„Budeme se brát. Požádal mě na skále, čekala jsem to a po dvanácti letech jsem řekla své jo. Dokázala jsem se radovat asi osm hodin, a pak začal stres," popisuje den svého zasnoubení podcasterka Zuzana Dalibor, dříve Zuzana Kašparová. Ještě ten den začala panikařit z toho, že musí rychle najít místo a oznámit datum, aby tam vůbec někdo v tom shonu mohl. A začala pochybovat, zda se jako feministka má vůbec vdávat. Nad významem svatby a manželství, nad kapitalismem a patriarchátem s tím spojeným se zamýšlí v textu pro Heroine.cz.
Jak to všechno zvládneme naplánovat, kolik nás to bude stát, kdo nám s tím pomůže? Nebudu s tím každého jen otravovat? Proč mě nepožádal dřív než v prosinci? Sedla jsem si do křesla a brečela. Pak mi bylo líto, že to kazím mému partnerovi, který se navzdory bobtnajícímu checklistu dokázal radovat. Jenže mně svatba ve vší úzkosti přestala dávat smysl. Proč že se vlastně bereme?
Brzy se k tomu přidaly ambivalentní pocity spojené se svatebním průmyslem. Těžko jsem vzdorovala kapitalistickému tlaku na hyperkonzumní svatby. Ze všech stran se valila svatební doporučení na ideální květiny, kapely, výzdobu, zábavu – prodávají se dokonce i svatební šišky nebo deštníky. Všechno samozřejmě s pořádnou svatební přirážkou.
Co dalšího se v textu dočtete:
Na budoucí novomanžele netlačí jen kapitál, ale i společenské normy. Někteří mi říkali, že si to přeci můžeme udělat „podle sebe“. Současně jim ale vadilo, že na svatbě nechceme maso, že budeme mít kytky z louky, které se nebudou tetě líbit a že se širší rodina urazí, pokud ji nepozveme. Svatba je strašně rozporuplná událost a na mě to začalo z různých směrů rychle doléhat. Nejsou vdavky proti mému feministickému přesvědčení? Je ok se vdávat ve státě, kde mohou sňatek manželský uzavřít jen heterosexuální páry? Neskláním se tím pouze před disciplinární mocí státu, která nás chce v nukleárních rodinách, abychom byli snáz kontrolovatelní?
Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.