nové číslo Heroine právě v prodeji

Seriál Sex Education nabízí světy, o kterých nám ve škole ani doma neřekli

26. prosinec 2023

Sex Education je úspěšný britský seriál, jehož závěrečnou sérii odvysílal Netflix tento podzim (a pokud jste neměli čas ji zhlédnout, jsou Vánoce ideální příležitost). Seriál zobrazuje svět teenagerů takový, jaký ve skutečnosti je a zároveň i mohl být. Hrdinové a hrdinky příběhu jsou plni křehkosti, zranitelneosti, emocí a nedokolnalostí. A skrze svou křehkost boří konstrukty heteronormativity a binárního vidění světa (holčička, chlapeček a ti se mají rádi) a staví přátelské vztahy na úroveň těch romantických. Ukazují, jak společně stavět komunity, které jsou inkluzivní, pečující a hojící – pro nás pro všechny. Proč by takový seriál chtěla vidět publicistka Anna Kotvalová v době, kdy dospívala?

Ze čtvrté série Sex educationFoto: Se svolením Netflix


Oblíbený seriál nám předkládá témata, kterým se naše společnost velice pomalu, ale jistě a nevyhnutelně čím dál více otevírá. Zabývá se otázkami feminismu, ableismu, rasy, přátelství, křehkosti, práv LGBTQA+, pokrývá také témata psychického a emočního zdraví nebo rodinných traumat a vypořádávání se s nimi ve světě, který se takovým snahám spíše vysmívá. Snaží se dotknout otázky třídy a privilegií, i když se mu to daří spíše okrajově.

Přestože se jedná „jen“ o seriál na Netflixu, je důležité vnímat populární kulturu jako zrcadlo společnosti. To, jaké filmy, seriály či hudbu produkujeme a konzumujeme, o společnosti hodně vypovídá, populární kultura často reprodukuje a udržuje společenské normy, hodnoty a stereotypy, ale také tyto věci může nabourávat.

Současně se skrze populární kulturu učíme o světě kolem nás, jak vypadá, co nám může nabídnout, co je „normální“ a co ne. I proto jsou důležité seriály a filmy, které nám představují svět takový, jaký by být mohl, které aspirují na otevření debaty, inkluzi marginalizovaných skupin lidí a reprezentaci lidí a životů, které žijí, v jejich barevnosti a diverzitě. Kéž bych se díky takovým příběhům mohla socializovat jako teenager já. Byla bych ušetřena hodně komplexů, šovinistických stereotypů a toxického vztahování se k lidem a ke světu.

Místo trajektorií jednotlivých postav bych se tak chtěla dotknout témat, které tyto postavy denně žijí a které občas společně vytvářejí bezpečný a inkluzivní svět, ke kterému bychom měli aspirovat také my.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!