Hédonismus naruby. Jak patologický negativismus nabourává vztahy

57 035 | Honza Vojtko | 28. 5. 2019 | 7 komentářů | Psychologie

Hédonismus máme spojený s nadměrnou touhou po slasti a uspokojení. Jeho opakem není rozumná zdrženlivost, ale porucha emocí, s níž naopak pozitivní věci odmítáme vidět, natož zažívat. Anhedonismus je obzvlášť zhoubný ve vztazích, ze kterých postupně vysává veškerou radost. Jak se dostat z bludného kruhu přesvědčení, že nám nezbývá než trpět?

Co vlastně je to neznámé slovo anhedonismus? V prvé řadě je to ryze psychologický a psychiatrický termín, který říká, že anhedonie je porucha emocí, konkrétně nálad. Řadí se mezi takzvané depresivní nálady vedle apatie, bezradnosti, deprese a morózní nálady (mrzutosti). V rámci psychiatrie patří mezi neurobehaviorální symptomy.

Základním předpokladem této poruchy je neschopnost prožívat a navodit si příjemné pocity. Jak nedávno zjistili vědci z Vanderbiltské a Birminghamské univerzity, snoubí se s tím i snížené rozhodovací schopnosti, co se týče „zisků a ztrát“. Anhedonici mají tendenci přeceňovat ztráty, mají tzv. zbytněle předvídací negativní myšlenky („to nemá cenu, stejně to špatně skončí“).

Další čtení o vztazích

Jak moc bereme jako alibi své stereotypní chování vůči druhému pohlaví? „Jsem prostě chlap, tak se nediv, že chlastám.“ Nebo: „Jsem prostě ženská, tak se nediv, že moc nakupuju.“

O stereotypech v partnerských vztazích.

Zároveň silně podceňují zisky („vypadá to sice dobře, ale stejně to nemá cenu ani zkoušet“) nebo o nich často ani neuvažují a mají tendenci bagatelizovat informace, které by mohly – nedej bože! – ukazovat, že by jejich rozhodnutí mohlo být správné a oni mohli zažívat něco příjemného.

Já vám to říkal

Psychologický hédonismus se soustřeďuje na lidské jednání a jeho motivy. Důvodem, proč jednáme, je ve známější verzi hédonismu slast a vyhýbání se bolesti. To se může naopak přetavit i do druhého extrému, který začíná být v naší společnosti na vzestupu, a tím je opak slasti.

Společnost posedlá kontrolou a zajišťováním jistot na nás tlačí, abychom i my měli pod kontrolou celý svůj život. Dává nám k tomu dost informací a nástrojů, od plánovacího kalendáře po chytré telefony, a my získáváme pocit, že když to všechno budeme umět a zvládat, nic negativního nás v životě už nemůže překvapit.

Zároveň tušíme, že život není tvořen jen příjemnými zážitky. Že nás bude možná někdy bolet zub, že nás podvede partner, že nám něco nevyjde v práci, že nám na letišti ukradnou kufr. To pomyšlení není příjemné. Protože když by se nám tyhle věci staly, jaký obraz to bude sdělovat okolí? Jsme přece úspěšní, nám se tyhle věci nedějí!

Anhedonista má na všechno odpověď. Neuvěřitelným způsobem konzumuje informace, protože když toho hodně ví, může se jistěji připravit na možné těžkosti.

Takže zaměříme pozornost na eliminaci veškerých možných rizik. Stáváme se posedlými detaily. Otravujeme tím okolí. Naše partnery, kolegy, kamarády, rodinu... sebe sama. A ve výsledku to může mít monstrózní dopad na naše chování. Když totiž náš mozek zjistí, že není možné zabezpečit vše, co by nám mohlo ublížit, raději to sám „vytvoří“ a přivede do života, abychom alespoň potom mohli se zadostiučiněním říct: „Vidíte! Já vám to říkal…“

S anhedonismem jde ruku v ruce jiný psychologický aspekt: tzv. sebenaplňující proroctví. Jakmile jsme přesvědčeni, že něco nějak dozajista bude, nebo se jistojistě stane, náš mozek ve své funkci predikce, tj. předvídání možných budoucností, takříkajíc „zajistí“, aby to tak také dopadlo.

Náš mozek nerad setrvává v dilematech. Rád je řeší. V podstatě je musí řešit. Takže když jsme zahlceni negativními myšlenkami a obavami, milerád nám je i splní, protože pak bude mít konečně klid. Jenže nebude; naopak tím naše negativní myšlení a chování cyklíme a vytváříme z nich tzv. vzorce, podle kterých se naučíme chodit. A někdy v nich chodíme i celý život.

Smyčka se utahuje

Anhedonismus má nejsmutnější dopad na naše vztahy. Otravuje všechny fáze a aspekty od samého začátku. Co se stane, když půjdete na rande s anhedonistou? Ze začátku vám takový člověk může velmi imponovat. Je sice náročný, ale ukazuje, jak to má v hlavě srovnané, na všechno má odpověď. (Anhedonisti neuvěřitelným způsobem konzumují informace, protože o všem musí vědět; když toho hodně ví, mohou se jistěji připravit na možné těžkosti.)

Sice vás občas poučuje, ale ze začátku to není tak znát – na uzdě ho drží emoce. Také se začíná ještě víc bát, protože už má o co přijít. Takže se buď vyleká a začínající vztah rychle ukončí – důvodů bude mít jistojistě mnoho (podle hesla kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde). Nebo bude ve vztahu s vámi pokračovat, ale bude utahovat smyčku pravidel a požadavků. Někomu to může i vyhovovat, protože jasná pravidla navozují silný pocit jistoty, že s tímhle člověkem se nemáte čeho bát.

Už jen to, že si dokážete připustit, že emoce jsou spouštěny vaším myšlením, vás může osvobodit a dát vám možnost se sebou pracovat.

Jenže vztah pokračuje a vy jste spolu rok, dva, tři. Veškeré jeho či její požadavky na to, jak se to všechno musí, vám začínají lézt krkem. Tím se zvyšuje počet konfliktů a začínáte být smutní a vystrašení nebo nedej bože úzkostní.

Dalším projevem tohoto principu ve vztahu je také neustále podezírání, že ho či ji určitě podvedete. Protože anhedonista očekává ve vztahu jen to nejhorší. A tím nejhorším je pro něj nebo pro ni nevěra. Neustále o tom mluví. Nebo dělají narážky. Nebo se aspoň projevují pasivní agresí. Když si vezmete vyzývavou sukni či tričko, tak jen pozvednou obočí a vzdychnou si. Zkuste si v tomhle vydržet pár let...

Obvykle proti tomu neznáte jinou obranu než ještě větší uškrcení svých pozitivních pocitů, protože se bojíte si je dovolit. Jistojistě totiž víte, že za nimi přijde nějaký negativní. A kruh se uzavře.

Od myšlenky k emoci

Máte pocit, že anhedonismus se vás týká? Je z toho cesta ven? Začněte nejdříve pracovat se svými „bludnými kruhy“. To, co spouští vaše emoce, je vaše myšlení. To, co se okolo vás děje, je tzv. spouštěčem. A mentální procesy pak spouští chemii těla.

Pokuste si uvědomit své chování (třeba začnete splašeně pobíhat po pokoji, srovnávat si všechny věci, dokola přepočítávat již jednou spočítané ponožky v kufru). Už jen to, že si dokážete připustit, že emoce jsou spouštěny vaším myšlením, vás může osvobodit a dát vám možnost se sebou pracovat.

Platí samozřejmě – bohužel či bohudík –, že ne všechny svoje myšlenky si uvědomujete. Většina mentálního procesu se děje podvědomě nebo nevědomě. Ale i s tím se dá pracovat. Freudiáni i jungiáni by mohli povídat.

Bát se je přirozené a život zachraňující. Ta správná otázka zní, co s tím strachem budete dělat?

Dalším krokem je naučit se tzv. seberegulaci, tzn. vědomou práci s emocemi. Připustit si, že tak, jako emoce přišly, zase odejdou. Připustit si, že váš mozek je tzv. negativně ohlušovaný. Má větší citlivost na negativní věci okolo vás než na ty pozitivní. A že se dá naučit vyhledávat ty pozitivnější. A dokonce si je užívat. (Cestou k tomu může být tzv. „všímavost“ neboli „mindfulness“).

A v neposlední řadě si zkuste opakovat, že i když se vám stanou nějaké negativní věci, jako dospělý člověk máte nástroje k jejich změně ve svých rukou. Bez strachu se nedá žít. Bát se je přirozené a život zachraňující. Ta správná otázka zní, co s tím strachem budete dělat? Odpovědí není: „Budu se mu vyhýbat.“ Ale můžete mu čelit a něco s ním udělat. A když to nedokážete sám, můžete si říct o pomoc. Od toho všichni ti terapeuti a terapeutky jsou.

Honza Vojtko

Honza Vojtko

Párový terapeut, lektor, kouč. Pro práci využívá principů kognitivně behaviorální terapie, ve spojení s bodyterapií. Věnuje se vzdělávání dospělých od emoční inteligence... Další články.

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Renata | 29. 5. 2019 | 06:15

Po přečtení Vašeho článku jsem zjistila, ze ziju s anhedonistou již přes 20let. Přesně, jak píšete mi ti na začátku vztahu imponovalo. Působil zrale - na všechno měl rozumnou odpověď, pilně pracoval, ve všem se “vyznal”. Už v tě době ale nerad cestoval, velmi ho to stresovalo. Také nechával všechna velká rozhodnutí jako je svatba, pořídit si děti, zařídit bydlení na mně. Přišlo mi to divné, ale já plna života a optimismu jsem to přehlížela a vlastně mi to i vyhovovalo, protože jsem si mohla věci zarizovat podle sebe víceméně. V reálu to většinou vypadalo a vypadá tak, ze já musím něco navrhnout třeba dovolenou a manžel to okomentuje slovy například to je moc drahé, nebezpečné, co tam budem dělat, nemůžu na dlouho z práce, děti musí chodit do školy atd. Dřív mi přišlo fajn, ze na tohle všechno mysli a rozvažuje, ale pak jsem pochopila, ze základní problem je, ze má obavy a nejraději by nikam nejel. Nakonec jsem ho ale přesvědčila, všechno vyridila a jelo se. Po 20 letech takového vztahu se cítím výsátá, unavená a nešťastná. Říká mi to i okolí a myslim, ze až děti dospějí, svého muže opustím, pokud se do té doby z toho nezbláznim. Zkoušeli jsme psychoterapeuta, ale manžel prohlásil, ze to stejne nemá cenu, ze je jasne, jak to skončí. Trochu “energie” do života mu dala jeho zarlivecka ataka, kvůli které ale nakonec musel užívat antidepresiva. Po nich byl aspoň takový, ze je mu všechno jedno a aspoň mne a děti neustále nekritizoval, nedával nám najevo, jaké jsme nuly a neměl ironické poznámky na všechno od politiky až po moji mámu. Život s anhedonistou není zábavný, postupně ve vás ubiji všechno dobré, vaši radost ze života. Pro nej život nemá smysl, řídí se pravidly a všechno mimo protokol ho stresuje. Je velmi kriticky k sobě i okolí, nerozhodný, nudný a nešťastný. Jak jsem si ale všimla po těch 20 letech on zůstává stále stejný a vlastně nemám pocit, ze by tím jaký je, trpěl, on si to neuvědomuje. Být nešťastný pro nej znamená, ze je to vlastně správně, takhle to přece v životě má být, nejsme tu proto, abychom se z života radovali.

+38
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Petr | 16. 6. 2019 | 16:43

Hezké povídáníčko, škatulkováníčko. Jen nedej Bože, aby to četl nějaký ten "anhedonista", protože by třeba mohl dojít k závěru, že je jen tupá zamračená věc bez duševní hloubky, od které by se měl každý rychle pakovat. Chytrokouči mistře autore, takovou bezohlednou aroganci, jako je ta Vaše, aby člověk pohledal.

-6
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...