nehledaly ani ženy, ani radikální návrhy na změnu.

Climate Change Conference

COP26 je konferencí OSN o změně klimatu. Jedním z hlavních cílů bylo zajistit globální Net Zero do roku 2050 a udržet zvyšování teploty pod 1,5 stupně. Kontroverzní je kromě samotné Net Zero například také vysoký počet lobbistů fosilního průmyslu přítomných přímo v modré zóně COP26, vysoká ekologická zátěž hlavních sponzorů konference (Iberdrola, Hitachi, Unilever, Microsoft…), odolávání západních velmocí kompenzovat škody vzniklé kvůli změnám klimatu zemím globálního Jihu nebo pokračování v těžbě a spalování uhlí.

Teď sedím v kinosále s respirátorem umazaným od make-upu, ledovým potem na chodidlech a nečekanou menstruací a zapíjím už druhý prášek na bolest. Sálem se rozléhá skandování za klimatickou spravedlnost. „End climate imperialism!“ Schovávám platíčko ibáčů do batohu a u toho odpovídám s dalšími lidmi v sále: „NOW, NOW, NOW!“

Než jsem do Glasgow přijela, COP26 jsem si představovala zjednodušeně jako jednu obří halu, kde v jedné části horuje Barack Obama, zatímco v další se seskupují Extinction Rebellion a FFF. Brzy jsem zjistila, že takovouhle chaotickou halou se stalo celé Glasgow. Zatímco politické proslovy a vyjednávání se konají v modré zóně, do které se dostanou jen vyvolení, v zelené zóně se sdružují některé environmentální organizace, „zelené“ byznysy nebo mládežnické organizace a dostane se sem skoro každý.

Rozhodla jsem se, že oželím selfíčko s Obamou, chit-chat s Borisem Johnsonem nebo promluvu Elizabeth Wathuti (s těžkým srdcem) v modré zóně i soutěž o nejpreciznější greenwashing v zelené zóně a zůstanu většinu svého omezeného času v centru města, kde se neslzí nad dojemnými proslovy jako spíš nad celou letošní konferencí. A nejsou to slzy štěstí.

Zuzana Kašparová

Citylight v nočním Glasgow. Foto: Zuzana Kašparová

Frustrace z prázdných slibů

Zase leje. Dojídám svůj kus sendviče s cizrnou za pochodu a sleduji procházející protestující, kteří mají na sobě zavěšené cedule s přeškrtnutým NET ZERO. A sakra. Net Zero je totiž takové druhé jméno letošní konference. Jedním z proklamovaných cílů COP26 je se zavázat k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Kolik emisí uhlíku vypustíme, tolik taky pochytáme. Jednoduchý.

Akorát že vůbec. „Jen to nahrává do karet korporátům a fosilnímu průmyslu,“ rozčiluje se jedna z protestujících. Byznysy, ale i státy se zavazují k tomu, že pochytají do roku 2050 svoje emise, přestože k tomu potřebné technologie zatím nefungují. Díky čekání na nejistý technologický pokrok můžou emise zvyšovat vesele dál. „Celej COP26 je jeden velkej greenwashing,“ říká druhá protestující naštvaně a jde si stoupnout do řady pro test na Covid.

Slovníček

Grassrootová hnutí. Vznikají zdola, od lidí v místní komunitě, oblasti nebo obci. Grassrootové organizace využívají kolektivní činnost z místní úrovně k provádění změn na místní, regionální, národní nebo mezinárodní úrovni.

Modrá a Zelená zóna. Summit COP26 byl rozdělen do dvou zón – modré a zelené. V modré se konalo hlavní vyjednávání mezi politiky*čkami. Mohli se do ní dostat pouze lidé akreditovaní od OSN. Zelená zóna byla organizovaná vládou Velké Británie a přístupná veřejnosti. Nacházeli se v ní stanoviště a stánky různých environmentálních spolků, hnutí, mládežnických organizací, ale také firem a byznysů.

Alternativní uspořádání společnosti. Uspořádání společnosti, které se odkloní od toho, jež je dominantní v současnosti, tedy od kapitalistického, neoliberálního, koloniálního a patriarchálního uspořádání.

Ani jedna z žen se neúčastní oficiálního COP26, ale akce People’s Summit pořádanou Koalicí COP26, během které se scházejí aktivisté*tky z celého světa, aby se mobilizovali, strategizovali a sdíleli frustraci z prázdných slibů a nedostatečně rázných kroků politických elit a korporátních gigantů. Takže zatímco v modré zóně je víc lobbistů fosilního průmyslu než delegátů*tek kteréhokoli státu, v rámci People’s Summitu se účastníme workshopu o tom, jak žalovat Shell.

Před zmenšeninou antického chrámu čekám asi pět minut, než mi zkontrolují pásek, který značí, že jsem dnes měla negativní Covid test. Vcházím do prostorné místnosti s pódiem, zřejmě divadla. Prostor kolem jeviště je oblepen protestními plakáty proti greenwashingu, uhlí, fosilním korporacím nebo kapitalismu. Myslela jsem si, že jdu na panelovou diskusi o feministické vizi klimatické spravedlnosti, ale už podle počtu mužů v sále mi dochází, že jsem se překoukla v programu. Jdeme žalovat Shell. Alespoň teoreticky. Fascinující, ale nic pro mě.

Změna od kořenů

Rychle hledám alternativy. Zachvátí mě FOMO. Panel o Amazonu, dekolonizaci, budování důvěry v rámci klimatického hnutí nebo workshop o obraně práva na protest? Nakonec se rozhoduju pro debatu o grassrootovém aktivismu a hledání alternativních uspořádání společnosti v kinosále o pár ulic dál. Čepice, šála, batoh… zvedám se a přebíhám.

Na potemnělém podiu se střídají aktivisti*tky z různých koutů světa, od Filipín přes Argentinu až po Skotsko. Oblíbený oxymóron „udržitelný růst“ je nahrazován slovy jako nerůst nebo solidární ekonomika. Diskutující zdůrazňují nedostatečné zohledňování dopadů změn klimatu na komunity původních obyvatel a upozorňují na to, že jedenáct hlavních sponzorů summitu vyprodukovalo za rok 2020 více skleníkových plynů než celá Velká Británie.

Filipínská aktivistka Mitzi Jonelle Tan, která diskusi moderuje, zmiňuje také omezenou komunikaci s aktivisty*tkami z Glasgow při přípravě konference. Potom ale už se diskuse stáčí přímo k různým alternativám celospolečenského či komunitního uspořádání, která podle lidí v sále nepřijdou shora z modré zóny, nýbrž zdola od grassrootových hnutí.

Nezůstalo jenom u slov. V pátek se odehrál pochod městem, kam přišlo 100 tisíc protestujících, někteří aktivisté a aktivistky se pak rozhodli protestovat proti některým skupinám a byznysům přímo v zelené zóně. Před vstupem do zóny i jednotlivými stánky stáli s bannery a papíry nadepsanými „Pozor, GREENWASHING!“.

„Akcí chceme upozornit veřejnost na nebezpečí korporátního greenwashingu. Net Zero je těmito a dalšími společnostmi podporovaná strategie, která korporátním gigantům umožní dále znečišťovat planetu, dokud nebude vytěženo úplně vše,“ říká mi Daisy z iniciativy Glasgow Calls out Polluters.

„Jen fňukaj a stěžujou si, ale nepřichází s konkrétními návrhy!“

Alternativa k současnému režimu existuje a často sdílí antikapitalistickou, feministickou či decentralizovanou povahu. Nerůstovou alternativou a sociálně-ekologickou transformací ekonomiky se v ČR zabývá například hnutí RESET.
Spektrum možných alternativ a organizace, jež je prosazují, jsou k dohledání také na webu Global Tapestry of Alternatives, z nichž většina je založena na sdílené ekonomice, holistickém zemědělství, komunitně spravované energetice/vodním hospodářství, spravedlivé transformaci…

Jinou planetu nemáme

Duní mi v hlavě. Nemůžu zastavit proud myšlenek. No more blablabla.  Chci si na chvíli odpočinout, pospíchám na střetnutí s poslankyní Evropského parlamentu o genderově motivovaném násilí, ale potřebuju spíš čaj a sušenku. Zastavuju se, na tvář mi padají drobné kapky vody. Jako kdyby na mě někdo stříkal z rozprašovače na pokojovky. Nandávám si sluchátka. Do uší mi začne hrát Majk Spirit a jeho písnička Ženy treba lúbiť, která bohužel není o moc víc intersekcionální než celý COP26. Už jen pár hodin a jedu zpátky domů. Do země, kde budoucí premiér zpochybňuje vliv člověka na globální oteplování.

Titulky novin se plní sliby z modré zóny o zastavení odlesňování nebo snižování emisí metanu (tedy alespoň ty zahraniční, v Česku COP26 média příliš nezajímá), ale obří mobilizace aktivistů*tek pod Koalicí COP26 z feministických, indigenous (původních, poz. red), mládežnických, klimatických, odborových, náboženských či jiných hnutí a organizací zůstává bez většího mediálního zájmu. 

Když však modrá zóna upřednostňuje společnost kamarádů fosilního průmyslu, jsou alternativy a řešení přicházející zdola v současnosti to jediné, co nám zbývá, jestli chceme dál obývat tuhle planetu.

Chcete vědět víc? Zuzana Kašparová vybírá z četby

O knize Kate Raworth Ekonomie koblihy pro Heroine psala Anna Kárníková.

Jan Bendell: Hluboká adaptace

Bruno Latour: Zpátky na zem

Kate Raworth: Ekonomie koblihy

Petr Kropotkin: Vzájemná pomoc

Andreas Malm: The Progress of This Storm

Francoise Vergés: A Decolonial Feminism

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 16. 11. 2021 8:53

Šmarjá, a co jste čekala? Celá tahle klimatická šaráda je tu k tomu, aby vytvořila toky peněz od obyvatel bohatých zemí k lidem, kteří se včas nacpali kam bylo potřeba. S péčí o životní prostředí, tím méně o klima, to nemá nic společného. Aktivisté a lidé zapálení pro věc jako Vy jen poslouží jako užiteční idioti (to neberte prosím jako urážku, to je terminus technicus používaný samotným Leninem už od bolševické revoluce), chudé země jsou ignorovány, sendviče s uzeným lososem snědeny a dopadne to přesně tak, jak to od počátku dopadnout mělo. Bude se nadále kšeftovat s emisními povolenkami (z obchodníků se pomalu stává nová vrstva miliardářů), skokově se zdraží všechny energie (a Abramovič si koupí nový Boeing, zrovna mu jej přestavují ve Švýcarsku na luxusní private jet), bude dražší hliník, železo i auta (proč by plebs měl jezdit auty prodávanými s několikaprocentní marží, to se na to radši úplně vykašleme) a podobně, však to sama vidíte kolem sebe.

+9
Reagovat