Myslete pozitivně! (Pokud na to máte.)

KomentářPolemika
Polsko
Maja Staśko
| 22. 9. 2021 | 12 komentářů | 5 671
Myslete pozitivně! (Pokud na to máte.)
Zdroj: Shutterstock

Pozitivní myšlení je mantrou, kterou někteří lidé ordinují ostatním takřka automaticky. Není ti dobře? To nemůže být tak zlé, stačí myslet pozitivně! Článek z polského kulturního magazínu Krytyka Polityczna si nevyžádané rady z úst privilegovaných bere na paškál.

Anna Lewandowska, polská karatistka, podnikatelka, dietoložka a osobní trenérka, v rozhovoru pro polskou edici časopisu Forbes prohlašuje: „Díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží.“ To je ovšem jednoduše lež – a navíc škodlivá. Milionáři ji ale opakují rádi.

Fajn, pojďme si to rovnou vyzkoušet:

Přišel jsi o práci a nemáš úspory?

Díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží.

Zažila jsi znásilnění?

Díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží.

Jsi těhotná, čekáš poškozený plod a nemáš možnost vyjet do zahraničí na interrupci?

Díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží.

Máš depresi?

Díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží.

A co když se ti obtíže překonat nepodaří? Sorry, tak to jsi loser. Zjevně ses o pozitivní přístup k životu nesnažil/a dost. Tragéde.

Protesty proti zákazu interrupcí

Potraty PolskoShutterstock

V Polsku začal před půl rokem platit nový zákon, který téměř zakazuje interrupce. Jedná se o masivní zásah do lidských práv. Redaktorka polského serveru Polityka Joanna Podgórska přináší v rozhovoru s ředitelkou neziskové organizace Federace pro ženy a plánované rodičovství Krystynou Kacpura bezprostřední pohled na realitu polských žen, které se s platností protipotratového zákona dostávají do neřešitelných životních situací.

„Ženy jsou vyděšené, jsme v pasti,“ říká ředitelka organizace pomáhájící ženám

Když skončíš na dlažbě, pozitivní myšlení ti nepomůže

Jistě jsou situace, kdy pozitivní myšlení skutečně přijde vhod, například když nás stresuje důležitý rozhovor, rande nebo vystoupení. Jenže k tomu, abychom si poradili s mnoha složitými problémy, jsou potřeba konkrétní systémová řešení; obecné, byť dobře myšlené rady je rozhodně nenahradí. Opakující se teze o pozitivním myšlení slouží jen k pérování lidí, kteří to mají těžké i bez toho. Tomu, kdo takovou radu dává, zase přinášejí pocit nadřazenosti a staví ho do pozice autority.

Pozitivní myšlení ti ale nepomůže, když nemáš práci. Pomůže ti podpora, která ti umožní důstojně žít, pomůže ti nepodmíněný základní příjem a dostupnost dobré, důstojné práce.

Pozitivní myšlení ti nepomůže, ani když zažiješ znásilnění. Pomůže ti empatický právník, psychiatr a vhodná psychoterapie, která je dostupná okamžitě, a ne za několik měsíců nebo let.

Pozitivní myšlení nezařídí, aby z poškozeného plodu vyrostlo zdravé miminko. Pozitivní myšlení nedokáže ani nechat zmizet nechtěné těhotenství. Pomohla by legální interrupce, kterou v Polsku bohužel nemáme.

Kaczyńského režim nedávno zavedl téměř úplný zákaz potratů, pandemie covidu-19 už trvá déle než rok, mnoho lidí je nemocných, mnoha lidem zemřeli blízcí, tisíce lidí ztratily práci a nemají žádné úspory, jsme donekonečna zavření mezi čtyřmi stěnami, míra domácího násilí roste – a tady se nám tvrdí, že stačí jen myslet pozitivně. To jako fakt?

Jak myslet pozitivně, když se svět rozpadá?

Takové očekávání generuje další tlak a stres. Jak máme myslet pozitivně, když se svět rozpadá? Když nám hrozí ztráta práce, nebo jsme o ni už přišli? Když jsme se celé měsíce neviděli s blízkými? Je docela jasné, že můžeme cítit bolest, znechucení nebo vztek. Že naše myšlenky nebudou připomínat růžovou cukrovou vatu. Máme se kvůli tomu cítit provinile? Máme tyhle pocity potlačit, vytěsnit, ukrýt?

Vytěsňovat těžké emoce a myšlenky je jako nechat si sebrat kousek sebe sama. Ztrácíme přístup ke skutečným reakcím svého těla i mysli na složité, stresující situace. Vytěsnění je ale ze světa nevymaže – zůstávají v nás, obíhají a vrství se. A my tu tíhu nosíme v sobě. Místo hlasu psychoterapeutek a lékařů pak slyšíme vydírání usměvavých influencerek: „Usměj se přece.“

Nemohli by nás privilegovaní konečně přestat instruovat, přestat nám vnucovat svoje očekávání? Sami víme nejlíp, co si myslíme, co cítíme a co chceme. Privilegovaní nemají ponětí, jak vypadá život většiny. Proč si tedy myslí, že nám můžou radit? Jako když se kněží snaží radit v otázkách sexu.

My ale ve své hlavě nechceme ani jedny, ani druhé. Ani kněží, ani celebrity.

Je možné těžkou prací dosáhnout úspěchu?

Fajn, ale co když je díky práci a odhodlání opravdu možné dosáhnout „všeho“? Co když to s námi celebrity myslí dobře a dělí se o svoje know-how? Co když získali největší boháči svoje jmění prací a vytrvalostí?

Vědecké výzkumy bohužel ukazují pravý opak. Ekonom Thomas Piketty v průlomové knize Kapitál v 21. století doložil, že zisky z kapitálu rostou rychleji než platy. To znamená, že bohatí jsou čím dál bohatší, zatímco chudí pořád chudší a chudší. Piketty prostudoval majetkové výkazy, dědická řízení a daňové evidence z posledních třiceti let v padesáti zemích. Vyšlo mu, že v rukou malého množství lidí se hromadí čím dál větší bohatství. A kariéra „od čističe bot k milionáři“ je čím dál méně reálná. S každým rokem, měsícem i dnem méně a méně. Skvěle je to vidět právě na případu milionářky Anny Lewandowské.

Rada „mysli pozitivně“ jako pokyn „usměj se“, kterým ženy každou chvíli častuje určitý typ mužů. A mají stejné následky – berou nám pocit kontroly nad situací a redukují nás na pasivní objekty, které je možné libovolně hodnotit a napomínat.

Chci tím snad říct, že lidé jako ona nejsou pracovití? Ale kdepak! Můžou být pracovití – a určitě jsou. Existují ale tisíce stejně (nebo více) pracovitých lidí, kteří nemají vlastní značku, protože prostě neměli takové štěstí. Jejich manžel není fotbalový reprezentant nebo nedostali vlastní pořad v televizi. Lidé, kteří pracují dvanáct, čtrnáct, šestnáct hodin denně v nemocnicích, skladech, lékárnách, obchodech nebo šicích dílnách, vykonávají často těžkou a společensky důležitější práci (chrání zdraví a životy lidí) – a vydělávají i řádově méně než celebrity.

Není pak v tomto kontextu tvrzení jedné celebrity publikované v celostátním médiu, že pozitivní myšlení nám může změnit život, jako facka každému takovému člověku?

V pořadu Rozenek cudnie chudnie (Úžasné hubnutí Małgorzaty Rozenek) sledujeme, jak se jedna z předních polských celebrit, televizní moderátorka a spisovatelka, snaží zhubnout po porodu. Vypráví nám o vytrvalosti. V komentářích také zdůrazňuje, že když člověk chce, je všechno možné. Odvážná slova od někoho, kdo při hubnutí využívá dietoložku, soukromou trenérku na zavolání a osobního lékaře. Za hubnutím Małgorzaty Rozenek vůbec nestojí pouze její vytrvalost a chtění, ale především velké peníze.

Obrácená pozitivita

Shutterstock

Hédonismus máme spojený s nadměrnou touhou po slasti a uspokojení. Jeho opakem není rozumná zdrženlivost, ale porucha emocí, s níž naopak pozitivní věci odmítáme vidět, natož zažívat. Anhedonismus je obzvlášť zhoubný ve vztazích, ze kterých postupně vysává veškerou radost. Jak se dostat z bludného kruhu přesvědčení, že nám nezbývá než trpět?

Terapeut Honza Vojtko o tom, jak patologický negativismus nabourává vztahy

„Usměj se“. I tak zní někdy násilí

Heslo „mysli pozitivně“ naznačuje, že problém spočívá v myšlení. Tedy v nás, nikoli ve světě, v němž žijeme. Se světem je všechno v pořádku, to my špatně cítíme, špatně myslíme. Tohle heslo nás vede k tomu, abychom nevěřili vlastním smyslům, ale poslouchali dobré rady těch, kterým se daří. Vina se svaluje na nás, jen abychom hlavně neobvinili skutečné viníky – tedy ty, kteří rozhodují a z naší provinilosti čerpají zisk.

Rady typu „díky pozitivnímu přístupu k životu můžeme spoustu problémů vyřešit rychleji a překonat většinu obtíží“ jsou podobné, jako pokyn „usměj se“, kterým ženy každou chvíli častuje určitý typ mužů. A mají stejné následky – berou nám pocit kontroly nad situací a redukují nás na pasivní objekty, které je možné libovolně hodnotit a napomínat. Náladu nám nijak nevylepší, ani nás neposílí, ani nám nedodají pocit, že nás někdo vyslechl. Cítíme se spíš jako neposlušné dítě, které dostalo vynadáno za nenapsaný úkol.

Protože tak jako muži rádi zesměšňují ženy, boháči rádi infantilizují „obyčejné lidi“. Slovní obtěžování žen cizími muži už neváháme označit za sexuální násilí – konkrétně catcalling, do nějž spadá pískání, pokřikování nebo sexistické narážky. Je čas podobně označit narážky cizích milionářů na „obyčejné lidi“ za násilí ekonomické. Manipulace fakty a dobré rady pronášené v celostátních médiích nás zatěžují. Přestáváme se kvůli nim ve světě cítit bezpečně, protože vidíme, že v něm pro nás není místo a zachází se s námi jako s věcmi. Také se začínáme cítit provinile a máme pocit, že jsme zůstali bez podpory, odkázáni sami na sebe. Cítíme se vinni tím, čeho jsme obětmi.

Proč tomu říkám ekonomické násilí? Protože vinu za obtížné životní podmínky, vykořisťování a násilí přenáší na lidi, kteří se s nimi potýkají. Tedy na oběti. Je to stejné, jako když se v kontextu sexuálního násilí mluví o příliš krátké sukni.

Už dobře víme, že vinen je násilník, nikoli krátká sukně. Řekněme si tedy na rovinu také tohle: vinen je vykořisťovatel, nikoli pracovník. Vinen je exekutor, nikoli nájemník. Vinen je systém, v němž nám milionáři vyprávějí o pozitivním myšlení, nikoli člověk, který – ať myslí pozitivně nebo ne – prostě nemá tolik štěstí.

Ahojky, miláčkové! Jestli vám záleží na vašem zdraví, kupte si tenhle krém. Pac a pusu!

Samozřejmě se to netýká jen Anny Lewandowské. „Mysli pozitivně“ je jeden z nejběžnějších výkřiků neoliberalismu, jeho mýtů a stereotypů. Slouží výhradně k pérování těch, kteří neměli dostatečné štěstí, aby se zařadili k jednom procentu nejbohatších.

„Ahojky, miláčkové!“ vykřikují influenceři s velkými úsměvy a velkým dosahem, aby sledujícím „prozářili“ den – přestože je neznají, určitě to nejsou jejich „miláčkové“ a ve většině případů jsou jim ukradení (ne tak jejich peníze). Potom přidají reklamu na zboží, po kterém budete mít krásnou a zdravou pleť. Upravená fotka ukazuje majitelku značky a její ideální pleť, aby se sledující pochopili, že si ten výrobek prostě musejí koupit. A pokud to neudělají, tím spíš se mají cítit hrozně – protože se dost nestarají o sebe a svoje zdraví.

Celé to sladké pozitivní myšlení je jen cukrová poleva na velké hromadě uměle vyvolaného studu a komplexů, které nám ničí psychické zdraví. Vidíme úsměv, máme k tomu člověku důvěru, a potom dostaneme facku, až to mlaskne.

Cítí se tím hůř, že celebrity jsou na ně přece takové milé, říkají jim „miláčkové“, posílají „pac a pusu“ a přejí krásný den – jenomže jim, nevděčníkům, to vůbec nepomáhá.

Protože jim to ani nemá pomáhat. Celé to sladké pozitivní myšlení je jen cukrová poleva na velké hromadě uměle vyvolaného studu a komplexů, které nám ničí psychické zdraví. Vidíme úsměv, máme k tomu člověku důvěru, a potom dostaneme facku, až to mlaskne. A ještě za ni máme zaplatit a poděkovat. A cítit se špatně kvůli tomu, že naše myšlení není dost pozitivní.

K čemu to slouží? Bohužel převážně k vydělávání na naší provinilosti a komplexech. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že se něčím provinili, že jsou líní a pořád nedělají dost, budou ochotněji kupovat jejich zboží a služby.

Jak změnit svět? Podpora a solidarita místo úsměvu

Možná že milionářům pozitivní myšlení stačí – protože všechno ostatní už mají. A možná si takové otřepané banality říkají, aby se navzájem motivovali. Jejich věc. Ale proč to tisknout v novinách, jejichž čtenáři ve většině miliony nedisponují? Když jsou milionářům naše problémy ukradené, proč bychom se my měli zabývat těmi jejich?

Problémy superbohatých nejsou naše problémy. My máme jiné potřeby a náš život může změnit něco jiného než úsměv. Nám by se hodilo lepší zdravotnictví, dostupná péče o děti, nižší nájmy a vyšší platy. Toho však nedosáhneme pozitivním postojem, nýbrž tím, že se budeme organizovat, podporovat a starat se o sebe sama i sebe navzájem. A také tím, že si dopřejeme prostor pro různé myšlenky a emoce, a ne vždycky jen ty pozitivní.

Jsme lidé a jsme si rovni. A nebudeme se usmívat, když nám někdo ubližuje. Ani myslet pozitivně v systému, v němž je ubližování natolik normalizované, že není vidět, a místo něj se díváme na usměvavé celebrity, které nám z titulních stránek dávají rady do života, ačkoli o něm nevědí vůbec nic.

Z polského originálu z magazínu Krytyka Polityczna přeložila Anna Šašková Plasová

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petr.b | 22. 9. 2021 12:39

To je, ale velmi negativistický článek! Neříkám, že je internet plný „hraběcích rad“. Ale pozitivní myšlení snad znamená to, že svět je takový, jaký ho chceme vidět. Znám chlápka, kterej se má velmi dobře, žije ve spokojeném vztahu a přesto je schopen se do krve hádat o tom, jak je dnes na světě špatně. Na otázku, má-li se on nějak špatně odpovídá, že on ne, ale miliony lidí jo. No, to jistě jo. Ale co s tím?
Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem nastoupil po vojně do zaměstnání, a výplata stačila na skromné jídlo, nájem a cestu vlakem do práce – budilo to ve mně odhodlání věc změnit. Nikoli naštvanost na lidi, co měli vily a drahá auta. A o víkendu jsem vyrážel pěšky do lesů a bylo tam dobře. Není tohle to pozitivní myšlení?
Jinak postrádám v článku důrazné upozornění, že se jedná o polské reálie. Autorku velmi trápí nemožnost potratů. Takže české ženy si mohou jeden problém odškrtnout a hned je na světě lépe!
Hodně Poláků jezdí pracovat k nám – podobně, jako kdysi my jezdili do Německa. Tzn. že u nás jsou výrazně lepší zaměstnanecké podmínky + platy, než v Polsku. Takže si můžeme odškrtnout další problém. To je ještě lepší! A právě přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Mám za to, že na světě je krásně. Jsem nechutně pozitivní.

+7
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Radim | 22. 9. 2021 6:14

Autorka má očividně za to, že pozitivní myšlení vypadá tak, že vytěsňujete obavy, nebo se za ně cítíte provinile.

Autorka tedy zcela očividně nemá ani páru o tom, co to znamená, myslet pozitivně. Hlavně ale, že o tom píše.

-5
Reagovat