Ze zásnub jsem se radovala pár hodin, pak už jsem ze stresu brečela. Mám se jako feministka vůbec vdávat?

„Jak to všechno zvládneme naplánovat, kolik nás to bude stát, kdo nám s tím pomůže? Nebudu s tím každého jen otravovat? Proč mě nepožádal dřív než v prosinci? Sedla jsem si do křesla a brečela. Pak mi bylo líto, že to kazím mému partnerovi, který se navzdory bobtnajícímu checklistu dokázal radovat. Jenže mně svatba ve vší úzkosti přestala dávat smysl. Proč že se vlastně bereme?“ popisuje Zuzana Dalibor první dny po svém zasnoubení v osobním textu pro web Heroine.cz.

Jakmile se Zuzana s partnerem pustili do zařizování, zjistili, že kolem sňatků a jejich oslav, které lidé tak rádi sdílejí na sociálních sítích, funguje celý průmysl, kde všechno má svou cenu. „Ze všech stran se valila svatební doporučení na ideální květiny, kapely, výzdobu, zábavu – prodávají se dokonce i svatební šišky nebo deštníky. Všechno samozřejmě s pořádnou svatební přirážkou,“ popisuje. Navíc svatby bývají zatížené mnoha očekáváními například ze strany rodiny: „Někteří mi říkali, že si to přeci můžeme udělat „podle sebe“. Současně jim ale vadilo, že na svatbě nechceme maso, že budeme mít kytky z louky, které se nebudou tetě líbit a že se širší rodina urazí, pokud ji nepozveme.“

Svatba navíc nebyla vždy v dějinách vnímána jako oslava lásky dvou svobodných a rovnoprávných jedinců, připomíná Zuzana Kašparová: „V mnoha kulturách sloužilo manželství po staletí především jako prostředek k majetkovým převodům, upevnění mocenských aliancí a zajištění legitimních potomků. Žena byla v tomto systému často považována za majetek muže, který nad ní získával právní i společenskou nadvládu. Manželství bylo institutem, který ženám omezoval svobodu, diktoval jejich místo v domácnosti a zbavoval je práv – například možnosti rozhodovat o svém těle, dětech nebo financích.“

Je v dnešní době vůbec možné si užít svatbu, pokud novomanželům záleží na jejich rovnoprávnosti a na tom, aby neničili planetu objednávkami dalších a dalších zbytečných věcí, které k nim cestujé přes půl světa? O tom píše Zuzana Kašparová na webu Heroine.cz. „Doufám ve společné zastavení, pobíhání nebo tančení, abychom společně uctili to, co má smysl – vztahy a vzájemnost. Taky doufám, že dokážu na všechno, co se pos..e, koukat s nadhledem,“ dodává podcasterka.

VIDEO: „Každý vězeň bude jednou něčí soused.“ Kateřina Jírová o tom, proč dát lidem po trestu druhou šanci